Když chcete vidět velryby, vyrazíte na pobřeží Skandinávie anebo na místo, odkud můžete sledovat jejich dovádění. Rozhodně vás ale nenapadne odskočit si při výletu do Egypta od pyramid v Gíze do údolí al-Hitan. Leží dvě stě kilometrů od Středozemního moře, ročně tu spadne jen pár kapek deště a nejbližší voda je až v oáze Fajjúm. Žádná vodní zvířata tu být nemají, natož velryby! Přesto tu jsou. Jejich zkamenělé kosti se opalují pod sluncem na písku smíchaném se žraločími zuby, kostrami pradávných krokodýlů, želv a hadů.
Návštěva hřbitova pravěkých velryb:
Velryby na Sahaře
Wadi al-Hitan, což v arabštině znamená Údolí velryb, je fascinujícím otiskem planetární historie. Nemusíte si představovat, jaké to tu bylo. Chodíte v tom. Sice už tu není oceán Tethys, který před 40 milióny lety pokrýval většinu planety, ale jeho obyvatelé ano. A jsou všude kolem vás.
Z písečných nánosů svítí jejich kosti přesně v takové poloze, v jaké zemřeli. K největším patřili basilosauři, předci dnešních velryb, kteří běžně dosahovali 18 metrů délky (největší nalezená kostra měřila 21 metrů). Vypadali trochu jako přerostlé ještěrky.
Odhalená záhada
Zatímco řada živočichů vyšla z moře na souš, kde se dále přizpůsobovala, u velryb je to přesně naopak. Jejich předci byli srstnatí a pochodovali směrem do oceánů. Postupem času přišli o končetiny a stali se velrybami.
A právě tuto fázi vývoje můžete v Údolí velryb vidět. Kostry jsou v tak dobrém stavu, že na mnoha z nich jsou patrné nejen nohy, ale dokonce prsty. Dochovanost jde tak daleko, že v žaludku jedné velryby byla nalezena její potrava – tím se mimojiné potvrdilo, že basilosauři byli masožraví.
Jak vypadal Basilosaurus:
Moře se vytratilo
Když zvířata uhynula, klesla ke dnu a jejich pozůstatky postupně zanášel písek. Při ústupu moře se formovaly pískovcové útesy, do kterých byly kostry pevně vnořené. Moře se vytratilo, kontinenty se usadily a na mnoho miliónů let se vlády nad Údolím velryb ujala poušť. Vítr a písek hrály zásadní roli.
S postupným obrušováním pískovcových skal se začaly prastaré kostry objevovat – a našli je lidé. Není to tak dávno. První zprávy o lokaci se datují na začátek 20. století a chráněná oblast byla vyhlášena teprve v osmdesátých letech. Do té doby stihli sběratelé a dobrodruzi odnést řadu koster do soukromých sbírek, ale to neznamená, že by v Údolí velryb dnes nebyla ani jedna velryba.
Důležité a chráněné
Paleontologický výzkum zatím odhalil přes čtyři stovky velryb a před několika lety bylo dokonce otevřeno muzeum věnované fosiliím. Při procházce údolím místy vidíte, že některé kostry jsou zabalené pro transport do laboratoří, jiné ohrazené a úzkostlivě opečovávané. To proto, že údolí se dostalo na seznam Světového dědictví UNESCO. Důvody pro zařazení jsou vám asi už jasné.
Projděte se
Poušť u Údolí velryb nabízí parádní příležitost pro malé výlety (samozřejmě na dohled od auta nebo autobusu!), které vedou kolem podivných vejcovitých a hřibovitých skal. Jde o pískovce, kolem kterých vítr žene zrnka jemného písku a obrušuje je tak do interesantních tvarů. Uvnitř některých se možná skrývají další fosílie, a když vám něco křupne pod nohou, podívejte se. Mohou to být klidně zkamenělé žraločí zuby. Nekecáme!
