O mushingu, poměrně novém adrenalinovém sportu, zasvěcenci mluví jako o spojení člověka s přírodou. Že je při tom možno zažít i kupu legrace, vyzkoušela na vlastní kůži naše redaktorka.
Na rodinnou farmu Porubských, kteří chovají tři psy plemene husky a pět evropských saňových psů, přijíždíme s fotografem brzy odpoledne. Už za plotem vidíme ve výběhu dovádějící smečku. No potěš, říkám si, tady je asi o chvilku klidu nouze. Do toho se za chvilku přidává i pláč malého Mathiase.¨
Maminka Jana Porubská, mistryně světa v mushingu a manželka mistra světa i Evropy v tomto sportu, se směje. Zmatek už jí přijde jako naprosto normální stav. Navíc neustále pendluje mezi Zdiby u Prahy, jakýmikoliv horami, kde se trénuje, a nejrůznějšími závody.
Musherský pár
Sportu zvanému mushing (vyslov mašink) vděčí Jana i za seznámení s manželem. Začínali v roce 1994 se smečkou psů husky, z nichž čtyři, kteří už jsou "na odpočinku", mají doteď. Dnes jezdí s evropskými saňovými psy - kříženci loveckých psů bez průkazu původu. Zatímco Jana se věnuje spíš individuálním disciplínám (viz Rozdělení disciplín), její manžel Pavel se původně specializoval na spřežení. Teď však mají na ubytování smečky méně prostoru, proto i Pavel jezdí disciplíny s jedním až dvěma psy.
Závod polárníků
Se spřežením vyhrál Pavel mistrovství Evropy a nejraději vzpomíná na závod v roce 2001 Trans Alpes Paul Emil Victor, náročný přejezd přes Savojské Alpy ve Francii s tratí o celkové délce 530 km. Závodníci potřebovali GPS navigaci a připadali si prý jak polární dobyvatelé. Jedny z nejkrásnějších zážitků si přivezl i z laponské pustiny, kam podnikl měsíční výpravu se spřežením. Oba dva pak společně pak nejraději vzpomínají na Aljašku, kam se vypravili při cestě na MS do Kanady. Jak říkají, Aljaška je Mekkou a snem každého mushera.
Výkon o síle dvou psů
Zatímco mi Jana vypráví, vklouznu do výběhu osmi psů. Lze o nich říct cokoli pozitivního, jen ne, že jsou klidní. Povalí mě na zem a olizují, skáčou na mě, mezitím se perou... Zvlášť štěně Bure nedá žádnému spoluobyvateli pokoj. Beru si ven dva starší – Jumpyho a Foresta. Nesnadný úkol odlákat ven právě tyhle dva tak, aby neutekla celá ta banda, se nakonec daří a jdeme navlékat postroje. Chci si je totiž zkusit minimálně zapřažené do kola, aspoň tak trošičku. Zjišťuju, že legrace to opravdu není. Ne že bych to vzdala úplně, ale po pár metrech radši slézám a jsem ráda, že jsem celá. Jana se usmívá, tahle disciplína patří mezi její nejoblíbenější, se psem jela na kole víc než padesátikilometrovou rychlostí!
Psí život fotografa
Pokračujeme s fotografem Honzou v nelehkém úkolu, potřebujeme ještě zdokumentovat bydlení těch divochů. Donutit je pózovat je zhola nemožné. Sotva se nějaký umoudří, posadí se a dívá se, kam má, tedy do objektivu, přiběhne štěně, rafne ho do zadku a strhne se naoko urputná bitka. Až potom starý a klidný husky vyskočí na boudu a chvíli opravdicky pózuje, k čemuž na chvíli přemluvil i Jumpyho. Zatímco tedy Honza běhá ve výběhu sem a tam, občas i leží nebo leze po střeše, já opouštím Nesse, Shadowa, Alasku a ostatní a vyptávám se ještě na spoustu věcí.
Jen pro odvážné
Dozvídám se, že při tomto náročném adrenalinovém sportu není vůbec těžké přijít k úrazu. Zrovna nedávno si Jana zlomila čtyři žebra a potrhala šlachy na pravém zápěstí - po tomto zranění se jen těžko vrací do kondice.
Přesto ji ježdění se psy nepřestalo bavit. Odmalička tyto šelmy zbožňuje a na mushingu se jí líbí hlavně to, že může pobývat se svými miláčky na zdravém vzduchu.
Mushing
Mushing vznikl na Aljašce původně jako forma dopravy zboží i lidí na saních se psím spřežením, později se začalo závodit. Většinou si pod tímto slovem představujeme sport spojený se sněhem - jízdu na saních či na lyžích, ale jezdí se i v létě - na kole nebo koloběžce.
Disciplíny:
Půlka - lyžař s jedním až čtyřmi za sebou zapřaženými psy, mezi nimi jsou ještě zátěžové sáňky;
Skijoring (SKJ) - lyžař s jedním či dvěma psy
bikejoring (BKJ) - pes spolu s cyklistou;
scooter (SC) - koloběžka tažená jedním až dvěma psy
spřežení - jízda s větší skupinou psů. Tato disciplína se ještě dále dělí na kategorie podle počtu psů, kterých může být i více než osm. Disciplíny se dělí v případě spřežení zvlášť pro psy čistokrevné a křížené, u individuálních disciplín takové rozdělení není.
Úspěchy Porubských
Pavel Porubský
do r. 2002 - mistr republiky v kategorii se čtyřmi psy, jak na suchu, tak na saních
2003 - 1. místo ME Polsko SC
2004 - 1. místo ME Francie SC1, SC2; 1. místo MS Belgie, SC2; 1. místo MR SC1
2005 - 1.místo ME CR SC2; 1. místo MS Polsko SC2; 1. MR SC2
2006 - 1.místo MR SC2,
2007 - 1. místo MR SC2
Jana Porubská
2001 - 2. místo ME Plzeň BKJ, 2. místo MS Itálie BKJ, 2. místo MR BKJ, 2. místo MR SKJ,
2002 - 2. místo ME Belgii BKJ, 2. místo MR BKJ, 2. místo MR SKJ,
2003 - 1. místo ME Polsko BKJ, 1.místo MR BKJ,
2004 - 1. místo Pirena SKJ 1-2 psi
2005 - 1. místo Pirena, 1. místo MS Dawson City Kanada SKJ 2
Kluby a chovy u nás
V ČR je asi šedesát klubů, závody se jezdí hlavně v Orlických horách. Farmy v pravém slova smyslu u nás nejsou, ale závodníci často mají doma množství psů, proto musí bydlet na samotách. Navíc to není levný koníček - smečka Porubských zbaští za rok tunu a půl granulí! K tomu přípočítejme vybavení: sedmery lyže po deseti tisících, kolo za čtyřicet, sáně za třicet, dále vosky, startovné, benzin při cestách na závody a další položky.
