Exotické cibule pro suché byty

Sdílej
 
Rody Bowiea a Schizobasis jsou zástupci zajímavých afrických cibulovin s výrazně odlišenými vegetačními výhony, které jsou na první pohled velmi podobné stonkům asparágu, a zásobním orgánem (cibulí, která je v podstatě kaduexem). Cibule druhu Bowiea volubilis, z větší části nadzemní, může mít až 30 cm v průměru a občas se rozdělí na dvě či více dceřiných cibulí.

JAK JE POZNÁME

Foto
Rody Bowiea a Schizobasis jsou zástupci zajímavých afrických cibulovin s výrazně odlišenými vegetačními výhony, které jsou na první pohled velmi podobné stonkům asparágu, a zásobním orgánem (cibulí, která je v podstatě kaduexem). Cibule druhu Bowiea volubilis, z větší části nadzemní, může mít až 30 cm v průměru a občas se rozdělí na dvě či více dceřiných cibulí. V době vegetace z ní vyrůstá velké množství jemných šlahounů s čárkovitými listy, které v přírodě jako liány obrůstají okolní stromy a keře. Květy jsou drobné, zelenožluté, plod je asi 1 cm velká tobolka, semena jsou černá, lesklá, 1,5 mm velká, podobná semenům pažitky.
Schizobasis intricata také nemá české jméno a patří mezi pokojové miniatury. Její kaudex je mnohem menší, řádově centimetrový, a v době vegetace vyrůstá z jeho středu stonek, který se zajímavě větví do tvaru U. Na koncích větvení vyššího řádu se u dospělých rostlin objevují drobné jednoduché bílé květy, otevřené pouze jeden den, a po samoopylení se z nich vyvíjí třídílná tobolka se 6 až 12 drobnými černými semeny.

Foto
NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ

Oba popsané druhy jsou mimořádně odolné sukulenty, vhodné pro začátečníky a do všech velmi suchých bytů, i když mají určité nároky na prostor, který v době růstu zabírají nadzemní vegetativní části. Šlahouny potřebují oporu (alespoň nějaký drátěný oblouk). Jejich vegetační období trvá od března do října, pak stonky a listy postupně usychají. Optimální teplota se pohybuje v rozmezí 20 - 25 ° C, zimní minimum je 5 - 10 ° C, ale to musí být cibule v úplném suchu. Pokusy bylo ověřeno, že tříleté cibule rostlin Bowiea volubilis vypěstovaných ze semen přežily další dva roky bez kapky vody. Velké přestávky v dodávce vody nevadí rostlině ani během vegetace, zálivka končí zpravidla počátkem září, neboť ještě několik týdnů poté cibule "zatahují". Rostliny tak kopírují přírodní podmínky, při nichž sucho vnucuje rostlinám vegetační klid. Pěstují se v písčitém substrátu a hnojí se jen asi třikrát za sezonu malými dávkami živin.

ROZMNOŽOVÁNÍ

Výsevy semen jsou velmi snadné, vegetativní množení se provádí jen u rodu Bowiea oddělením dceřiné cibule, někdy i odloupnutím nejstarších dužnatých šupin a jejich zakořeněním. Semenáčky rodu Schizobasis jsou v prvních dvou letech drobné, přesto také dobře odolávají delšímu suchu.

POZOR!

Choulostivější je druh Schizobasis intricata. Jeho semenáčky nesnášejí trvale přemokřený substrát, růst probíhá ve dvou etapách (jarní a podzimní), v létě nastává výrazné období stagnace. Stonky se neovíjejí a nepotřebují oporu.

* Schizobasis intricata
* Bowiea volubilis