Lebrunova. Pochází z Francie. Vyšlechtil ji francouzský ovocnář Guéniot v Troyes křížením Děkanky zimní a Arenbergovy máslovky a první plod získal roku 1862. Odrůda byla nazvána po předsedovi zahradnické společnosti Le Brunovi. V cizích příručkách najdete odrůdu pod těmito názvy: Le Brun, Beurré le Brun.
Strom má řídké, široce jehlancovité koruny a na starších větvích charakteristicky zdrsnělou kůru a borku. Je středně odolný proti mrazu a nejlépe se mu daří v hlubokých teplých půdách v nižších polohách, které jsou chráněné před větrem. Poměrně brzy plodí a poskytuje pravidelnou sklizeň. Hrušky se však nedrží na stromě tak pevně jako u ostatních odrůd a ve vlhkých letech je napadá padlí, které na nich vytváří plísňový povlak. Jsou velké, mají protáhle válcovitý tvar, tuhou, lesklou, mastnou zelenožlutou slupku s jemnými rzivými tečkami a bílou dužninu. Ta je nejenom velice šťavnatá, ale i navinule sladká, s příjemnou kořenitou příchutí. Plody je třeba sklízet koncem září nebo začátkem října, dokud jsou ještě tvrdé a zelené. Do čtrnácti dnů po sklizni dozrávají. Je dobrá jako stolní ovoce i do kompotů a je oblíbená především u individuálních pěstitelů.
Sdílej
12. září 2001 • 16:45