Z Washingtonu do Pekingu je to přes půl zeměkoule. Pro čtyři pracovníky Smithsonianské národní zoologické zahrady (ředitelka zoo, dr. Lucy Spelmanová, fotograf Jesse Cohen, vedoucí výzkumu pand, Lisa Stevensová a ošetřovatelka Brenda Morganová) byl proto už samotný let pro pandy zvláštním zážitkem - při cestě tam ztratili celý den, při návratu s pandami však den zase získali a po dlouhém letu přistáli na letišti ve Washingtonu ve stejný den, jako vzlétli. Tedy 6. prosince.
Pandy velké se ve washingtonské národní zoo neocitly poprvé, již v roce 1972 věnoval Mao Ce-tung Spojeným státům pár velkých pand, samičku Ling Ling a samečka Hsing Hsing. Ředitelka zahrady i ošetřovatelka Brenda Morganová přitom považují za zvláštní shodu okolností, že pro nový pár pand odlétaly přesně 28. listopadu, právě rok poté, co musely utratit samečka Hsing Hsing (samička zemřela již v roce 1992).
PEČLIVÉ MATKY
Navzdory neúspěchům, či jen malým úspěchům s odchovem pand v zajetí se dnes dobře ví, že pandí samičky jsou nesmírně pečlivé matky. Mláďata se totiž rodí velice nevyvinutá - jsou holá, slepá a váží 90 až 130 g, což je přibližně devět setin váhy matky. První týden, někdy i déle, proto pandí samička své mládě neustále chová a neopouští je, v tomto čase ani nepřijímá potravu. Pud péče o mládě je tak silný, že ještě před porodem mohou samice chovat a bránit různé předměty, které často mládě ani vzdáleně nepřipomínají (jablko, míček...). Stejně se chovají, když o své mládě přijdou.
MEI XIANG A TIAN TIAN
Obě pandy se narodily v zajetí - ve středisku pro výzkum a záchranu pandy velké ve Wolongu (provincie S-čchuan). Samička Mei Xiang, jejíž jméno v překladu znamená Krásná vůně, je dvouletá, sameček Tian Tian (Více a více) je o rok starší. Všechny pandy vypadají na první pohled stejně - jako černobílý medvěd. Ale bedlivý pozorovatel rychle zjistí, že se obě zvířata od sebe liší. Mei Xiang má černé "punčochy" a černý pruh přes plece se uprostřed rozšiřuje. Tian Tian si "oblékl" jen "podkolenky" a jeho hlavní znak, černý pruh přes plece, je naopak ve středu zúžený. Obě pandy jsou dosud pohlavně nedospělé, v přírodě dospívají přibližně ve věku čtyř až osmi let, v zajetí se může dospívání (díky kvalitnějšímu krmení) urychlit. Pracovníci zoo chtějí obě zvířata držet co nejvíce pohromadě, aby se vzájemně dobře sžila, a doufají, že laboratorní rozbory moče pandí samičky prozradí přesný okamžik, kdy přijde poprvé do říje.
Problém divokých pand
Ve volné přírodě v Číně dnes žije posledních asi tisíc pand. A jejich počty rok od roku nezadržitelně klesají. Zoologové a ochránci přírody celého světa proti tomu zoufale bojují všemi prostředky, v Číně dnes proto existuje celá řada rezervací zřízených speciálně kvůli ochraně pand. Čínští vědci přitom spolupracují s vědci celého světa a snaží se vymyslet optimální záchranný program, který by pandy zachoval pro příští generace. Přesto se zdá, že nic nepomáhá, že pandám na tomto světě odzvonilo. Ostatně, vůbec není vyloučeno, že pro přísně specializované zvíře už zde není místo a že vymírá zcela přirozeně - tak, jako kdysi vymírali např. dinosauři.
Kromě úbytku životního prostředí je jedním z největších problémů ochrany pand jejich pomalé rozmnožování. Pandí samička je schopná porodit jedno, výjimečně dvě mláďata každé dva roky. Ale to je ideální situace: aby se to zdařilo, musí se setkat se samcem v té pravé chvíli, tj. v čase, kdy je v říji - kdy v jejím těle dozrávají vajíčka. Říje u pandích samiček však trvá pouhé dva až tři dny, a to vždy jen jednou za rok. Nepotká-li se tedy právě v tomto období se samcem, je rok ztracený. To se dnes bohužel přihodí velmi snadno - pandí populace je řídká, roztroušená do jednotlivých izolovaných oblastí, takže naděje, že se samotářsky žijící zvířata setkají právě v tom správném okamžiku, je velice malá.
