Nebe plné spitfirů aneb Jak se točil Tmavomodrý svět

Sdílej
 
TMAVOMODRÝ SVĚT Nejnovější film Jana Svěráka je očekáván velice netrpělivě. Vždyť je tomu více než čtvrt století, kdy světlo světa spatřil poslední český letecký snímek Nebeští jezdci, navíc v případě Tmavomodrého světa se má jednat o náš nejdokonalejší letecký film. Pojďte se s námi podívat do zákulisí natáčení.

Starty vícečlenných rojů vznikaly skládáním několika záběrů - letuschopné stíhačky byly totiž jen dvěNa otázku, jaký film vlastně bude, mi jeden z přátel, kteří se na jeho výrobě podíleli, prozradil: "Člověče, já dva měsíce netočil film, já dva měsíce žil na letecké základně a zúčastnil se bitvy o Británii!" Víc říkat nemusel. Takže když jsem byl na začátku roku pozván na první neveřejné předvádění pracovní verze filmu, neváhal jsem ani vteřinu. Říkal jsem si, že zaznamenám útvarová i seriálová čísla letounů a připravím návod, jak si postavit model spitfiru Ondřeje Vetchého. Nachystal jsem si reportážní magnetofon a čekal, až film začne. Mohl jsem ale tušit, jak to dopadne. Již od prvních vteřin jsem byl vtažen do děje. Na plátně se odvíjelo drama shodné s osudem naprosté většiny československých letců, kteří za druhé světové války odešli do zahraničí, včetně toho, jak se jim později jejich vlast odměnila. Zkrátka, nezaznamenal jsem si vůbec nic. Jen mi utkvěly v paměti brilantní výkony pilotů, množství letadel, trasírky kulometných střel či nábojnice vylétávající z otvorů v křídle a hlavou se mi honilo množství otázek. Nezbývalo než se vypravit po stopách letadel Tmavomodrého světa.

Pilot Ondřej Vetchý

Pilot Ondřej VetchýVýkon Ondřeje Vetchého ve filmu je tak dalece přesvědčivý, že by mu určitě nejeden Squadron Leader svěřil velení roje a bez rozpaků ho poslal do boje. Ironií osudu se ale Ondřej Vetchý nesměl svézt ani v helikoptéře filmařů, takže byl jedním z mála herců, kteří se nedostali do vzduchu. Pojišťovna, ručící za zdárné dokončení filmu, mu to jednoduše nedovolila. I tak ale pan Vetchý musel při natáčení prožít nejednu krušnou chvíli. "Opuštění" letounu za letu, visení v popruzích zastaralého padáku či koupel ve vlnách zimního jihoafrického moře, to vše muselo být pěkně namáhavé.

Klonované spitfiry

Na obrázku není model, ale skutečný "spit"! V okamžiku, kdy provádí nálet na vlak, bylo pro jistotu podél trati odstraněno elektrické vedeníJe to neuvěřitelné, ale tyto legendární stíhačky byly při natáčení filmu letuschopné jen dvě. Přitom na vzlet pojíždějí a posléze startují vždy vícečlenné roje. Jak to filmaři udělali? Zmíněné dva stroje vzlétnou, po přistání technici přemalují útvarové označení a dvojice vzlétne znovu. Kamera vše pečlivě zaznamená a obě sekvence se pak počítačově spojí. Skládáním několika záběrů bylo ale vyrobeno mnohem více scén - vznikl takto třeba i pohled na rušné letiště s mnoha pojíždějícími stroji. Nejvíce ale počítače "zabraly" při vytváření záběrů letících, a především sestřelených letadel. Natáčelo se s malými modely před modrým plátnem, modrá část obrazu pak byla nahrazena pozadím natočeným v reálu a doplněna všemi potřebnými atributy (kouřem, ohněm apod.). Jednou z trikově složitých scén byl útok na jedoucí vlak. Zde byly spojeny záběry skutečného jedoucího vlaku se záběrem modelu vybuchujícího cisternového vagonu. Před modrým plátnem byl natočen pohled skrz zaměřovač letadla a vše se v počítači, který ještě doplnil střely, kouř a další výbuchy, spojilo dohromady.

