Mezi typické hračky čínských, a zejména pekingských dětí patřily posledních pět set let kopací míčky s péry zvané tien-c (čien-dz). V Pekingu, kde tato hračka vznikla, je známá pod jménem tier (čier). Původně se pro výrobu míčku používaly měděné mince (taely), které měly uprostřed čtvercový otvor, aby mohly být nošeny navlečené na provázku na krku. Do otvoru se vetklo jedno nebo více ptačích per, jež se pevně přivázala k minci. Často byla měděná mince ještě podložena koženým kolečkem. Vše bylo pak pevně ovázáno koženými řemínky. Dnes jsou mince nahrazeny ocelovými či mosaznými plíšky a kůže gumovým výliskem.
Pravidla
Do tien-c se kope stejně jako do známého a oblíbeného hakysáku - míčku plněného luštěninou. I pravidla jsou velice podobná. Čínské děti buď soutěží, kdo udělá první sto, dvě stě či více set kopů, nebo větší počet sérií. V sérii se pravidelně střídá levá a pravá noha. Nejprve se tien-c vykopne nártem pravé nohy, potom nártem levé, následuje vnitřní strana chodidla, vnější strana chodidla a nakonec obě paty. Když hráč dokončí sérii osmi kopů, předá míček dalšímu. V pekingských parcích jsou s tien-c vidět nejen děti, ale i dospělí, a dokonce i důchodci.
Všechny hry s tien-c podporují pružnost svalů, hbitost a postřeh. Existuje i hra pro dvě mužstva na způsob klasické kopané. Míček v tomto případě však nesmí spadnout na zem. Je to hra fyzicky velice náročná. Podobně lze na menším hřišti hrát i obměnu nohejbalu. Tien-c je ideální hračka pro rozcvičku při tréninku bojových her.
U nás jej lze při troše štěstí koupit v některém z čínských obchůdků za poměrně nízkou cenu - 30 až 50 Kč.
Opeřený míček
Hry s opeřeným míčkem byly nezávisle na sobě známy hned na několika místech světa - ve středověké Anglii, Severní a Jižní Americe, v Číně i Japonsku. Právě v Japonsku se hrála hra zvaná hanecuky, jež byla velice podobná dnešnímu badmintonu. Pomocí dřevěných pálek, které byly podobné kuchyňskému prkénku s držadlem, se pinkalo do míčku z vycpaného koženého váčku, z něhož trčela ptačí pera.
