Cesta za šavlozubci: Kteří žijí i dnes?

Cesta za šavlozubci: Kteří žijí i dnes?
Sdílej
 
Šavlozubost má asi něco do sebe. Jak jinak si vysvětlit, že se extrémně dlouhé špičáky objevují nejen u vymřelých, ale i dnes žijících zvířat.

 

Nejslavnějšími šavlozubci jsou bezesporu šavlozubí tygři. Zvíře s dlouhými „šavlemi“ ale nemusí být jen strašlivá kočkovitá šelma. Ve skutečnosti nešlo vždy o pravé kočky a někdy vlastně ani o šelmy nebo o savce. Šavlozubost byla během evoluce docela oblíbená: Vyvinula se u celé řady zvířat včetně neškodných býložravců a ryb!  

Kdo je šavlozubec

Za šavlozubá považujeme zvířata, která mají tak dlouhé horní špičáky, že jim vyčnívají i ze zavřené tlamy. Zároveň musí směřovat dolů k zemi. Mezi šavlozubce proto nepatří například divoká prasata, jimž se vyčnívající špičáky stáčejí vzhůru. Ani slony nemůžeme počítat – jejich kly totiž nejsou prodloužené špičáky, ale řezáky.

Dvojsečná zbraň

U dravých zvířat je funkce prodloužených horních špičáků zřejmá: Sloužily k zabíjení kořisti. „Šavle“ se ale kvůli své délce se snadno lámaly a šelma jimi nesměla zapáčit. Bylo proto vyloučené, aby se jen tak zakousla do zmítající se kořisti. Musela nejprve znehybnit silnými předními končetinami, teprve pak jí „šavlemi“ přeťala krční tepny a dýchací trubici. Oběť umírala prakticky okamžitě, což u současných šelem vždycky neplatí.

Zuby k soubojům

U býložravců šavle pochopitelně nesloužily k lovu, ale jejich funkce nebyla o moc mírumilovnější. V naprosté většině případů se uplatňovaly k zastrašování a vnitrodruhovým soubojům o teritoria nebo samice. Obvykle je proto mívali jenom samci.

 

Šavlozubá šelma minulosti i dneška: Smilodon se střetl s indiány

Šavlozubá šelma minulosti i dneška: Smilodon se střetl s indiány

Časová osa

Během milionů až stamilionů let se na Zemi vystřídala pěkná řádka šavlozubců. Ty nejzajímavější z nich jsme seřadili od nejstaršího po nejmladšího.

Před 260 – 254 miliony lety

Inostracevia je asi nejstarším známým šavlozubcem: Na Zemi se objevila ještě dříve než dinosauři. Patří mezi takzvané savcovité plazy a její fosilie známe z Ruska. Na délku měřila až 3,5 m. Šavlovité špičáky, které sloužily k zabíjení kořisti, mohly být dlouhé až 15 cm

Před 100 – 96 miliony lety

Když si v roce 2002 tvůrci filmu Doba ledová vymysleli šavlozubou veverku, netušili, že podobný živočich na Zemi skutečně žil. Jeho pozůstatky byly objeveny o devět let později v Argentině. Asi 20 cm velký savec Cronopio dentiacutus se nejspíš živil hmyzem, který zabíjel až půl centimetru dlouhými zoubky.

Před 56 – 34 miliony lety

Machaeroides patřil mezi kreodonty - skupinu savců příbuzných šelmám, která vymřela bez potomků. Dravec velký asi jako pes obýval Severní Ameriku. Okraje jeho přes 3 cm dlouhých špičáků byly jemně pilovité, což usnadnilo jejich pronikání do těla oběti.

Před 50 – 45 miliony lety

Bizarní kopytník Eubasileus dokazuje, že se šavlozubost existovala i u býložravců. Žil v Severní Americe, vážil asi 4,5 tuny a byl přes 2 m vysoký. Jeho až 30 cm dlouhé „šavle“ chránila jakási pochva tvořená kostěnými výrůstky na dolní čelisti.

Před 23 – 0,5 miliony lety

Pogonodon patří mezi takzvané nepravé kočky z čeledi Nimravidae. Jeho poměrně vzácné nálezy pocházejí jak ze Severní Ameriky, tak z Eurasie. Byla to menší šelma o velikosti psa se špičáky dlouhými přes 6 cm.

