Svinule žebrovitá patří k našim nejzajímavějším mnohonožkám a nelze ji s jiným druhem zaměnit. Je to u nás jediný představitel rodu i čeledi Gervaisiidae. Tělo je velmi tvrdé, silně inkrustované uhličitanem vápenatým a má jen deset článků. V nebezpečí se svinuje do kuličky. Barva je proměnlivá, od křídově bílé po světle šedou, bledě okrově žlutou nebo nazelenalou. Nejnápadnějším znakem jsou vystupující žebérka na zadním okraji hřbetních štítků, tvořená zrny uhličitanu vápenatého. Po stranách hrudního štítku jsou dosti hluboké jamky. Svinule žebrovitá dorůstá délky 2,5 až 5,5 mm, šířka nikdy nepřesahuje 2 mm. Očka jsou černá. Nožky jsou velmi krátké, samec a samička se liší počtem párů, sameček má 19, samička 17 párů. Žije v sypké humózní zemi mezi kameny, pod kůrou pařezů a padlých kmenů a pod kameny. Je tak nenápadná, že ji zpravidla přehlédneme, protože svinutá se podobá nejspíš bě1avému kamínku nebo semínku. Vyskytuje se ojediněle, nikdy ne hromadně. Nejhojnější je na vápencovém podkladě, např. v Moravském krasu, v Belanských Tatrách aj., ale najdeme ji i ve vlhkých lesích a pralesích, zejména jedlobukových. Je považována za vzácnou, ale je hojnější, než se předpokládá. Najdeme ji i v portálech jeskyní a někdy i ve vnitřních krasových prostorách. V Evropě obývá hlavně střední a východní část, poměrně nejčastější je na Balkáně. Živí se drobnými částicemi rostlinných zbytků. Je vlhkomilná a nesnáší prudké osvětlení, takže se jen velmi nesnadno chová v zajetí (na rozdíl od jiných mnohonožek).
Sdílej
12. září 2001 • 16:22