„Pekariové jsou sesterskou skupinou prasat, avšak obývají Nový Svět, tedy všechny tři Ameriky, na rozdíl od prasat, která žijí v Africe, Asii a Evropě. Jsou známy tři druhy, přičemž pekari bělobradý je z nich prostřední, a to jak velikostí, tak i stupněm ohrožení: podle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako zranitelný druh,“ uvádí zoolog doc. Jan Pluháček.
Pekari bělobradé chová pouze devět zoologických zahrad v Evropě o celkovém počtu 75 jedinců. Chov započala zoo v Berlíně v roce 1979, kdy byl dovezen pár z Paraguaye. Dodnes tam žije více než polovina všech jedinců v Evropě. Ostatní stádečka jsou malá maximálně do pěti jedinců. Chovatelé v Zoo Olomouc doufají, že se jim podaří založit nové rezervní stádo, které pomůže k dlouhodobému chovu tohoto vzácného zvířete v Evropě.
Kde žije pekari?
Pekari bělobradý potřebuje větší chráněné územní celky, jinak z přírody mizí. Nejhorší je situace ve Střední Americe, v Salvadoru zcela vymizel, v Mexiku, Guatemale a Kostarice se značně snížila jeho početnost. Zejména u poslední země je to překvapující, protože v Kostarice je ochrana přírody na mimořádně vysoké úrovni. V Jižní Americe mizejí pekariové zejména v Bolívii, Ekvádoru a v některých oblastech Brazílie. Přesná příčina jejich úbytku v daných oblastech přitom zůstává často neznámá.
Ekologický inženýr a pralesní zahradník
Ekologický inženýr a pralesní zahradník Pekari bělobradý (Tayassu pecari) obývá rozsáhlý areál od jižního Mexika po severní Argentinu. Jeho hlavním působištěm jsou tropické deštné lesy. Obývá především nížiny, ale v některých oblastech vystupuje až do výšek 1900 m n. m. Žije ve smíšených skupinách od pěti do dvou set jedinců, nejčastěji v nich bývá kolem 25 zvířat.
Pekariové nemají svá vlastní stálá teritoria, toulají se volně po lesích a jejich domovské okrsky tak bývají obrovské, klidně až 200 km². Potravu hledají na zemi podobně jako naše prasata. Tvoří ji převážně spadané ovoce, ale i další rostlinné části. Pochutnávají si i na houbách a sbírají zemní bezobratlé.
Sami o sobě jsou důležitou složkou potravy pro řadu šelem. Mimo to fungují jako ekologičtí inženýři, kteří udržují průchozí pralesní cestičky pro řadu dalších zvířat. V neposlední svým trusem šíří semena pralesních stromů, jejichž plody se živí.