Před 20 – 10 miliony lety

Barbourofelis je rodem vyhynulých, kočkám podobných šelem, které však s kočkami nemají nic společného. Sedm známých druhů obývalo Severní Ameriku. Dosahovaly velikosti levharta, jejich špičáky byly dlouhé až 25 cm a nejspíš lovily ve smečce.  Jejich kořistí se stávali tehdejší kopytníci a možná i mláďata chobotnatců jako byl Platybelodon.

Před 13 – 4 miliony lety

Vyhynulý šavlozubý losos Oncorhynchus rastrosus žil v Tichém oceánu při pobřeží Severní Ameriky. Byl příbuzným současných lososů, jen byl asi o dvě třetiny větší: Měřil až 2,7 m a jeho špičáky dosahovaly délky přes tři centimetry. Zřejmě je používal k soubojům – k lovu je nepotřeboval, protože se živil drobnými korýši (krilem).

Před 3,5 – 2,5 miliony lety

Argentinský Thylacosmilus vypadá jako šavlozubá kočka, ale ve skutečnosti jde o vačnatce. Jeho až 13 cm dlouhé špičáky byly velice tenké a křehké. Na spodní čelisti se proto vyvinula kostěná pochva, která je chránila. Nezvykle slabý skus „doháněl“ mohutnými předními končetinami a přesností, s níž špičáky zabořil do krku znehybněné kořisti.

Před 5 miliony až 10 tisíci lety

Homotherium je šavlozubá kočka velikosti současného lva, která obývala prakticky všechny kontinenty. I když měla špičáky delší než současné kočkovité šelmy, proti ostatním šavlozubým kočkám zaostávala – její zoubkované „šavle“ měřily jen 8 cm. Specializovala se na lov mamutů a jiných velkých tlustokožců a nejspíš lovila ve smečkách.

Před 2,5 milionem až 10 tisíci lety

Smilodon je asi nejznámější šavlozubá kočka - ta, které se říká „šavlozubý tygr“. Ve třech druzích žil v Severní i Jižní Americe. Největší z nich, možná až 400 kg těžký Smilodon populator, měl špičáky dlouhé až 28 cm. Svými „šavlemi“ smilodoni zabíjeli velké pomalé savce. Když je nahradily menší a rychlejší druhy, smilodoni se nedokázali přizpůsobit a vyhynuli.

 

Zmizelí obři: Safari ve světě bez lidí

Zmizelí obři: Safari ve světě bez lidí

Současní šavlozubci

Mrož má zuby místo cepínu

Nejdelšími špičáky ze všech kdy žijících tvorů se pyšní mrož (Odobenus rosmarus). Jsou přes 30 cm dlouhé a plní víc než jednu funkci. Mrožům slouží jako soubojová zbraň, ale také k vyrývání potravy ze dna nebo jako cepín, kterým se přitahují, když potřebují vylézt z vody na led. Mají je proto i samice.

Šavlozubý jelínek kubar

Kabar pižmový (Moschus moschiferus) žil už před 33 – 23 miliony lety. Z pravěku si uchoval špičáky, které jsou dlouhé až 10 cm. Podobně vyzbrojený je srnčík čínský (Hydropotes inermis) s 8 cm dlouhými špičáky. Oba je používají k soubojům a mohou jimi svého soupeře i zabít. Používají je tedy stejně, jako ostatní jelenovití kopytníci používají parohy.

Ozbrojené opice mandrillové a paviáni

Samci mandrilů (rod Mandrillus) a paviánů (rod Papio) mají úctyhodné a hrůzu budící špičáky. Se svou 5 centimetrovou délkou jsou dokonce delší, než má většina dospělých lvů! Přestože jsou jimi schopni zabít kořist, používají je především k zastrašování a při soubojích o teritorium a samice.

Skoro šavlozubec: Levhart obláčkový a sundský

Levharti obláčkoví a sundští (rod Neofelis), kteří žijí v Indonésii, se vydali cestou šavlozubých koček. Jejich špičáky jsou 4 – 6 cm dlouhé a v poměru k hlavě jsou nejdelší ze všech kočkovitých šelem. Z tlamy jim ještě netrčí, ale za dalších pár desítek tisíc let už by mohly. Pokud ovšem oba kriticky ohrožené druhy levhartů dříve nevymřou.

 

Více o zvířatech najdete tady

Nebezpeční sousedé: Lidé a šavlozubé šelmy bok po boku

Nebezpeční sousedé: Lidé a šavlozubé šelmy bok po boku

Šavlozubí tygři: Tajemní dravci

Šavlozubí tygři: Tajemní dravci

Klíčová slova:
šavlozubci, šavlozubí, zvíře, pravěk
 

Články odjinud