Bombardéry útočí

K detailním záběrům na hořící kabinu posloužila maketa střední části trupu (1:1) umístěná na návěsu. Při filmování byl tahač s návěsem v pohybu, oheň byl podle potřeby přiživován ventilátorem V Tmavomodrém světě létají i letadla, která se do vzduchu nedostala již několik desítek let. V dnešní době totiž není možné nafilmovat formaci útočících hurricanů či messerschmittů, o bombardérech B-17 nebo He 111 ani nemluvě. Zmíněné letouny již v takovém počtu neexistují. Britský producent proto zakoupil nepoužité záběry z natáčení filmů Bitva o Británii a Memphis Belle, které posloužily jako základ k další práci. Nekvalitní snímky (některé byly přes třicet let staré) bylo nutné naskenovat do počítače, vyčistit a zlepšit jejich barevnost. V jiných záběrech došlo (opět pomocí počítače) k přidání či ubrání letounů, bylo změněno útvarové označení a pod kabinou přibyly československé znaky.

Modely nastupují

Skutečné spitfiry byly jen dva a vše natáčet jen s pomocí počítačů nešlo. Proto byly postaveny tři polystyrenové makety v měřítku 1:1, dva laminátové modely ve stejné velikosti a tři rádiem řízené obří makety - dvou spitfirů a RC spitfiry měly rozpětí křídla 2600 mm a délku 2190 mm. Byly poháněny benzinovými motory Titan 62 ccm a Quatra 75 ccm, jejichž výkon zvyšovaly rezonanční tlumiče výfuku na 4,5 kW. jednoho Messerschmittu Bf 109E. Ve filmu jsou samozřejmě vidět průstřely, pohled na trhající se plechy či bortící se konstrukci. Filmový štáb proto disponoval řadou náhradních křídel, částí trupu a kormidel. Jednalo se sice o malé díly, ale zhotovené do nejmenších podrobností, včetně vnitřní konstrukce. K jejich výrobě posloužilo dřevo, polystyren a papír. Pak už jen stačilo vložit do křídla náložky a postupně je odpálit. Vše pak dodělal počítač, který k "zásahům" přidal záblesky s kouřem. Ť RC spitfiry měly rozpětí křídla 2600 mm a délku 2190 mm. Byly poháněny benzinovými motory Titan 62 ccm a Quatra 75 ccm, jejichž výkon zvyšovaly rezonanční tlumiče výfuku na 4,5 kW. Byly řízeny devítipovelovou RC soupravou Futaba, která ovládala kormidla, křidélka, přistávací klapky, otáčky motoru, zatahování podvozku a spouštění dýmovnice

Stíhačky na vysílačku

Nouzové přistání ve Francii. Ve filmu rozhodně nepoznáte, že se jedná o modelObří RC makety zaskakovaly všude tam, kde to bylo pro piloty či herce nebezpečné. Příkladem může být scéna, kdy je hlavní hrdina František Sláma (Ondřej Vetchý) sestřelen nad Kanálem a jeho přítel Karel Vojtíšek (Kryštof Hádek) sleduje jeho seskok. Na přání režiséra měl spitfire Karla Vojtíška proletět nad rozevřeným padákem Františka Slámy tak, aby byl vidět v otvoru jeho vrchlíku. Tato zdánlivě jednoduchá scéna se nakonec natáčela velice zvláštním způsobem. Na letiště bylo dopraveno motorové rogalo, otočilo se zády k ležícímu padáku (ten drželo deset lidí), kameraman se usadil mezi padákové šňůry a proud vzduchu od vrtule rogala nadula vrchlík padáku. Nyní přišla chvíle pro Pavla Fencla - mistra světa v rádiem řízených maketách letadel. Ten přiletěl s modelem spitfiru k padáku, v jeho bezprostřední blízkosti přešel do nožového letu (jedním křídlem k zemi a druhým k obloze) a obrat opakoval tak dlouho, dokud režisér nebyl spokojen. Mohu prozradit, že nalétával víc než čtyřicetkrát!

