Ibišek (rod Hibiscus) už určitě někdy viděl každý. Tento rod zahrnuje asi 300 druhů rostoucích především ve východní a jihovýchodní Asii. U nás se pěstuje celá řada kultivarů ve všech možných barvách. Není příliš náročný, rozhodně však nepatří k druhům, které se obejdou bez pravidelné péče.
Nároky na pěstování
Ibišky vyžadují lehkou, dobře propustnou neutrální zeminu, raději mírně kyselou než příliš vápnitou. Daří se jim ve směsi pařeništní zeminy, drnovky, listovky a písku. Většina druhů se spokojí s teplotou kolem 20 oC, v zimě by neměla klesnout pod 5 oC. I choulostivější kultivary ibišků mohou být od pozdního jara do časného podzimu venku, nejlépe na slunném závětrném místě (nesnášejí průvan). Kultivary ibišku syrského (viz obr.) jsou jako jediné mrazuvzdorné a lze je na chráněném místě pěstovat venku po celý rok. Na světlo je tato rostlina značně náročná, zastínění nemiluje ani v zimě. Největší pozornost musíte věnovat zálivce - ibišky jsou poměrně vlhkomilné, jakmile jim půda vyschne, hned začnou vadnout a pokud sucho trvá dále, shazují listy. Ideální pro ně je, stojí-li i s květináčem v širší misce, ve které je stále určité množství vody. Na dně květináče musí být v tom případě drenáž (např. vrstva štěrku).
Přesazování a rozmnožování
Ibišky přesazujte na jaře v době klidu, než jim začnou rašit nové listy. Při této příležitosti je také můžete tvarovat - zastřihnout přerostlé větvičky. Většina kultivarů se od jara do podzimu běžně rozmnožuje řízkováním. Jako řízky se používají pouze vrcholové výhony, které šikmo seříznete, zbavíte je spodních listů a ihned zasadíte do čistého vlhkého písku. Celou rostlinu pak překryjte skleněným zvonem (nebo něčím podobným - zavařovací sklenicí, seříznutou PET láhví ap.). Písek v květináči musí být stále vlhký. Některé kultivary ibišku zakořeňují obtížněji (např. žlutě kvetoucí), jiné naopak zakoření i ve vodě.
