Zatímco břehy světových moří jsou na velké části Země velmi výrazným způsobem zastavěny člověkem, na moři samotném je (zatím) místa hodně. Kvůli tomu existuje mnoho možností pro další rozvoj přímořských letovisek, lidstvo navíc bude mít jedinečnou příležitost poučit se z chyb učiněných při dosavadní výstavbě.
Námořní ekosystémy jsou nesmírně křehké a každý zásah člověka pro ně může být smrtící. Dobře si to uvědomuje íránský architekt Mohsen Laei, který před nedávnem představil svoji vizi .
Plovoucí domy a námořní komunita
„Původně byl projekt koncipován především jako farma pro kultivaci řas, avšak díky škálování je možné celou stavbu přetvořit v mnohem větší plovoucí komunitu zahrnující místo pro bydlení, výzkum i rekreaci,“ vysvětluje Laei. Cílem je moře a oceány nezneužívat, ale naopak přispívat k jejich prozkoumávání a čištění.
Pěstování řas a čištění oceánů
Na hladině v okolí stanice i pod ní se mají nacházet sítě z recyklovaného polyethylentereftalátu (rPET), na nichž budou růst mikrořasy a makrořasy.
Jejich funkce je hned trojí – kromě redukce množství oxidu uhličitého fotosyntézou přispívají taktéž k čištění vody kolem budovy a snížení kyselení oceánů. Průměrné pH hladiny totiž za posledních 70 let pokleslo z 8,15 na 8,05. Acidifikaci (okyselení) oceánů se někdy přezdívá „zlé dvojče globálního oteplování“.
Soběstačná plovoucí platforma a biodiverzita
Řasy samotné jsou navíc docela dobrá investice a umožní stanici vydělávat peníze. Protože je konzumují ostatní obyvatelé moří a oceánů, poroste biodiverzita v okolí plovoucí platformy, což může přitáhnout další vědce, teoreticky a i turisty.
Řasy a sinice je taktéž možné těžit a dále zpracovávat – vyrábět z nich biopaliva, bioplasty, vzácné léky nebo doplňky stravy, mimo jiné oblíbenou spirulinu. Ta se řadí mezi tzv. superpotraviny a využívá se jak k výrobě vitaminových tablet, tak jako přírodní barvivo v oblíbených lentilkách.
Obnovitelné zdroje energie a odsolování vody
Plovoucí struktura Novasis by v případě, že by byla skutečně postavena, získávala energii hned několika způsoby. Samozřejmostí je instalace solárních panelů a využívání slunečních paprsků.
Na okrajích plošiny by zároveň byly připevněny hydrodynamické klapky, které by přetvářely energii získanou z mořských vln na elektřinu. Pitnou vodu by stanice získávala odsolováním, sladkou užitkovou zachycováním vody z přeháněk a bouří.
Ekologické nakládání s odpady na moři
Velkým otazníkem je u všech podobných projektů zacházení s odpady. Spoustu problémů minimalizuje využívání udržitelných řešení a zákaz jednorázových obalů, ovšem na záchod musí lidi chodit stále.
Výkaly by tak stanice přetvářela v palivo a filtrovanými zbytky (Mohsen Laei jim říká „voda bohatá na živiny“) vypouštěnými ze stanice pak „krmila“ řasy v jejím okolí. Přesně ty, ze kterých se pak budou vyrábět vitaminy a sladkosti. Mňam!
Udržitelné materiály a recyklované plasty
Z architektonického hlediska asi nepřekvapí, že k výstavbě samotných budov budou využity zejména recyklované a zároveň recyklovatelné materiály. Kostra je z nerezu a hliníku (to zajistí stabilitu i odolnost vůči korozi), zbytek stanice však tvoří rPET, tedy panely z recyklovaných plastových lahví.
Design multifunkčního městečka počítá i s výstavbou muzea a výukových center pro přijíždějící studenty či turisty. Nelze sice úplně předpokládat, že by návrh stanice Novasis někdo vzal a postavil skutečně 1 : 1, avšak jako návod k projektování dalších podobných námořních stanic může posloužit skvěle.
Nominace na ceny za námořní architekturu
Pro milovníky větru
Mohsen Laei získal v roce 2025 s návrhem Novasis nominaci na cenu za námořní architekturu od Nadace Jacquese Rougerieho, která každoročně vyhlašuje designovou soutěž zaměřenou na projekty rozdělené do tří oblastí: vesmír, moře a klimatická změna.
Neúčastnil se jí ale poprvé – už před více než 4 lety zaujal se svým konceptem nazvaným Wind Island (Ostrov větru). Soběstačnou komunitu uprostřed oceánu měl, jak už název napovídá, pohánět především vítr; malé městečko soustředěné kolem jedné věže by bylo kompletně bez aut a těžilo z vlastního mikroklimatu.
