Plastová figurka s velkou hlavou a výškou 7,5 až 8 cm patří k nejslavnějším hračkám, které kdy u nás vznikly. Igráček přišel na svět v roce 1976 jako zedník a od té doby vystřídal desítky povolání od policisty přes horníka až třeba po archeologa.
Letos oslavil padesátiny a my jsme se za ním vypravili do lisovny plastů Nimaplast v Korouhvi, kde vznikají dílky, z nichž je složen, a také do firmy Efko v Novém Veselí, kde se figurky ručně skládají dohromady a odkud pak vyrážejí do hračkáren.
Historie Igráčka: Jak vznikla legendární česká hračka za železnou oponou
Historie Igráčka začala na konci 60. let na mezinárodních modelářských soutěžích. Potkali se tam dva zapálení letečtí modeláři – Němec Hans Beck a Čech Jiří Kalina z pražského družstva Igra. Beck tehdy přišel s nápadem na malou pohyblivou figurku pro kluky, a to po jednoduché úvaze – vždyť děvčata mají na hraní panenky, ale chlapci jen statické vojáčky.
Jeho nápad se zpočátku v západním Německu neuchytil. Proto Beck předal plány přes hranice svému kamarádovi Kalinovi. Tak se začal projekt plastového panáčka rozvíjet na obou stranách železné opony. A v obou zemích se nakonec po několika letech ladění ujal. V každé na to šli konstruktéři trošku jinak, ale přitom jsou si obě hračky hodně podobné.
Igráček vs. Playmobil: V čem se česká hračka liší od té německé?
Německý Playmobil se dostal na trh v roce 1974, československý Igráček o dva roky později – pojmenován je po výrobním družstvu (Igra je slovo z ruštiny a znamená hra). Zatímco Playmobil vypadá jako zmenšený dospělák, česká hračka byla od začátku navržena jako dítě. Dostal proto větší hlavu a kulaté tváře, které v nás podvědomě vzbuzují důvěru.
O jeho podobu se postarala návrhářka Marie Krejchová. Po úvodním zedníkovi se profese jen hrnuly: Brzy přišel tesař, hasič i kuchař, v roce 1981 první ženská figurka – zdravotní sestřička a o pět let později dostal Igráček dokonce vlastní auto.
Z čeho se skládá Igráček? Stačí 9 dílků a šikovné české ruce
Každý Igráček se skládá z devíti základních dílků – hlavy, vlasů, trupu, dvou paží, dvou rukou, spojených nohou a duše, což je vnitřní spojovací kolík, který drží figurku pohromadě a umožňuje otáčení rukou, nohou a hlavy. Figurka pak může být doplněna dalšími dílky, které například definují její profesi.
Vstřikovací lisy chrlí statisíce dílků, ale konečná montáž figurky zůstává na šikovných lidských rukou. Zkušená pracovnice sestaví za hodinu kolem stovky figurek a ročně jich firmu opustí zhruba čtvrt milionu. Když firma Efko v roce 2010 Igráčka po letech oživila, pořádně ho vylepšila. Dostal pohyblivá zápěstí a díky modernímu tamponovému potisku i bílou jiskru v oku. Ta z něj dělá panáčka, který se na vás přesvědčivě dívá.
Výroba plastových hraček: Jak Igráček získává barvu?
V lisovně jsme viděli, jak při výrobě hraček dílky vypadávají z lisu. Základem je plastový granulát, drobná zrníčka plastu, která se teprve v lisu roztaví a vstříknou do formy. Barvu figurka dostane díky pigmentu, kterého se přidává většinou kolem dvou procent, tedy zhruba jedno obarvené zrníčko na padesát bílých. Zní to jako maličkost, jenže stačí pár zapomenutých barevných zrníček a je z toho problém.
Ještě záludnější je míchání různých plastů. Polyetylen, polypropylen, ABS nebo polystyren mají každý jinou teplotu tání i tekutost, a když se dva z nich spojí, materiál se znehodnotí – buď ucpe trysku, nebo se přepálí.
A když se do jednoho plastu dostane barva určená pro jiný typ, dokáže po pár týdnech začít prosakovat na povrch a špinit výrobek. Při každé výměně barvy proto ze stroje nejdřív vyjede barevný „lívanec“ směsi starého a nového plastu. Teprve když projede čistý materiál, může se opět lisovat.
Bezpečná česká hračka: Ani kousek plastu nepřijde nazmar
Protože je Igráček hračka, musí splňovat přísné bezpečnostní normy, nesmí například obsahovat těžké kovy a seznam sledovaných látek se každoročně rozrůstá. Kvůli tomu se do výroby hraček nesmí vracet plastový recyklát.
Přebytky a barevné „lívance“ nekončí v koši, ale odebírají je firmy, které je umí roztřídit podle druhu i barvy a znovu zpracovat, a to i tehdy, když je ve směsi hned několik druhů plastů. Materiál, na který se nekladou hygienické nároky, poslouží třeba jako rohože nebo krytky na plotové sloupky.
Sběratelské figurky a auta MultiGO: Igráček baví i po 50 letech
Igráček za půl století nezestárl. Dnes má vlastní modulární svět aut MultiGO, ve kterém z jednoho podvozku vznikne během chvilky popelářský vůz, cisterna nebo výsuvná plošina. Igráček také usedl do motokáry v autodráze Ites, kterou vyrábí rovněž Efko.
Přibyla i sbírka českých hrdinů, mezi kterými nechybí Jan Žižka, Karel IV. ani T. G. Masaryk. U historických tváří prý bývá největší oříšek obličej, aby v něm každý poznal panovníka a přitom to byl pořád ten náš Igráček.
Dárek k 50. narozeninám: Do rodiny Igráčků konečně přibylo i dítě
Novinkou letošního roku je Igráček dítě, tedy proporcionálně menší figurka. Její design představoval pro konstruktéry z Efka velký problém, protože nestačilo celou figurku zmenšit, ale bylo třeba znovu optimalizovat poměr hlavy ke zbytku těla. Igráček je tu 50 let a má opravdu bohatou rodinu. My mu přejeme hodně zdraví do další padesátky.
Otec Igráčka šéfoval časopisu ABC!
Jeden z otců Igráčka má blízko přímo k ábíčku. Jiří Kalina, který přenesl nápad na figurku přes železnou oponu a stál u jejího vzniku, patřil dlouhá léta mezi lidi kolem našeho časopisu. Nejdřív s ABC spolupracoval a v letech 1992–1993 se dokonce stal jeho šéfredaktorem.
Celý život se přitom věnoval leteckému modelářství, ve kterém patřil ke světové špičce. Získal titul mistra světa a vytvořil několik světových rekordů. Kousek historie naší redakce tak nosí v kapse každý, kdo si kdy hrál s Igráčkem.
Přečtěte si další články o legendárních českých hračkách a stavebnicích:
