Hlava se mi netočí

Sdílej
 
Akrobatický lyžař Aleš Valenta patří mezi světovou špičku Lyžař vylétne ostře do vzduchu, jako by nevnímal zemskou tíži, a ještě než dopadne na zem, vystřihne několika salt a vrutů. Divákům se tají dech. Tohle tak umět... S akrobatickým lyžováním se začalo v šedesátých letech. Za tu dobu urazilo strmou cestu: stalo se jedním z olympijských sportů a v Naganu v osmadevadesátém patřilo k velmi ostře sledovaným sportovním disciplínám.

Alešovi Valentovi se v Japonsku podařilo něco, v co nedoufal ani největší optimista. V nejtvrdší konkurenci obsadil čtvrté místo, přitom ještě před úplně posledním skokem soutěže byl na medailové pozici. Jak jste se stal akrobatickým lyžařem? Dostal jsem se k tomu na učňáku přes kamaráda, který už tenhle sport dělal. V té době jsem skákal o tyči a předtím jsem se věnoval gymnastice. Skákání mě ale moc nebavilo, protože se tam muselo hodně běhat a to mít zrovna nemusím. Zkusil jsem akrobatické lyžování - nejprve jsem šel na konkurz a vyšlo to. Náhoda. Za jak dlouho jste si skočil salto na lyžích? Hned po několika měsících. Do "akrobačky" jsem přišel koncem března, čtrnáct dnů jsem jezdil na sněhu, ale pořád jsem měl utkvělou představu, že jde o letní sport. První salto bylo díky gymnastice v pohodě, zvládal jsem orientaci ve vzduchu. Měl jsem rychlý výkonnostní růst, v první sezoně jsem začal porážet muže. Brzy mi přestaly vyhovovat české můstky, tak jsem odjel do Vídně, kde jsou nejbližší můstky splňující světové parametry. Jak se nacvičují složité skoky, které se skládají z několika salt a vrutů? Skáče se do bazénu. Do bazénu? Přesně tak. Ale dá se i do řeky, jezera. Bazén není podmínkou. Můstek tvoří konstrukce, na které je položená umělá hmota. V zimě se dopadá na doskok pod úhlem, ale na vodu naplocho. Při některých skocích se dostanu až do výšky patnácti metrů, a kdybych tyhle těžké skoky prováděl rovnou na sněhu, tak by se mohlo stát, že bych si rozbil ústa. čtenářůmVoda nebolí? Taky bolí, ale ne tolik. Používáme totiž nárazové vesty. A tak když nedotočím nebo přetočím nový prvek, můžu skočit šipku do vody a nic se mi nestane. Na sněhu bych se rozmlátil. Stalo se vám někdy něco? Jenom jednou, před pár lety v Americe. Spadl jsem na sníh a zlomil jsem si žebra. Něco takového se ale může přihodit jen jednou za život. Buď se z toho člověk poučí, najde chybu a odstraní ji, nebo to zabalí a vykašle se na sport. Nedostal jste potom strach? Co tě nezabije, to tě posílí. Uvědomil jsem si, proč se mi to přihodilo: foukal vítr, sněžilo, byl jsem ještě nezkušený a za těchto podmínek jsem prostě neměl skákat. Výhodou tohoto sportu je, že z něj lidi rozumně odcházejí ve chvíli, když zjistí, že už dál nemůžou. Kdyby na někoho trenér pořád tlačil ve stylu: "Ty na to máš, jdi do toho!" a ten člověk by uvnitř věděl, že se bojí a nemá na to, mohlo by dojít k tragédii. Každý musí přesně vědět, co dělá a jaké jsou jeho možnosti. Hodnotí vás rozhodčí. Hraje roli takzvaná protekce - jak mají toho či kterého závodníka v oblibě? Je to trochu jako v gymnastice. Stačí pokrčit nohy - bodová srážka. Při dopadu se dotkneš rukou sněhu - bodová srážka. Může se přihodit, že rozhodčí někdy přivře oči u známějšího borce. Když jsem ještě nebyl tak známý, hrábnutí při doskoku mě stálo půl bodu, kdežto u někoho, koho znali už líp, to dělalo jen tři desetiny... Ale nikdy se mi nestalo, že bych se cítil vyloženě poškozený rozhodčími. Je to docela férový sport. Tréninku na lyžích ve vzduchu předchází dokonalá průprava na zemi. Mimochodem Aleš Valenta skáče na lyžích dlouhých sto šedesát centimetrů a v letní přípravě jich zničí osm párů. Na sněhu pak další čtyřiNa co myslíte v posledních chvílích před skokem, když stojíte na nájezdu? Přehrávám si v duchu skok. A snažím se maximálně soustředit na odraz. Ten je nejdůležitější. Potom už je všechno mechanické. Hned po skoku vím, jestli byl odraz dobrý nebo špatný. Ve vzduchu si ještě ale můžu rozmyslet, jak skok provedu, kolik vrutů udělám. Ale vy byste měl provést skok přesně tak, jak jste ho nahlásil předem, ne? Máte pravdu. Skočím-li v závodě něco jiného, než jsem nahlásil, nedostanu žádné body. Nula. To je konec závodu. Na každou sezonu si připravuju dva závodní skoky. V přípravě si vybírám ty s nejvyšším koeficientem obtížnosti. Většinou si nechávám jeden z minulé sezony a ten druhý je nový. Kolik lidí je dnes schopno provést skok se třemi salty a čtyřmi vruty, který patří mezi nejobtížnější a vy jej zvládáte? Těch prvních deset nejlepších. Já byl loni jediný, kdo ho v jednom závodě zvládl v obou skocích. Ty se od sebe lišily položením vrutů. Netočí se vám hlava? Netočí a netočila se mi ani ze začátku. Asi mám pro to předpoklady. Dá se při akrobacii na lyžích také taktizovat? Jako v každém sportu se musí používat hlava. Nejde jenom o to skočit, ale umět přemýšlet, soustředit se. Poslední dva roky mám obtížnost skoků takovou, že jsem mohl být mnohokrát první. Ale nebyl jsem vždycky psychicky připraven. Jeden skok mi vyšel, druhý jsem pokazil, protože opadla koncentrace. To se nesmí stát. V hlavě nesmí být místo na nic jiného než na skoky. V opačném případě se to odrazí na výkonu. Aleš ValentaJaký jste měl pocit ze čtvrtého místa v Naganu? Převažovala radost, nebo vás mrzelo, že nemáte medaili? Hned po závodě jsem měl radost. V Naganu mě bolelo koleno z přípravy na Havaji, musel jsem se dát dohromady, měl jsem infekci. Do finále jsem se dostal s odřenýma ušima jako jedenáctý a už jsem se v duchu loučil. Finále se pak vyvinulo tak, že jsem byl spokojený - nikdy jsem totiž více bodů v závodě nezvládl. Až když jsem se vrátil domů, tak mi známí, kteří sledovali televizní přenos, říkali, jaká je to škoda, že jsem nestál na stupních vítězů. Pak jsem začal trochu litovat, že to nebylo lepší. Letos jste se v Austrálii při závodě světového poháru na tu vysněnou "bednu" dostal. Skončil jste druhý... Tak dlouho jsem se těšil, až se dostanu na stupně, a konečně se mi to podařilo. Bylo to nádherné. Před druhým skokem jsem vedl a přede mnou už byli připraveni jen dva kluci: věděl jsem, že mi medaile tentokrát neunikne. To je skvělý pocit.

