Zoo Olomouc chová klokánka rudohnědého, krysího a králíkovitého. „Když bude mít pozorný návštěvník štěstí, uvidí u každého druhu právě jedno mládě. Mláďata sají mateřské mléko, dospělci v přírodě pijí vodu, ale jen minimálně, vystačí si totiž s vodou obsaženou v jejich nejoblíbenější potravě – houbách, které tvoří v určitém ročním období až 80 % jejich potravy. U nás v zoo jim nejvíce chutnají hlívy, žampiony a batáty,“ uvádí chovatelka Kateřina Hluchá v tiskové zprávě.
Třetina druhů klokánků je v přírodě vyhubená
Ačkoliv se v zoo jedná o poměrně nenápadné chovance, v přírodě jsou klokánci často velmi vzácní. „Čtyřprstí klokánci žijí výhradně v Austrálii a na Tasmánii, přičemž celou třetinu (čtyři z dvanácti známých druhů) již lidé vyhubili. I proto je důležitý jejich chov v lidské péči včetně zoologických zahrad, který představuje důležitou pojistku proti případnému vyhubení. Pro dva ze tří druhů (klokánka králíkovitého a krysího) je zřízen a veden Evropský záchovný program (EEP),“ uvádí zoolog doc. Jan Pluháček.
Co možná o olomouckých klokáncích nevíte
Největší z nich je klokánek rudohnědý (Aepyprymnus rufescens), který je v přírodě nejméně ohrožený. V zoologických zahradách však nebývá zastoupen příliš často. Mezi ohrožené druhy nepatří ani klokánek krysí (Potorous tridactylus), přestože jeho populace v přírodě vytrvale klesá. Na rozdíl od ostatních klokánků je částečně aktivní i ve dne.
Zcela jiný statut má klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata). Ten byl až do roku 2008 zařazen v červené knize IUCN do kategorie kriticky ohrožený druh. Nicméně úspěšným chovem v lidské péči a zejména striktní ochranou v přírodě (přemisťování a vypouštění klokánků do nových oblastí a odstřel lidmi dovezených šelem) se jeho stavy natolik stabilizovaly, že byl v roce 2025 vyřazen ze seznamu ohrožených druhů.
