Tajemné medúzy: Mimozemšťané skrytí v moři

Tajemné medúzy: Mimozemšťané skrytí v moři
Sdílej
 
Udržují si stálý tvar, přestože jsou celé z vodnatého rosolu. A oči mají rozmístěné kolem celého těla. Co jimi asi tak vidí?

 

 

 

 

 

Dokud se vznášejí ve vodě, vypadají jako průsvitné skleněné ozdoby. Když je ale moře vyvrhne na pláž, změní se v nevábné plivance, které po několika hodinách slunce vysuší tak, že po nich nezbude prakticky žádná stopa. Není divu, celých 97 % jejich těla tvořila voda. Takže se vypařily.

Pytlík rosolu

Při bližším pohledu na medúzu se ani nechce věřit, že jde o živého pozemského tvora a ne hrdinu z filmu Příšerky s.r.o. nebo bytost z jiné planety. Zatímco většina živočichů je rozdělena osou souměrnosti na dvě stejné poloviny, medúzy se dělí na čtyři souměrné části (případně násobky čtyř). Nemají vnitřní ani vnější kostru a jejich hlavním stavebním prvkem je průhledný nebo průsvitný rosol. Ten drží v typickém tvaru zvonu či talíře tuhá pokožka, která ho obaluje ze všech stran.

Oči kolem dokola

Většina medúz se nechává unášet vodními proudy a nejčastější pohyb, který vykonávají za pomoci stahů zvonu a vypuzování vody z něj, je nahoru nebo dolů. Jejich hlavním smyslovým orgánem je proto ustrojí rovnováhy (tzv. statocysta, aby poznaly, kde je nahoře a dole). Ve stejném orgánu (odborně ropálium) je umístěný i čich, hmat a u druhů, které je mají, ještě také oči. Ropália jsou rozmístěná po obvodu zvonu – klidně se tedy dá říct, že medúzy mají oči a nos kolem celého těla. Přesto se nemohou moc rozhlížet, oči jsou tak jednoduché, že jimi rozlišují jen světlo a tmu, díky tomu jsou ale schopné rozpoznat směr k hladině i zrakem (vidí prosvítající slunce).

Smrtící vlečné sítě

Medúzy jsou dravé, živí se planktonem, drobnými korýši, rybími jikrami či potěrem... Protože však nejsou schopné rychlého aktivního pohybu, loví svou kořist pasivně - do smrtící vlečné sítě. Tou je spleť kratších či delších vláken, která medúza vleče za sebou. Jakmile se do nich nějaký živočich zaplete, je ztracen, vlákna jsou vybavena žahavými buňkami, které ho usmrtí. Jed je často tak silný, že může být nebezpečný i mnohem větším tvorům. Nepříjemně popálit může i lidského plavce, na jeho usmrcení naštěstí nestačí. Nicméně existují stejným způsobem lovící žahavci, kteří patří mezi nejnebezpečnější tvory moří. Nejvíc smrtelných úrazů plavců totiž mají na svědomí medúzám podobné čtyřhranky (Cubozoa) a podivná plovoucí kolonie trubýšů známá jako měchýřovka portugalská (Physalia physalis).

Invaze vetřelců

Přibližně od roku 2000 začínají vědci zjišťovat, že se medúzy objevují ve zvýšeném množství v mnoha mořích, kde dříve nežily. Stěhují se z volného oceánu k pobřeží, do turistických oblastí nebo do míst využívaných rybáři. Příčinou může být oteplování moří, ale hlavní důvod vidí vědci v nadměrném rybolovu. Z pobřežních vod zmizely velké ryby (např. tuňáci), které se medúzami živí, takže tu nemají přirozeného nepřítele. Zmizela také hejna drobných ryb, jako jsou sledi či sardinky, které se živí stejně jako medúzy planktonem. Ty tak přišly o potravní konkurenci, zbývá pro ně mnohem víc potravy a ve vodách zbavených ryb je začínají nahrazovat.

 

 

Medúzy z hlubin moří: Krása, která pálí

Medúzy z hlubin moří: Krása, která pálí

Obr zaseknutý na háček

Obr zaseknutý na háček

Ryby proti medúzám

Ryby proti medúzám

Klíčová slova:
meduza, more, zvire, rybar
 

Články odjinud