Velryby obecně patří přes svou velikost k nejméně prozkoumaným živočichům na světě. Jejich sledování ztěžuje nejen skutečnost, že žijí v otevřeném oceánu, ale také to, že většina z nich nežije na jednom stálém místě, ale migruje na dlouhé vzdálenosti. Mají svá místa, kde se setkávají samci se samicemi, jiná místa, kde se rodí mláďata a další, kde nacházejí nejvíc potravy.
Drony nachytaly velryby
Kratší cesty podnikají velryby grónské, jejichž areál rozšíření je omezen na arktické vody. Přesto i ony mají svá místa, kam připlouvají za potravou nebo bezpečná útočiště, kde rodí mláďata. Navíc se, jak jste se mohli dočíst v ABC 8/2018, pravidelně vracejí do mělkých průlivů, fjordů a zátok, kde se zbavují staré pokožky. A zatímco domorodí Inuité o tomto zvyku velryb vědí už dávno a znají místa, kam se pravidelně vracejí, vědci se s tímto velrybím zvykem seznámili teprve nedávno.
Co v mělkých vodách, jejichž dno je plné útesů a balvanů, dělají, jim prozradily záběry z dronů. Na krátkých videozáznamech je dokonale zachyceno, jak se velryby otírají o kameny a odírají si o ně starou pokožku. Místa, kde už se jí zbavily, jsou viditelná jako světlé skvrny na jejich tělech. Podívejte se, co drony vědců zaznamenaly.
Moderní whalewatching
Najít velrybu v širém moři z paluby lodi není snadné, na větší vzdálenost ji prozradí vlastně jen fontána – proud vydechované směsi páry a vody z výdechových otvorů na hlavě. Právě toho kdysi využívali velrybáři při pátrání po velrybách. Podle tvaru a směru fontány dokázali určit i druh kytovce. Dnešní vědci mají situaci usnadněnou moderními technikami – z výšky lze velryby objevit na mnohem větší vzdálenost. Místo nich je hledají drony.
Pokud se chcete seznámit s velrybami grónskými blíže, podívejte se na následující dokument.
