Paragliding - Mezi nebem a zemí | Ábíčko.cz

Paragliding - Mezi nebem a zemí

Paragliding - Mezi nebem a zemí
Sdílej
 
Nechte se unést sportem, který neznalost nezasvěcených uvrhla do stínu klasického skoku s padákem.

Napnutá látka padákového kluzáku rozptyluje jinak oslepující sluneční svit. Nehlučně kloužete vzduchem podél horského úbočí s výjimečně příznivou termikou.

Jen díky ní se nemusíte bát prudkého klesání do hlubokých lesů, rozprostírajících se pod vámi. Ve chvíli, kdy narazíte na stoupavý proud vzduchu, který vás jako neviditelný výtah odnáší až pod základnu mraků, se vás zmocní euforie. Cítíte, že můžete doletět, kamkoliv se vám zachce - stejně lehce a bezstarostně jako ptáci poletující okolo.


Paragliding představuje pro lidi, kteří se jím zabývají, daleko víc než jen obyčejný sport. Je to životní filozofie, pocit hlubokého souznění s přírodou a jejími zákony, které si u špatně připravených amatérů mohou vybrat krutou daň.

Křídlo naplněné vzduchem


Paraglidisté se nechávají unášet na řiditelném padákovém kluzáku neboli glidu. Lidé, kteří je čas od času zahlédnou na obloze, mívají dojem, že jde o klasické padáky používané při seskoku. Jenže to je omyl! Paraglidisté neskáčou z letadla, vystačí si s rozběhem z kopce, na rovině je dostává nahoru naviják.

Jakmile se do glidu dostane vzduch, funguje jako aerodynamicky vytvarované křídlo, které se sice může za jistých okolností zdeformovat, ale jinak drží skoro stejně, jako kdybyste ho zabetonovali. I deformace představují v určitých chvílích výhodu. Jen díky nim může paraglidista rychle klesat nebo provádět neuvěřitelné akrobatické kousky, které na zdánlivě popírají fyzikální zákony.

Nebezpečný jen pro nepřipravené


Někteří lidé vnímají paragliding jako hazard se životem. Jejich strach přiživují média informacemi o pádech rogal a padáků. O to více by je mohl překvapit názor špičkových paraglidistů: považují totiž klouzání na glidu za bezpečné. Podle českého inspektora paraglidingu a držitele světového rychlostního a výškového rekordu Jiřího "Chorche" Šrámka je chyba vždy v chabé přípravě nebo v nezodpovědném přístupu pilota. "Padák tě naučí pokoře a respektu před přírodou, protože příroda má vždycky navrch," říká Chorche, jenž v září získal stříbrnou medaili v tandemovém létání na MS v motorovém paraglidingu v Číně.

K tomuto sportu neoddělitelně patří čekání na příznivé podmínky, kvůli tomu se protahují i mezinárodní soutěže mnohdy o celé dny. Podle Chorcheho se jen amatéři spokojí s horším počasím. Média, která informují o chybách z nerozvážnosti, se bohužel nikdy nezmíní o stovkách hodin krásných a bezproblémových přeletů a o čiré radosti z volnosti, kterou mnozí kvůli strachu nikdy nezakusí.


Bez termiky by to nešlo


Za ideálních podmínek urazí glide za každý metr poklesu k zemi sedm metrů horizontálně. Jak to však dělají borci, kteří během jednoho přeletu dokážou uletět i několik stovek kilometrů? Kouzelnou formulí je termika (vzdušné sestupné a vzestupné proudy). Po vyslovení tohoto zaklínadla se každý správný paraglidista začne rozhlížet po obloze a hodnotit meteorologickou situaci.

Jen nestabilní teplotní podmínky mu totiž umožní odpoutat se od země. Proudy stoupajícího teplého vzduchu (neboli stoupáky) ho mohou vynést až do několikakilometrových výšek, odkud může přes zónu stabilnějšího vzduchu přeletět k dalšímu stoupáku, který ho opět vynese k mrakům. Existence termiky je založena na nestabilitě přízemního vzduchu, jenž se nejvíce ohřívá od země, stoupá vzhůru a vytváří kupovitou oblačnost.

