Mláďata ibisů ve voliéře se supy
Ibisové skalní obývají voliéru společně se supy bělohlavými. Mezi jedenácti dospělými jedinci mohou návštěvníci vidět pět letošních mláďat. Všechna už dorostla a opustila hnízdní plošinu, od dospělých ibisů jsou ale stále dobře rozeznatelná díky odlišnému zbarvení. Oproti dospělcům mají poněkud tmavší hlavu a jejich peří nemá tak výrazný kovový lesk.
Mladí ptáci i po opuštění hnízda stále žadoní o potravu tak, že zobákem podněcují rodiče k vyvržení potravy. Zatím není jisté, zda budou vypuštěni do volné přírody jako mláďata z minulých let, či posílí chovatelskou základnu v některé jiné zoologické zahradě.
Kam poletí letošní mláďata?
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je rovněž zapojena do EAZA ex situ programu (EEP) pro tento druh. Za tuto dobu se zde chovným párům podařilo odchovat 48 mláďat. V roce 2017 se zoo připojila k repatriačnímu projektu Proyecto eremita. Pro posílení divoké populace těchto ohrožených ptáků poskytla zdarma už 16 přirozeně odchovaných mláďat ibisů. Letos odchovaly dva páry celkem pět mláďat.
„Pohlaví zatím známe jen u tří. Každopádně všechna mláďata byla odchována přirozeně svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody. Jestli ale budou i tito jedinci létat ve volné přírodě, ještě nevíme. O jejich přesunu jednáme s koordinátorem evropského záchovného programu,“ vysvětluje Petr Vrána, vedoucí zoologického oddělení II v Zoo Ostrava.
Posledních 250 ibisů na světě
Ibis skalní (Geronticus eremita) je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých 200–250 dospělých jedinců. V minulosti žil v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), v severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladení otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení.
Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
Proyecto eremita: Vypouštění mladých ptáků
Díky vypouštění mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci a tak zachránit druh před úplným vymizením z planety. Jedním z projektů na jejich záchranu je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, který zaštiťuje ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía.
Jeho cílem je obnova volně žijící populace ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími dvaceti zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA).