Sestřelen

Ve filmu také dojde k několika sestřelům. V tomto případě sehrály hravní roli dýmovnice umístěné na speciální konstrukci v místech, kde měly spitfiry zavěšenou pumu nebo přídavnou nádrž. V podstatě nic světoborného. Pilot zapnul dýmovnici a prudkým sestupem imitoval pád stroje po zásahu nepřátelskými střelami. Ovšem i zde došlo k dramatické události. Při jednom z letů pilot zapomněl zavřít překryt kabiny, zapálil dýmovnici a začal prudce klesat. Ve zlomku vteřiny se z kabiny spitfiru stal komín. Obarvení kokpitu a zašpinění pilota bylo sice nepříjemné, ale daleko horší bylo začouzení čelního štítku i dalších skel kabiny. Z přistání se pak stalo drama, které hrozilo havárií.


SOUPEŘI VZDUŠNÝCH BITEV

Hawker Hurricane Mk.IHawker Hurricane Mk.I - britský jednomístný jednomotorový stíhací letoun, vyzbrojený osmi kulomety ráže 7,7 mm. Čechoslováci létali také na hurricanech verzí Mk.IIB a Mk.IIC. Nakreslený stroj patřil 310. československé stíhací peruti RAF, létal s ním F/Lt Jaroslav Malý
Supermarine Spitfire Mk.VBSupermarine Spitfire Mk.VB - britský jednomístný jednomotorový stíhací letoun s výzbrojí čtyř kulometů ráže 7,7 mm a dvou kanonů ráže 20 mm. Ve výzbroji československých perutí se postupně vystřídaly spitfiry verzí Mk.I, Mk.IIA, Mk.VB, HF.Mk.VI, Mk.IX, HF.Mk.IX a LF.Mk.IX. S tímto spitfirem létal u 313. československé stíhací perutě RAF F/Lt František Fajtl
Vickers WellingtonVickers Wellington - britský dvoumotorový bombardovací letoun pro šestičlennou posádku, který mohl nést až 2041 kg pum. Nakreslený bombardér patřil ke 311. československé bombardovací peruti RAF, která s těmito stroji podnikala nálety na cíle v okupované Evropě. V polovině roku 1942 byly naše posádky převeleny k hlídkové službě nad Atlantikem, kde létaly se čtyřmotorovými bombardéry Consolidated B-24 Liberator GR.V
Messerschmitt Bf 109EMesserschmitt Bf 109E - německý jednomístný jednomotorový stíhací letoun s výzbrojí čtyř kulometů ráže 7,92 mm a jednoho kanonu ráže 20 mm. Postupně se naši piloti střetávali se stále dokonalejšími verzemi messerschmittů. Nakreslený stroj (Bf 109E-3) patřil II/JG 54 a zúčastnil se bitvy o Británii
Focke-Wulf Fw 190Focke-Wulf Fw 190 - německý jednomístný jednomotorový stíhací letoun vyzbrojený dvěma kulomety ráže 13 mm a čtyřmi kanony ráže 20 mm. Také focke-wulfů existovalo mnoho verzí, nakreslený stroj byl stíhacím letounem verze Fw 190A-8/R1
Heinkel He 111Heinkel He 111 - německý dvoumotorový bombardovací letoun pro pěti - až šestičlennou posádku. Mohl nést až 1130 kg pum nebo jednu létající pumu Fi 103, známou jako V 1. Tento He 111H-2 patřil 4/KG 26 a v roce 1942 operoval na Sicílii. Českoslovenští stíhači však neútočili jen na Heinkely He 111 nejrůznějších verzí, ale také na bombardéry Ju 87, Ju 88 či na nejrůznější verze dornierů


