„Přirovnal bych to k vyleštění rodinného stříbra,“ říká kurátor plazů Petr Velenský. „V srpnu uplyne přesně třicet let od začátku našeho chovu dracén. Tehdy šlo o tvora známého spíš z učebnic a muzeí, přičemž údajů o jeho životě či dokonce fotografií bylo málo. Když se nám je v roce 1998 podařilo rozmnožit a metodiku chovu jsme publikovali v odborném časopise Zoo Praha Gazella, jednalo se o první zdokumentované rozmnožení tohoto druhu v lidské péči a opravdovou senzaci. Naše mláďata putovala například do Indie jako součást výměny za gaviály.“
Dracény mají bizarní stravování
V Zoo Praha donedávna zbývala pouze jedna stará samička, které musejí chovatelé hlemýždě vyloupávat z ulity a podávat přímo do tlamy. Aby nebyla přerušena důležitá návaznost chovu, bylo třeba získat mladé, nepříbuzné jedince.
Krmení dracén krokodýlovitých doprovází hlasité praskání a mlaskání • Zdroj: Zoo Praha
Pět mladých dracén – tři samce a dvě samice vylíhnuté loni v červenci – získala Zoo Praha od kolegů ze švýcarské Zoo Basilej. Zbývající samici, která si nově užívá klidné stáří v zázemí zahrady, nahradila tato skupina vitálních mladíků v obrovské expozici v pavilonu Terárium. Tam mohou lidé na vlastní oči spatřit jejich bizarní stravování.
„Dracény krokodýlovité vyhledávají téměř bez výjimky plže s ulitou. Krmíme je zpravidla obden hlemýždi kropenatými, kteří se u nás běžně chovají na farmách pro lidský konzum. Na posezení spořádají až pět hlemýžďů, které od nás dostávají rozmražené a zahřáté, samozřejmě vcelku. Ulity pak dracény louskají za doprovodu hlasitého praskání a mlaskání, jak otáčejí sousto v tlamě, odstraňují jazykem úlomky skořápky a připravují kluzké tělo ke spolknutí,“ líčí Velenský.
Ještěr, ne krokodýl!
Dracény krokodýlovité (Dracaaena guianensis) známé také jako dracény guyanské patří mezi tejovité ještěry a navzdory svému českému druhovému názvu mají s krokodýly jen pramálo společného, snad jen s výjimkou řady šupin s nízkými hrbolky a také obliby vody. Ve vodě hledají úkryt před predátory i potravu. Tento druh se vyskytuje v amazonských lesích Jižní Ameriky. Vzhledem ke skrytému způsobu života se o nich stále ví poměrně málo, a proto se nedá dobře odhadnout ani šíře a stav volně žijící populace.