Úkol pro zoo
Moderní zoologické zahrady dávno neslouží k prostému vystavování zvířat, každá je současně vědeckým pracovištěm, které umožňuje vypozorovat různá tajemství zvířecího života, jaká se v přírodě odhalit nedají. V mnoha případech pak mají zoologické zahrady ještě mnohem důležitější význam - slouží jako genetické banky, neboť udržují chovy zvířat, která ve volné přírodě nemají šanci na přežití. Někdy dokonce chovají a odchovávají druhy, které už v přírodě vy-hynuly, a pak se pokoušejí tato zvířata vracet na místa jejich původního výsky-tu (což je velice obtížné a jen málokdy úspěšné).
Marné snahy
Chov pand v zajetí a jejich případný návrat do přírody by tedy měl být nadějí pro všechny pandy světa. Měl by, ale není. Rozmnožovat a odchovávat pandy velké v zoologických zahradách se zatím příliš nedaří. Nejúspěšnější jsou zoologické zahrady v Číně, kde žije největší počet pand chovaných v zajetí. Ale i tady je úmrtnost narozených mláďat značně vysoká. Zdá se, že největším problémem je to, že mnoho pandích maminek není schopno se o svého potomka dokonale postarat. Jestliže je např. v prvních několika minutách po porodu odmítají, mládě, i když se o něj později matka pečlivě stará, umírá na různé infekční choroby - chybějí mu protilátky, které získává z mateřského mléka krátce po porodu.
A to nemluvíme o situacích, kdy se v zajetí chované pandy vůbec nespáří, kdy samice, přestože je zdánlivě v říji, odmítá samce, kdy samec nejeví o samici zájem a chová se vůči ní agresivně, ap. Jedním z úkolů chovatelů pand tedy je prozkoumat chování těchto zvířat. Zjistit, jaký způsob chovu je nejvhodnější - zda např. držet pár odděleně, nebo pohromadě, jak velký musejí mít prostor, aby se obě zvířata vzájemně snášela...
Nadějnou možností je umělé oplodnění - i to však s sebou přináší řadu problémů, na které musejí vědci teprve hledat odpověď. Dalším cílem chovatelů je důkladný rozbor krevního séra dospělých zvířat. Pokud by se podařilo objevit a izolovat z jejich krve protilátky, které je chrání před nemocemi, mohla by se jimi očkovat novorozená mláďata, čímž by se zamezilo jejich předčasnému úhynu.
Obchod, nebo výzkum?
Pandy jsou zvířata, která nesmírně přitahují pozornost lidí - a to i takových, kteří se jinak o přírodu a zvířata příliš nezajímají. Černobílý "medvěd", který vypadá jako nadměrná plyšová hračka (ačkoliv může být velmi nebezpečný), je proto lákadlo, jaké si přeje mít ve svém držení každá zoologická zahrada. Jenže čínská vláda velice pečlivě střeží každou velkou pandu, která by měla opustit hranice země.
Na druhou stranu je však i čínské vládě jasné, že pandy velké jsou jistým způsobem bohatstvím celého světa a že samotná Čína na jejich záchranu nestačí. Výzkum a záchranné programy, osvěta, hledání nových pracovních příležitostí pro dřevorubce, kteří kácejí lesy v domovině pand, a mnoho dalších aktivit, které by mohly pandy zachránit, stojí nejen obrovské množství času a úsilí, ale také spoustu peněz. A protože zoologické zahrady touží po tom, mít pandy ve svém držení, čínská vláda jim to ve výjimečných případech umožní. Za peníze.
Právě tímto způsobem teď získala pár pand Smithsonianská zoologická zahrada. Pandy nedostala do vlastnictví, má je pro svůj výzkumný program pouze zapůjčené na deset let - a to dost draze, každoročně za ně zaplatí čínské vládě milion dolarů, celý výzkum (a samozřejmě i lákavá expozice pro návštěvníky zoo) ji tedy přijde na deset milionů dolarů. Tyto peníze ovšem opět poslouží pandám, Čína je investuje do svých vlastních záchranných programů pro tato zvířata.
CO MOŽNÁ NEVÍTE
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) byla ještě donedávna řazena do samostatné čeledí pandovitých (Ailuridae), dnes ji však zoologové přiřadili (spolu s příbuznou pandou červenou - Ailurus fulgens) zpět do čeledi medvědovitých (Ursidae). Kolika let se tito medvědi dožívají v přírodě, není přesně známo, ale nejstarší panda chovaná v zajetí, samec Hsing Hsing, se dožil 29 let. Pand velkých dnes zbývá opravdu jen málo, kromě asi tisícovky pand žijících ve volné přírodě žije asi 120 jedinců v ochranářských institucích a zoologických zahradách v Číně a pouhých asi 20 mimo čínské území.
