Pokud nepočítáme ryby, je mořských býložravců jako šafránu. Výhradně rostlinnou stravou se živí leguán mořský a několik takzvaných mořských krav – savců z řádu sirén, kam patří kapustňáci a dugongové. Pokud by vás napadly mořské želvy, jste na omylu: Nějakou tu zeleninu občas přikousnou, ale jejich hlavní potravou jsou medúzy. Ani mezi vymřelými mořskými zvířaty moc vegetariánů nenajdeme. Nejstarším z nich, o němž víme, je mořský ještěr Atopodentatus unicus, který žil před 242 miliony lety.
Vědecký omyl
Atopodentata vědci popsali v roce 2014. Jeho v Číně nalezená fosilie nebyla ani zdaleka kompletní, velké kusy chyběly hlavně u hlavové části. Z toho, co měli v ruce, vědci usoudili, že ještěr měřil asi tři metry, měl dlouhý krk a bizarní tlamu připomínající zobák plameňáka. Atopodentatus se jím měl prohrabávat bahnem dna a filtrovat z něj drobné živočichy. Nové nálezy s touhle představou pořádně zamávaly. Zachovalá lebka ukazuje, že místo zobáku měl ještěr rozšířené čelisti, které připomínají hlavu žraloka kladivoun a nebo ještě víc hubici vysavače.
Model z párátek
Kladivovitou tlamu lemovalo vpředu i po stranách množství jehlovitých zubů. Celé to bylo tak zvláštní, že si vědci museli vypomoci modelem z plastelíny a párátek, aby vůbec pochopili, jak se Atopodentatus živil. Filtrování drobné kořisti z bahna vyloučili, stejně tak padla i možnost, že šlo o predátora: Uspořádání jeho čelistí a zubů bylo k lapání a žvýkání kořisti zcela nevhodné. Nakonec usoudili, že šlo o býložravce, který předními zuby oštipoval mořské řasy z kamenitého podkladu. Rychlým rozevřením širokých čelistí je nasál dovnitř do ústní dutiny a jazykem z nich vytlačil vodu přes síto tvořené zuby po stranách tlamy. Podobným způsobem filtrují potravu velryby přes své kostice.
Život po katastrofě
Ačkoli býložravec, byl Atopodentatus nejblíže příbuzný dlouhokrkým plesiosaurům, kteří představovali vrcholové predátory druhohorních moří. Proč se stal vegetariánem, vyplývá z období, v němž žil. Bylo to jen deset milionů let po hromadném vymírání na přelomu permu a triasu před 252 miliony lety, kdy vyhynulo asi 95 % mořských organismů. Příčiny nejsou zcela objasněné, nicméně se zdá, že krátce po katastrofě se život začal překotně rozvíjet a objevovala se řada nových druhů. Aby se dokázaly uživit, musely některé z nich využívat i netradiční zdroje potravy. Touto cestou se vydal i Atopodentatus, který se specializoval oštipování mořských řas a stal se prvním býložravým mořským ještěrem. Vegetariánství se pak u mořských plazů objevilo už jen jednou: U 230 milionů let starého rodu Henodus, který se podobal želvám.
Hlava jako kladivo
Kladivovitá hlava se v evoluci objevila několikrát zcela nezávisle na sobě. Atopodentatovi umožňovala oštipovat a cedit mořské řasy. Dravému žraloku kladivounovi (rod Sphyrna) přináší skvělý rozhled – díky očím umístěným po stranách kladiva má zorné pole o rozsahu 360 stupňů. Šířka hlavy také umožňuje nést vyšší počet elektroreceptorů, které se podílejí na sledování kořisti. Funkce „kladiva“ ale nemusí vždy souviset s krmením. Příkladem je asi 299 milionů let starý obojživelník Diplocaulus (na obrázku). Rozšířená hlava mu sloužila jako křídlo, které ve vodě vytvářelo zdvih a usnadňovalo plavání.
