Do Zoo Olomouc ze berlínské zoo přicestovaly tři dvouleté samice pekari bělobradých. Transport proběhl bez problémů.
„Jelikož veškeré laboratorní testy dopadly dobře a samice současně, přes pachový kontakt s našimi dvěma samci v rámci postupného seznamování, projevovaly zájem a nedošlo k žádné agresi, která by ohlašovala případná rizika z nečekaného setkání tváří v tvář, přikročili ošetřovatelé k rozhodnutí všechny jedince spojit," říká zoolog doc. Jan Pluháček.
„Spojení vypadalo s trochou nadsázky jako podzimní romantika, doufáme proto, že se i my zapojíme do jejich evropského záchovného programu. V Evropě je chová jen deset zoo v celkovém počtu 75 jedinců, avšak pravidelně je prozatím množí jen dvě - Zoo Brno a Zoo Berlín,“ dodává.
Pekari bělobradý z Nového světa: Vypadá jako prase, ale není to prase
Pekariové jsou sesterskou skupinou prasat, na rozdíl od nich však obývají Nový Svět (tedy všechny tři Ameriky). Ze tří známých druhů je pekari bělobradý prostřední - jak svou velikostí, tak i stupněm ohrožení: V Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako Zranitelný druh.
S jejich chovem započala Zoo Berlín v roce 1979, kdy byl dovezen pár z Paraguaye. Dodnes žije v Berlíně více než polovina všech jedinců v Evropě. Ostatní stádečka jsou malá maximálně do pěti jedinců. Olomoučtí chovatelé doufají, že se jim podaří sestavit záložní stádo, které pomůže k dlouhodobému chovu tohoto vzácného zvířete v Evropě.
Rádi si pochutnají na houbách a rybách: Proč pekari mizí?
Pekari bělobradý (Tayassu pecari) obývá rozsáhlý areál od jižního Mexika po severní Argentinu. Jeho hlavním působištěm jsou tropické deštné lesy, upřednostňuje nížiny, ale je možné jej nalézt až do výšek 1900 m n. m. K životu potřebuje větší chráněné územní celky; jinak z přírody mizí.
Nejhorší je situace ve Střední Americe, kde vymizel v Salvadoru a značně se snížila jeho početnost i v Mexiku, Guatemale a Kostarice. V Jižní Americe ubývají pekariové zejména v Bolívii, Ekvádoru a částech Brazílie. Přímá příčina jejich vymizení na daných územích zůstává často neznámá.
Pekariové nemají teritoria, a tak se volně toulají lesy a jejich domovské okrsky jsou proto obrovské od 21 do 200 km².
Živí se převážně spadlým ovocem, ale i jinými rostlinami, bezobratlými, rádi si pochutnají na houbách a rybách. Jsou zdrojem potravy řady šelem, ale i pralesními zahradníky a ekologickými inženýry, kteří udržují pralesní cestičky pro řadu dalších zvířat. V neposlední řadě, pomocí trusu, přispívají k šíření semen různých pralesních stromů.
