Lesy střední Evropy IX - Olšiny

Sdílej
 
Olšiny jsou vždy nějakým způsobem vázány na prostředí ovlivněné vodou. A nezáleží na tom, zda se jedná o vodu proudící v korytu vodního toku, nebo o vodu stagnující v půdním horizontu. V oblastech, kde jsou bažinaté půdy ve velkém rozsahu, tvoří i olše rozsáhlé porosty. Poté co došlo k vysušení velké řady rybníků a regulaci vodních toků, byl u nás výskyt olše poněkud zredukován.

Naše nejhojnější stromovitá olše, olše lepkavá, je dřevinou nížin a pahorkatin. Prvním těžištěm jejího výskytu jsou zbahnělé půdy se stojatou vodou. Souhrnně lze tyto lesy označit za bažinaté olšiny. Na chudším podloží tvoří příměs těchto lesů nenáročná bříza, a vznikají tak březové olšiny. Ve vyšších nadmořských výškách (do 850 m n. m.) je obdobou stejného lesního typu smrková olšina. V zanesených slepých ramenech řek, tam kde voda po záplavách jen pomalu opadá, najdeme vrbové olšiny.
Ty velice často tvoří ostrůvky v okruhu měkkého luhu v blízkosti velkých řek. Olše lepkavá si osvojila několik triků, které jí usnadňují přežití v trvale promáčeném prostředí. Za prvé jsou to vzpěrné kořeny, které souvisí s uchycením mladých jedinců na malých vyvýšeninách v močálech. Za druhé je to rafinovaný způsob získávání vzdušného dusíku. To rostliny sami o sobě nedovedou, olše si však přizvala pomocníka, bakteriím příbuzný organismus, který sídlí v malých nádorcích v jejích kořenech a obstarává právě přísun dusíku ze vzduchu.

Foto
Podél menších vodních toků se vytvářejí tzv. olšiny lužní. Občasné záplavy zaručují obohacování půdy živinami. Půda je zároveň po většinu roku vzdušnější než u bažinatých olšin. V původních porostech byl věrným společníkem olše jasan, nezřídka se jednotlivě vyskytnul i javor s jilmem. V podhorských oblastech pak pravidelně i smrk.
Na štěrkovitých půdách v blízkosti horských bystřin roste naše druhá stromovitá olše, olše šedá. Jako příměs se vyskytuje všestranný smrk a javor klen, méně často vrby. Vzniká tak luh olše šedé, často s typickým hustým podrostem devětsilu. Tyto břehové porosty jsou v době tání sněhu pravidelně zaplavovány. Navíc se jedná o velice chladná místa s častými
Foto
mlhami a pravidelným výskytem pozdních mrazů. Jak si s tak drsnými podmínkami dokáže tato dřevina poradit? Rozhodující jsou dvě skutečnosti. Na mělkých skalnatých půdách se olše rozmnožuje pomocí kořenových a pařezových výmladků, které zároveň lépe odolávají prudké vodě. Další výhodou je její naprostá mrazuvzdornost. Podél horských potoků tato olše často sestupuje i do rovin, kde se pak přirozeně kříží se svou nížinnou kolegyní.
Význam olše pro člověka spočívá především ve schopnosti jejího rychlého růstu na těch lokalitách, které jsou pro jiné dřeviny naprosto nepřijatelné. Olše šedá se navíc často používá na zalesňování důlních hald a jinak neúrodných pustých půd.

Autor

Lukáš Bílek