Zoo Olomouc se letos může pochlubit odchovem šesti kolouchů velmi vzácného jelena siky vietnamského. Pět z nich jsou samičky, což je pro další chov velmi slibné, neboť se připravuje dovoz nového nepříbuzného samce. O tom, který samec to bude, se navíc rozhoduje právě v Olomouci. Zdejší zoo totiž řídí od roku 2023 Evropský záchovný program (EEP) tohoto v přírodě vyhubeného poddruhu. Letošní samičky by tak mohly v Olomouci zůstat.
Sikové rodí kolouchy v průběhu celého jara, od března do počátku května. „Všechny letošní kolouchy tak mohou návštěvníci vidět. Jako ostatní jelenovití mají tzv. zalehávací mláďata, kdy se mládě snaží dva až tři týdny schovávat v husté vegetaci či na okraji výběhu, aby bylo chráněno před predátory. Toto období již má většina letošních kolouchů za sebou, takže je možné je spatřit ve stádě,“ říká vrchní chovatel kopytníků olomoucké zoo Michal Trizma.
Zoo Olomouc má jedno z největších stád siky
Olomoucká zahrada chová 25 siků vietnamských (včetně letošních mláďat). To znamená, že jde o největší stádo v naší zemi, ale patří i mezi pět největších stád v evropských zahradách. Toto stádo je součástí evropské populace sik vietnamských, která v závěru loňského roku čítala 416 jedinců.
„Evropská populace je jediná celosvětově řízená, neboť zoologické zahrady Severní Ameriky nechaly tento vzácný poddruh bohužel vymřít,“ dodává zoolog doc. Jan Pluháček. Aby byla evropská populace siků vietnamských soběstačná, je třeba zajistit její permanentní reprodukci.
„Ideálním stavem je chovat divoká zvířata, tak jako v přírodě. Sika vietnamský je druh, který se snadno množí, ale zároveň je i druhem, který je častou kořistí predátorů. Pokud samice během tří sezon nezabřezne, stává se doživotně neplodnou. Proto se snažíme, aby se všechny samice v Evropě množily a přebytečná zvířata zkrmovala velkým šelmám, kterým takové maso prospívá více než to, které dostávají z hospodářských zvířat,“ uzavírá Pluháček.
Jeleni ohrožení zákonem
Slovo sika pochází z japonštiny a znamená jelen. Tento druh má řadu poddruhů, protože se však vzájemně mezi sebou mohou křížit, jejich skutečný počet je nejistý. Sika vietnamský (Cervus nippon pseudaxis) patří se svou váhou do 50 kg k nejmenším poddruhům vůbec.
Na jeho vymizení z volné přírody měl vliv lov pro maso a parohy, které se používaly v tradiční čínské medicíně. Nebezpečím není pro siku vietnamského jen lidská dychtivost po paroží a zvěřině v jeho domovské jihovýchodní Asii, ale paradoxně i nová legislativa Evropské unie o invazních druzích.
Zatímco původní populace siky ve východní Asii jsou (s výjimkou Japonska) ohrožené vyhubením, sikové dovezeni před více než 100 lety do Evropy (poddruhy sika japonský a sika Dybowského) se tu zabydleli a dnes jsou řazeni mezi invazní, tzn. nepůvodní a rychle se šířící druhy. Sika navíc vytlačuje původní druhy jelenů a plodně se s nimi kříží.
Evropská unie a její členské státy řeší tento problém plošným zákazem chovu všech siků včetně ohrožených poddruhů v zoo, tedy i v přírodě vyhubeného siky vietnamského. Může to vést k tomu, že legislativa, která má evropskou přírodu chránit, přírodě ve finále ublíží.
