Když není sníh, vezmou prkno a rozjedou se na něm třeba po písku. A pokud není na blízku písek, skočí s ním do vody. Proč tohle všechno dělají? Každý z nich má pro to svůj důvod - nesnášejí vysedávání u televize, nebaví je povalovat se na pláži. Touží po dobrodružství, překonávají sami sebe.
PÍSEČNÍ JEZDCI
Snowboardisté zbožňují zimu a sníh, protože jim vytváří ideální podmínky pro sport, který milují. Ti movitější jezdci za sněhem vyrážejí do hor i v létě, ale ti ostatní (a těch je většina) čekají na další zimní sezónu. Když tohle roční období skončí, prkno většinou odpočívá. Pokud se ovšem jeho majitel nerozhodne sjíždět písečné duny Mohavské pouště v Kalifornii, které místy dosahují až do výšky 200 metrů nad mořem. Jelikož ale nejsou v těchto oblastech žádné lyžařské vleky, každý musí nahoru na písečný vrchol vystoupat po svých.
ŽHAVÁ STOPA PO LYŽÍCH
Bruno Compagnet se stal uznávaným mistrem ve sjíždění horských svahů. Na rozdíl od většiny lyžařů ale nevyhledává zasněžené hory - Bruno se totiž vrhá do travnatého terénu. A čím příkřejší kopce, tím je spokojenější. Očití svědkové tvrdí, že se na lyžích po trávě pohybuje jako na prašanu a místa, jimiž prosviští, se nebudou ještě dlouho zelenat.
SURFOVÁNÍ V TICHU
S prknem na sněhu, ve vzduchu, v poušti. A teď ještě pod vodou. Při surfování pod hladinou se jezdec nechává unášet nosnými vodními proudy, které ho mohou zanést až do čtyřicetimetrové hloubky. Po celou dobu pobytu pod vodou se samozřejmě neobejde bez základní potápěčské výbavy. Jedním z šílenců, provozujících tento sport, je David Mesnard. "Dolů se dostanu bez problémů sám, ale při návratu nahoru potřebuji, aby mi pomohl druhý potápěč," přiznává.
A jak nebezpečné je jezdit na prkně v hlubinách? Hovoří se o tom jako o surfování na Titaniku. Výstižné přirovnání, co říkáte?
