Papoušci rodu rosela (Platycercus) jsou vesměs ptáci většího tělesného vzrůstu, měří 30-35 cm. Vyznačují se pestře zbarveným peřím a mají masivní zobák, který jim umožňuje i příjem potravy, jež je ukryta v tvrdých skořápkách. V přírodě vytvářejí skupiny, v nichž žijí po celý život. Díky dlouhým prstům na nohou mohou snadno běhat po zemi.
Papoušci rodu rosela (Platycercus) jsou vesměs ptáci většího tělesného vzrůstu, měří 30-35 cm. Vyznačují se pestře zbarveným peřím a mají masivní zobák, který jim umožňuje i příjem potravy, jež je ukryta v tvrdých skořápkách. V přírodě vytvářejí skupiny, v nichž žijí po celý život. Díky dlouhým prstům na nohou mohou snadno běhat po zemi.
V chovech milovníků exotů se nejčastěji setkáte se třemi druhy, s roselou pestrou, roselou Pennantovou a roselou žlutolící.
Rosela pestrá (Platycercus eximius) žije v Austrálii v oblastech zalesněných savan, na stromech v blízkosti vodních toků, polí, sadů, zahrad a parků. Nesnáší vysoké nadmořské výšky, a tak ji lze těžko spatřit v nadmořských výškách nad 1000 m n. m. Živí se bobulemi, semeny blahovičníku a akácií, nektarem květů, plody ovocných stromů, občas si zpestřuje stravu hmyzem. Na rozdíl od ostatních druhů nežije ve skupinách, ale vytváří páry.
Rosela Pennantova ( Platycercus elegans ) se vyskytuje hlavně na jihovýchodě Austrálie, kde žije v blízkosti mořského pobřeží. Přímořské horské lesní masivy osidluje až do nadmořské výšky 2000 m n. m. Má karmínově červené peří a nafialovělé až modré skvrny na tvářích. Typickým znakem tohoto druhu jsou černé skvrny na křídlech.
Rosela Pennantova se nejčastěji živí semeny, ovocem, pupeny stromů, piniovými oříšky, hmyzem a jeho larvami. Rosela žlutolící ( Platycercus icterotis ) žije především v jihozápadní Austrálii. Má zelené peří s nádechem černé. Jméno dostala podle charakteristické žluté skvrny na tvářích. Hruď, břicho a okolí kloaky jsou červené.
JAK A V ČEM JE CHOVAT
Protože rosely patří mezi exoty větších tělesných rozměrů, není vhodné chovat je v kleci, ale v dostatečně prostorné voliéře. Voliéra by měla být vysypána pískem či štěrkem, aby se dala snadno uklízet od nečistot, tj. exkrementů a zbytků potravy. Rosely se velmi rády koupou, proto jim do voliéry umístěte nějakou širší mělkou nádobu s vodou. Nezbytnou součástí vnitřního vybavení jsou i větve nebo dřevěná bidýlka, na nichž mohou ptáci sedat a o která si také často brousí zobák.
Pokud toužíte po odchovu mláďat, je nutné umístit do voliéry dutý kmen, v němž bude moci pár rosel zahnízdit. Doporučujeme chovat ptáky po jednom (na ochočení) nebo v párech. Skupinové chovy v omezeném prostoru nejsou úplně ideální, protože rosely někdy bývají vůči sobě poněkud agresivní.
KRMENÍ A NAPÁJENÍ
Rosely můžete krmit různými semeny rostlin, například slunečnicí, kukuřicí, konopným semenem, dále čerstvým zeleným krmením, tj. syrovým ovocem a zeleninou. Příležitostně jim můžete na přilepšenou dávat piškoty či burské nebo vlašské ořechy. Vyvážený obsah živin mají nejrůznější směsi krmiv pro větší papoušky, které můžete s úspěchem využít i při krmení rosel. Nezbytný vápník a další minerální látky a vitaminy zabezpečí kousek sépiové kosti nebo přídavek speciálního minerálního doplňku pro okrasné ptactvo. Samozřejmou součástí voliéry je i napáječka, nejlépe závěsná, s dostatečnou zásobou vždy čerstvé pitné vody.
POZOR! Rosela není nijak zvlášť náročný exotický pták, ale není určena chovatelům s omezenými prostorovými možnostmi. V malé kleci rosela trpí: chybí jí pohyb, což může mít negativní vliv jak na její vzhled, tak i na její zdravotní stav.