Českoslovenští letci za 2. světové války

Rok 1938 - všeobecná mobilizace. Naši vojáci byli připraveni bránit svou vlastOdchod z vlasti Již v první den německé okupace, 15. března 1939, chtěli mnozí naši piloti uletět za hranice, aby mohli po vzoru československých legionářů bojovat s okupanty. Proti letcům se však spiklo i počasí, a tak jim nezbylo nic jiného než tajně přecházet přes hranice. Polsko Nejčastěji mířili do Polska, ale polské letectvo o ně nemělo zájem. Poláci se domnívali, že na Němce stačí sami. Zahraniční velení naší armády proto rozhodlo přesunout letce do Francie. Jen malá hrstka pilotů, v čele s pozdějším hrdinou bitvy o Británii četařem Josefem Františkem, přijala nabídku polské armády, která přišla bezprostředně před vstupem našich vojáků na loď. Francie Francie ještě nebyla ve válečném stavu s Německem, a proto byli piloti nuceni vstoupit do cizinecké legie. Zde naštěstí nepobyli dlouho. V září 1939 Hitler přepadl Polsko, Francie s Velkou Británií vstoupily do války a podle dohody byli českoslovenští letci převeleni k bojovým útvarům nebo k pokračovacímu výcviku do leteckých škol. Podle oficiálního hodnocení patřili Čechoslováci v bitvě o Francii k nejlepším obráncům této země. Stíhači sváděli boje s německými messerschmitty, bombardovací piloti útočili na postupující německé jednotky. Pádu Francie však zabránit nemohli. Českoslovenští příslušníci 68. noční stíhací perutě RAF u fragmentu sestřeleného německého letounuVelká Británie Ještě před porážkou Francie, v červnu 1940, se našim pilotům podařilo přesunout do Velké Británie. Připojili se k britským, polským, francouzským a belgickým vojákům, evakuovaným z francouzského přístavu Dunkerque. V Británii vznikly v rámci Royal Air Force (Britské královské letectvo) čtyři československé perutě - tři stíhací (310., 312. a 313.), jedna bombardovací (311.) a jedna československá letka 68. noční stíhací perutě RAF. Stíhači Čechoslováci se v Anglii dočkali svého prvního velkého vítězství, když spolu s Brity, Poláky, Francouzi a piloty dalších zemí zvítězili v roce 1941 v bitvě o Británii nad, do té doby neporaženou, Luftwaffe. Stíhači se také zúčastňovali "svípů" (hlídkových letů proti Luftwaffe), doprovázeli spojenecké bombardéry při náletech na okupovanou Evropu, prováděli noční stíhání, útočili na pozemní a hladinové cíle, zneškodňovali létající pumy V 1 a v neposlední řadě se zúčastnili invaze v Normandii. Bombardéři Posádky naší 311. bombardovací perutě nejprve útočily na cíle v okupované Evropě i v samotném Německu. Pro velké ztráty však byly v polovině roku 1942 staženy a převeleny k hlídkové službě nad Atlantikem. Zde naši letci chránili spojenecké konvoje, útočili na nepřátelské lodě a ponorky. Prezident republiky Edvard Beneš na návštěvě československých pilotůSovětský svaz V roce 1944 odjelo z Velké Británie jedenadvacet stíhacích pilotů do Sovětského svazu, aby zde pod velením Františka Fajtla vytvořili první československou leteckou jednotku na východní frontě - 1. československý samostatný stíhací pluk. Ten 17. září 1944 odletěl na Slovensko pomoci Slovenskému národnímu povstání. Východní piloti tak byli našimi prvními zahraničními vojáky, kteří stanuli na svobodné československé půdě. Návrat do vlasti Za druhé světové války si českoslovenští letci vydobyli velký respekt. Bez nadsázky lze říci, že jestliže v roce 1938 o nich vědělo několik málo zasvěcenců, v roce 1945 patřili k nejlepším na světě. V květnu 1945 přiletěli do vlasti piloti 1. československé smíšené letecké divize, která mezitím v SSSR vznikla, v srpnu téhož roku se vrátili i bývalí příslušníci československých perutí RAF. Je tragédií a hanbou celého národa, že strpěl, aby komunisté, kteří se u nás po únoru 1948 zmocnili vlády, letce a většinu našich zahraničních vojáků postupně propustili z armády, mnohé uvrhli do vězení a některé dokonce popravili. Také o tom pojednává film Tmavomodrý svět.

Startující náklaďáček

Jedním z dobrodružných zážitků během natáčení byl vznik záběrů startu letounu s kamerou umístěnou v jeho blízkosti. Spitfire si to totiž během několika vteřin sviští po vzletové dráze rychlostí 180 km/h. K vytvoření těchto scén pomohl americký ford se "čtyřlitrovým" motorem, který byl i se štábem a kameramanem na korbě schopen vyvinout potřebnou rychlost. Natáčení pak bylo pěkně divoké. Spitfire stál v polovině vzletové dráhy se spuštěným motorem, naložený ford se zezadu přiřítil a v okamžiku, kdy míjel letoun, jeho pilot začal startovat. Jak se záběry podařily, už posuďte sami.

Autor

Václav Šorel Odborná spolupráce Jan Svěrák a Pavel Fencl

 

Hry