Pražské čtvrti Bubeneč dominuje park Stromovka neboli Královská obora a hned na ni navazuje Císařský ostrov. Právě ten i dolní bubenečské nábřeží Vltavy jsou známé čistírnou odpadních vod pro celou metropoli. Tu první zde uvedli do provozu přesně před 120 lety. Tam vás v této reportáži zavedeme. Moderní provoz Ústřední čistírny odpadních vod jen o pár set metrů dál s námi pak navštívíte v červnovém ABC.
Výkřik techniky v podzemí
Budova Staré čistírny připomíná historický průmyslový chrám. Mohutné cihlové zdi, dva vysoké komíny, uvnitř prostorná centrální hala se dvěma bočními křídly a zelená louka za budovou. Pod travnatou plochou se skrývá jeden z nejrafinovanějších technických výtvorů konce 19. století – nádrže čistírny, které navazují na technické ústrojí pod samotnou budovou. Tajemnými prostorami Staré čistírny, která ukončila provoz před téměř šedesáti lety, nás provedl ředitel památky Cyril Holub.
Geniální řešení inženýra Lindleyho
Když se na konci 19. století Praha rozrůstala o Vinohrady, Žižkov a další čtvrtě, kanalizace už sice existovala, ale odpadní voda z metropole tekla rovnou do Vltavy. Asi si dovedete představit, jak to muselo u řeky páchnout. Město proto najalo britského inženýra Williama Heerleina Lindleyho, který geniálním řešením propojil původní Prahu i všechna pražská předměstí do jediného systému a svedl vše gravitačně do nejnižšího bodu u břehu Vltavy v Bubenči.
Moderní technologie bez zápachu
Výsledkem bylo přes sto kilometrů stok klenutých speciálními cihlami. Na konci stok stála tehdy nejmodernější čistírna, jejíž technologický provoz byl ukryt v podzemí. Zatímco jiná evropská města nechávala za svými hranicemi odpadní vodu vsakovat na otevřených polích, samozřejmě za patřičného zápachu po celém okolí, Praha smrděla jenom komínem čističky. Z čelního pohledu na budovu je totiž levý komín určený pro odvod kouře z kotelny, pravý komín zajišťoval odtah páchnoucího vzduchu ze stoky.
Parní srdce a transmise
Stojíme v kotelně v levém křídle budovy před dvěma výkonnými kotly, nad nimiž je obrovský tank na vodu a kotel na páru. Po několika schodech vyjdeme do strojovny, které vévodí dva parní stroje dosud připojené koženými řemeny k transmisi.
Elektřina na přelomu 19. a 20. století byla teprve v plenkách, proto tu vše na počátku poháněly právě tyto parní stroje. Jediná hřídel transmise protažená skrz celou budovu poháněla všechny stroje čistírny. Stačilo je připojit k transmisi dalším koženým řemenem. Byly to pumpy, výtahy, čerpadla, ale třeba i sekačka na dřevo.
Modernizace a záložní zdroje
„Pokrok postupoval ve 20. století obrovským tempem. K čemu je byť sebelepší parní stroj, když přijde elektřina?“ krčí rameny Cyril Holub. Technologie se tu za šest desítek let provozu neustále modernizovala.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
