Původní druhové bohatství velkých čtvrtohorních savců (takzvané megafauny) se udrželo na jediném místě – v Africe na jih od Sahary. Pláně Serengeti se stády kopytníků a slonů, s hrochy, nosorožci a velkými kočkovitými šelmami jsou poslední ukázkou toho, jak vypadal svět před příchodem lidí.
Proč vymřela megafauna
Už před časem vědci z Aarhuské univerzity v Dánsku zjistili, že za vymírání megafauny během poslední doby ledové nemohou jen změny klimatu. Mnohem víc to podle nich souviselo s expanzí lidí do nových oblastí světa.
Souvislost se šířením lidské populace je zřejmá – megafauna v určité oblasti vždy začala vymírat ve stejném období, v jakém se v ní zabydleli první lidé. Na tuto studii nyní stejný tým vědců navázal: Pokusil se zmapovat, jak by asi dnes vypadal svět zvířat, kdyby člověk nikdy neexistoval.
Mapa světa bez lidí
Do svého výzkumu zahrnuli druhy savců, jejichž váha přesahuje 45 kg. Zkoumaným obdobím bylo posledních 130 tisíc let. Za tu dobu se svět přirozeně změnil. Ustoupilo zalednění, geografické i klimatické podmínky byly jiné.
Při vytváření mapy proto vědci počítali s tím, že vyhynulé druhy by dnes většinou nežily na stejných místech jako kdysi. Jejich „současný výskyt“ odhadovali podle jejich ekologických nároků. Zároveň přihlíželi k tomu, kde dnes žijí zvířata, která s nimi v minulosti sdílela stejné prostředí.
Nosorožci a sloni v srdci Evropy
Největší koncentraci velkých savců dnes najdeme v africkém Serengeti. Z mapy je ale jasné, že ve světě bez lidí by byl vhodnějším cílem safari americký kontinent. Travnaté pláně kolem severoamerického Texasu, severní Argentiny a jižní Brazílie by uživily mnohem větší stáda velkých býložravců než africké savany.
Mezi nimi by pravděpodobně byli i mamuti, koně, velbloudi, obří lenochodi a šavlozubí „tygři“ smilodoni. Austrálie bez lidí by se zase zřejmě mohla pyšnit obřími ježurami, klokany a vombaty, které lovil „vačnatý lev“.
A jak by to vypadalo u nás? V Evropě by žilo mnohem více vlků, losů, medvědů a zubrů. Kromě nich bychom tu ale zřejmě potkali i pratura, divoké koně nebo dokonce slony a nosorožce.
Soužití v Africe
Napadá vás, proč se nejvíce druhů megafauny udrželo právě v subsaharské Africe? Důvodem není pouze vhodné prostředí, jak se vědci dosud domnívali. Podstatnější je zřejmě to, že africkou zvířenu lidé nevyhubili tak jako například v Americe.
Člověk se v Africe vyvinul a zvířata tak měla čas na to, aby se jeho loveckým aktivitám (které se postupně zdokonalovaly) přizpůsobila. Nezažila proto takový šok jako americká či australská megafauna, na níž se z ničeho nic sesypaly dobře zorganizované tlupy lovců vyzbrojených účinnými oštěpy.
Útěk do hor
O tom, že počty velkých savců souvisí s lidskou populací, svědčí i jejich mimoafrický výskyt v současném světě. Nejvíc jich žije v horách. A není to proto, že by jim hory nabízely lepší prostředí. Spíš je to tak, že zvířata byla do hor vytlačena z níže položených hustě zalidněných oblastí.
Jako příklad může posloužit populace evropských medvědů hnědých – ti dnes žijí jen v horách, které jsou řídce osídlené lidmi. Díky tomu se tam dochovala téměř nedotčená příroda a lov byl minimální.