KDY ZAČÍNAT S AKROBATICKÝM LYŽOVÁNÍM?

Především není vhodné spěchat. V pěti šesti letech je to příliš náročné, už kvůli zátěži (lyže, boty), kterou na sobě skokani mají. Kdo by začal moc brzy, může si poškodit páteř. Lepší je mít za sebou nějakou průpravu, třeba gymnastiku nebo skoky na trampolíně, a zkusit to okolo dvanácti let.

SHOW S ALEŠEM

Ve Špindlerově Mlýně máte 30. prosince 1999 jedinečnou možnost vidět Aleše Valentu v akci. Ukáže vám ty nejlepší kousky, které jdou při show předvést!

ALEŠOVY SKOKY A VRUTY

Alešovy skoky a vrutyNa každou soutěž má lyžař připraveny dva skoky. Aleš Valenta zvládá trojité salto se čtyřmi vruty (každý vrut znamená otočku kolem osy těla o tři sta šedesát stupňů). Během prvního skoku dělá dva vruty při úvodním saltu, což dokáže málokdo na světě, ve druhém pak při prvním saltu jeden, při druhém dva vruty a při třetím saltu jeden vrut.

ALEŠ VALENTA

Jméno: Aleš Valenta Datum narození: 6. 2. 1973 Výška: 180 cm Váha: 75 kg Záliby: tenis, horské kolo, hudba, četba Oblíbené jídlo: kuře na všechny způsoby a asijská kuchyně Sportovní disciplína: akrobatické skoky na lyžích Největší sportovní úspěch: 4. místo na olympijských hrách v Naganu 1998, 3. místo v průběžném pořadí světového poháru (1999/ 2000)