Byl už podvečer a vzduch se stále ještě tetelil vedrem. Podél plotu se plížil velký pes. S nadějí v oku číhal, zda se některému kuřeti nepodaří proklouznout mezi plaňkami. Na cestě se malý Otík sehnul pro kámen: "Jedeš ocuď, pšíšelo!"
Napřažená ruka psa vyprovokovala. S temným zavrčením skočil po ruce s kamenem a strhl Otíka na zem. Z nedaleké třešňovky se ozval ostrý hvizd. Pes vztyčil slechy, pustil svou kořist a uháněl za hvizdem. Dva kluci na kolech zabrzdili u ječícího Oty.
"Ten vlčák ho rafnul! Co když byl vzteklej?" Vedli protestujícího Otu k doktorce, co tu měla ve vsi rekreační chalupu. Z vedlejšího domku vyběhla Janička: "Co jste Otíkovi udělali?"
"My nic, Janičko. Udělej sluníčko," požádal ji Pepík vlídně. Když se Janička důvěřivě rozzářila, dodal: "Tak, sluníčko, a teď zapadni!"
Doktorka očistila roztržené předloktí a snažila se z rány vymačkat co nejvíc krve. Přiložila obvaz a obrátila se na kluky: "Musí se vyšetřit ten pes, jestli nebyl nemocný. Čí byl?"
"Možná Vránů. Těm prý utekl pes," mínil Vašek.
"Jo. Utekl. Ale ke Gézům do trouby na pekáč. Prcek Fero ho chválil, že to byl moc dobrý pes," namítl Pepík. "Tenhle pes nebyl nikoho ze vsi. A mazal k třešňovce, někdo na něj pískal. Za třešňovkou jsou chaty, dole řeka, možná patřil chatařům. Jdem se tam mrknout."
"Půjdu s vámi," ozval se ve dveřích Otův otec, kterému zatím obecní tamtamy nahlásily nehodu.
U chaty ve stráni nad řekou stálo auto. Vedle něj se rozvaloval na dece pihatý kluk. Už chtěli přejít, když se za zaprášeným oknem auta vztyčil pes. "A hele, vlčák! Nebyl jsi s ním náhodou na procházce?"
Pihoun povýšeně zdvihl obočí: "Jednak to není žádný vlčák, ale ovčák. A za druhé na procházce být nemohl, naši ho zavřeli, když se šli po obědě koupat do řeky."
Pepa se omluvil psovi za oknem: "Promiň, ovčáku. Vypadáš jak vlčák. A teď se tváříš jako beránek. Co že tě páníček nevezme proběhnout?"
"Říkám ti, že nemůže ven, dveře i okýnka jsou zavřený a já nemám klíčky," zvedl se pihoun a okázale vzal za kliky. "Táta mi je nenechal, abych prý nelezl do auta a něco neprovedl. Nebo aby Robin někoho nerafnul. Proto ho ani nevzal k řece. A vůbec, ovčáci jsou si podobní, ve vsi se mohl poflakovat jiný pes. Proč vás vůbec zajímá?"
Otův otec vzal pihouna za paži a nasměroval ho k řece: "Tak mě pojď představit pana otce, ale myslím, že ho to seznámení nebude těšit. A to i v tom případě, že bys mluvil pravdu. Jenže ty jsi lhal!"
Podklady pro příběh zaslal J. J. z Ratají nad Sázavou.
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
Jaké měl Otův otec důvody pro své tvrzení? Co by měl proti otci, kdyby pihoun mluvil pravdu? A jaký je vlastně rozdíl mezi ovčákem a vlčákem? Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají.
