Zrozeny k zabíjení: Co prozradily geny velkých koček

Zrozeny k zabíjení: Co prozradily geny velkých koček
Sdílej
 
Máte doma kočičku? Roztomilou, hravou, mazlivou? A přesto na vás najednou vytasí drápky? Nedivte se. Ta vaše domácí kočička je totiž z 95 % TYGR!

 

 

 

 

Kočkovité šelmy jsou vývojově docela mladé – společný předek všech současných koček žil před 11 miliony lety v Asii. Odtud se kočky začaly šířit do celého světa a přizpůsobovaly se novým podmínkám. Přesto si uchovaly spoustu společných znaků. Jak moc se od sebe jednotlivé druhy liší nebo jsou si naopak blízké, to dnes zkoumají vědci vzájemným srovnáním jejich genů.

Přečtený tygr

První kočkovitou šelmou, jejíž kompletní genetickou informaci neboli genom vědci přečetli už v roce 2007, byla právě domácí kočka. Dlouho zůstávala jediná. Až letos si vědci „posvítili“ na velké kočky. A začali hned tou největší – tygrem sibiřským (Panthera tigris altaica). Jeho genom pak porovnali s vybranými sekvencemi DNA domácí kočky, sněžných levhartů, bílých indických tygrů i afrických lvů. Mezi nimi byli jak normálně zbarvení jedinci, tak bílí lvi z Krugerova národního parku.

Tygr domácí, kočka sibiřská

První překvapení přineslo srovnání genomu tygra a kočky domácí. Ukázalo se, že tyto dvě šelmy k sobě mají nesmírně blízko, mnohem blíž, než by se na první pohled zdálo. Přestože se oba druhy od sebe oddělily před více než 10 miliony lety, stále mají přes 95 % shodných genů. Dalo by se tedy říct, že každá domácí kočka je z 95 % tygrem. A nebo naopak – že tygr je ve skutečnosti roztomilá domácí kočka.

Kočky nerady sladké

Všechny kočky, jejichž geny mohli vědci srovnat, sdílejí to, co z nich dělá dokonalé šelmy. Mají tytéž geny zodpovědné za mimořádnou svalovou sílu, jiné shodné geny způsobují jejich „supermasožravost“: Trávicí systém kočkovitých šelem je přizpůsoben téměř výlučně trávení živočišných bílkovin, žádná jiná suchozemská šelma tak čistě masožravá není. S tím možná souvisí i skutečnost, že většina koček je nositelem genetické mutace, která jim nedovoluje konzumovat sladké.

Vysokohorská mutace

Levhart sněžný známý také jako irbis (Panthera uncia) žije v extrémních vysokohorských podmínkách. Tomuto prostředí se dokonale přizpůsobil. A vědci teď našli příčinu tohoto přizpůsobení. Může za to mutace dvou genů, kterou jiné kočkovité šelmy nemají. Srovnání genomu levharta sněžného s ostatními velkými kočkami pro něj ale přineslo i jednu nepříznivou zprávu – jeho soubor genů je o polovinu méně rozmanitý než genom ostatních koček, populace levhartů sněžných je tedy mnohem zranitelnější.

Bílé kočky

Lev jihoafrický (Panthera leo krugeri) je většinou zbarvený jako normální lvi, v Krugerově národním parku se však vyskytují i lvi, kteří jsou bílí. Nejedná se o jiný poddruh, ale o genetickou mutaci. A jak nynější výzkum ukázal, za bílé zbarvení těchto lvů může mutace stejného genu, který způsobuje albinismus u lidí nebo bílou barvu domácích koček. Naproti tomu slavní bílí tygři vděčí za své zbarvení mutaci jiného genu, který zodpovídá i za světlé zbarvení moderních Evropanů, kuřat, koní nebo ryb. Potlačuje tvorbu žlutých a červených pigmentů, ale na tvorbu černého pigmentu nemá vliv. Proto si bílí tygři uchovali své černé pruhy.

 

Návrat ohrožených: Nová naděje pro tygry

Návrat ohrožených: Nová naděje pro tygry

 

K čemu je to dobré?

Kromě srovnání, v čem se od sebe jednotlivé druhy kočkovitých šelem liší a co mají naopak společného, nám jejich genom prozradil, jakou mají genetickou rozmanitost. Pro kriticky ohrožené druhy, jako je tygr sibiřský (ve volné přírodě zbývá posledních asi 450 jedinců), může znalost jejich genetické rozmanitosti vědcům pomoci při jejich záchraně: Čím je tato rozmanitost větší, tím větší je šance na udržení zdravé životaschopné populace, která se dokáže přizpůsobit i změnám životních podmínek.

 

Sůl nad zlato? No jasně... •  Thinkstock

 

Modří a zlatí tygři

- V roce 1910 byl v jižní Číně spatřen tygr, jehož srst byla údajně modrá. Bohužel, tygra se nepodařilo ulovit, a tak chybí nějaký hmatatelný důkaz o jeho existenci. Ani pozdější zprávy o pozorování modrého tygra v přírodě nejsou ničím doložené. Je tedy modrý tygr pouhou legendou? Vědci se domnívají, že tato barevná mutace existovat může. Jejich domněnky podporuje existence modrých koček, které, jak se ukázalo, mají geneticky k tygrům velmi blízko.

- Na rozdíl od modře zbarvených tygrů existenci černých tygrů potvrzuje několik kožešin. Jde přitom o dva odlišné typy mutace. Ta jedna - tzv. melanismus - je známá u levhartů a jaguárů. Černé barvivo melanin překryje původní zbarvení zvířete. Ve druhém případě má mutace za následek abnormální rozšíření černých pruhů, takže z původního oranžového podkladu zbývají jen úzké sotva patrné proužky.

- V chovech v zajetí se křížením bílých tygrů s normálně zbarvenými jedinci a rozmnožováním blízce příbuzných zvířat podařilo získat i další genetické odchylky, které ale z přírody nejsou známé. V několika zoologických zahradách se chovají bílí nebo oranžoví tygři bez pruhů, nejpozoruhodnější zbarvení ale mají tzv. zlatí tygři. Ti jsou nezvykle světlí a světle červené mají i pruhy.  

 

 

Tygři masakrují sněhuláky: Nemilosrdná obleva!

Tygři masakrují sněhuláky: Nemilosrdná obleva!

Nejdokonalejší šelma světa

Nejdokonalejší šelma světa

Šavlozubí tygři: Tajemní dravci

Šavlozubí tygři: Tajemní dravci

 

Klíčová slova:
tygr
 

Články odjinud