"Línající" velryby se zbavují staré svrchní vrstvy pokožky a nahrazují ji novou. Dosud nebylo přesně známo, jak to dělají. Vědci se však domnívali, že k tomu dochází stejně jako u lidí průběžně, po malých šupinkách, které odpadávají a vrchní vrstva pokožky se tak postupně celá obmění. Jenže se ukázalo, že je to jinak. U kytovců žijících v arktických vodách dochází k výměně jednorázově. Stará pokožka se odlupuje ve velkých cárech a během krátké doby je celá velryba "převlečená" do nového.
Mělký záliv
Toto "převlékání" vědci studovali na velrybách grónských, které se každoročně v létě shromažďují při severovýchodním pobřeží Kanady, kde vplouvají do mělkého zálivu Baffinova ostrova. Záliv je pro tak velké kytovce skutečně mělký, jeho hloubka je přibližně 8 m. A dno je navíc plné útesů a obrovských balvanů. Vědci velryby pozorovali z lodí a filmovali a fotografovali z výšky za pomoci dronů. Podle světlých skvrn a různých jizev dokázali rozlišit jednotlivá zvířata a mohli tak sledovat jejich chování. I to, co je sem táhne.
Nic k jídlu
Potrava to rozhodně nebyla – i když to tak zpočátku vypadalo, protože velryby často plavaly s pootevřenou tlamou. Jenže množství krilu, jímž se velryby grónské živí, bylo v zálivu zcela minimální, k jejich uživení by rozhodně nestačilo. Velryby se navíc chovaly velice neobvykle: Narážely do kamenů a útesů na dně, otíraly se o ně, převracely se na nich na bok a na záda. Prostě se o ně drbaly. Zbavovaly se tak staré pokožky, která se jim odlupovala v celých dobře viditelných cárech.
Teplota rozhoduje
Kameny ale nejsou to jediné, co velryby do Baffinova zálivu táhne. Mělká zátoka jim skýtá bezpečí před dravými kosatkami, takže se mohou bez obav věnovat drbání. Ale hlavně – voda se tu rychle prohřívá. Vědci jsou přesvědčeni, že právě teplejší voda napomáhá obnově pokožky: Stará vrstva se snáze odlupuje a pod ní rychleji dorůstá nová. Má to ale i svou nevýhodu: Celý proces je energeticky náročný jak kvůli tvorbě nové pokožky, tak zvýšené pohybové aktivitě.
Velryby chlazené vodou
Velryby se při námaze zahřívají a navíc je v mělké vodě hřeje slunce. Takže jim hrozí přehřátí. A právě to vysvětluje, proč se zpočátku zdálo, že do zátoky vplouvají za kořistí. Život v chladných vodách velrybám umožňuje silná izolační vrstva podkožního tuku, kůže jim tedy v ochlazování spíš brání. Termoregulační orgán mají u kořene jazyka a uprostřed tvrdého patra, jehož sliznice je protkána hustou sítí krevních vlásečnic. Aby se ochladila, musí velryba otevřít tlamu a nechat skrze ni proudit chladnou vodu z okolí. Ochlazená krev je pak z vlásečnic rozváděna do těla a udržuje tak jeho stálou teplotu.
Čistota, půl zdraví
Důvody, proč se velryby každé léto "převlékají", jsou přinejmenším dva: Zbavují se parazitů, kteří by se na nich hromadili, poškozovali pokožku a snižovali její ochrannou funkci. Obměnou pokožky se velryby také zbaví alespoň části buněk poškozených ultrafialovým zářením, kterému jsou v arktických oblastech silně vystaveny. Snižují tak riziko kumulace poškození a vzniku rakoviny kůže. Ostatně vědci nevylučují, že jde o jeden z biologických mechanismů, který velrybám přináší jejich dlouhověkost.
Živý ledoborec
Velryba grónská (Balaena mysticetus) měří 15–18 m a váží až 100 tun. Její obrovská hlava trojúhelníkovitého tvaru jí umožňuje prorážet led, když se potřebuje nadechnout. Podle pozorování Inuitů je schopna prolomit led až 60 cm silný. Patří mezi kosticovce, což znamená, že v tlamě nemá zuby, ale až 300 kostic, jimiž filtruje z vody potravu. Jediné mládě, které samice rodí jednou za 3-4 roky, měří přes 4 m a váží až tunu. Dožít se může neuvěřitelného věku až 200 let.