Ideální podmínky pro paragliding proto nepanují celoročně. Nejrozbouřenější je vzduch na jaře, v létě se termika uklidňuje, oživují ji jen přicházející studené fronty, a v zimě se o výkyvech skoro nedá mluvit. Rozdíly v termice se projevují dokonce i během dne. Zatímco ráno sluneční paprsky zemi teprve ohřívají a večer se vzduch pomalu ochlazuje, polední a odpolední teploty většinou vytvářejí tu pravou paraglidingovou horskou dráhu.

Zkušený pilot dokáže spolehlivě odhalit výskyt stoupavých proudů nebo nebezpečné turbulence jedním pohledem na mraky a na tvar, barvu a charakter terénu pod sebou.

Jde to i s motorem


Svět paraglidingu je rozdělen na dva tábory: na paraglidisty, kteří raději krotí vzdušný živel pomocí termiky, a na ty, jimž učaroval řev silného motoru na zádech. Motorový paragliding je samozřejmě o něco dražší. Motorový paraglidista si kromě základního vybavení musí obstarat motorovou krosnu a případně i trojkolku.

Vynaložené prostředky se mu vrátí v zážitcích, které mu klasické klouzání mezi stoupavými proudy nedopřeje. Pokud panuje bezvětří, může motorový paraglidista letět jakýmkoliv směrem a jeho jedinou starostí jsou ubývající zásoby paliva, které většinou vystačí na pohodový dvouhodinový let.

Všude dobře, v zahraničí nejlíp


Česká kotlina svým mírným terénem, nízkými horami a chladnými zimami paraglidingu moc nepřeje. Kvalitní termiku využijeme od konce dubna do konce září, přesto paraglidisté kvůli nedostatku kopců často startují z navijáku. Zatímco začátečníkovi stačí lecjaký menší kopec, ti pokročilí se musí spokojit s několika málo přirozenými startovišti, jako je Černá hora v Krkonoších nebo Javorový u Třince. Ambicióznější paraglidisté, kterým nechybí cestovatelský duch, létají zejména v zahraničí. Mezi oblíbenými destinacemi nechybějí Alpy ani exotičtější Austrálie, Brazílie nebo Nepál.

Čeští borci


Je to zajímavý paradox. Přestože naše země neoplývá ideálními místy pro provozování paraglidingu, patří čeští bezmotoroví i motoroví piloti mezi absolutní světovou špičku. Svědčí o tom i zlatá medaile, kterou jsme získali na letošním 11. mistrovství světa v australské Manille. Vynikající výkon české reprezentace podtrhl úspěch Petry Slívové, jež získala titul mistryně světa mezi ženami. Na zlato si brousili zuby i naši motoroví reprezentanti na letošním zářijovém mistrovství světa v Číně, odkud si Jiří Šrámek odvezl krásné druhé místo.

Tvrdý trénink je zárukou hladkého přistání


Pohled na paraglidisty, kteří se s neuvěřitelnou lehkostí vznášejí nad krajinou, v nás může vzbudit klamnou představu, že létání je v zásadě jednoduché.

Létat můžete začít v kursech paraglidingu už od patnácti let. Kursy vás připraví teoreticky (mechanika letu, letecké předpisy, konstrukce padákového kluzáku a znalost meteorologie) a měli byste se v nich naučit ovládat glide a vypořádat se s případnými problémy. Výuka řízení glidu začíná na rovině takzvaným groundhandlingem (schopnost udržet glide ve vzduchu), až poté se nováčci rozbíhají za mírných povětrnostních podmínek z kopce. Každý, kdo chce dál létat sám, musí mít pilotní průkaz.

Lze jej získat se svolením zákonného zástupce až od šestnácti let. Vydáváním pilotních licencí je u nás pověřena Letecká amatérská asociace České republiky. Každý pilot je povinně pojištěn proti škodám způsobeným třetí osobě a glide, na němž chce létat, musí mít platné osvědčení o technické způsobilosti.


WEB

(www.redbullxalps.com)

- extrémní závod napříč Alpami

(www.skyfly.cz)

- slety a srazy, počasí

(www.laa.cz)

- vše o létání

 

Hry