Děti , které se ocitly z rozhodnutí soudu v dětském domově, mají za sebou většinou strastiplné příběhy . Mnohé z nich byly bity, ponižovány, nedostávaly jíst. Velké státní domovy je sice ochrání před týráním a zanedbáváním, ale nikdy jim nemohou nahradit rodinu . Soukromý dětský domov Markéta ano.
Když v Pardubicích nasednete do osobního vlaku směrem na Českou Třebovou a na zastávce Sedlíšťka vystoupíte, ocitnete se záhy ve vesnici Radhošť. U kostela stojí Dětský domov Markéta - vypadá jako obyčejný velký dům, který by potřeboval novou fasádu. Bydlí v něm manželé Ochovi a čtrnáctiletý Martin, jedenáctiletý Ondra, devítiletí Radek a Anežka, sedmileté Anetka a Klárka, šestiletá Patricie, pětiletá Barča, čtyřletá Nikolka a zanedlouho se k nim přidá tříletý Románek.
Jak to všechno začalo
Jak se sem děti vlastně dostaly? "Asi před dvanácti lety jsme s mužem zjistili, že oba chceme totéž: žít ve velkém domě, mít velkou rodinu a starat se - kromě dětí vlastních - i o ty, které vyrůstají v dětských domovech," vzpomíná Hana Ochová.
Vzali se, koupili dům na vesnici a začali ho vlastními silami opravovat. Postupně se jim narodily dvě dcery a navíc pak ještě zažádali o svěření dítěte do pěstounské péče. Ústav jim nabídl hned dvě - patnáctiletou Blanku a malou Patricii - Ochovi se nemohli rozhodnout. "Naše tehdy čtyřletá Anežka se podivila, jak vůbec můžeme přemýšlet, kterou z nich si k sobě vezmeme, když nás potřebují obě! A bylo to vyřešeno," vzpomínají dnes.
Blanka u nich pobyla jen několik let, teď už má vlastní rodinu. K Ochovým se ale vrací jako ke svým rodičům a naopak všichni z Markéty občas navštěvují ji.
Děti, které nikdo nechtěl
Příběhy zdejších dětí nejsou veselé. V minulosti prožily chvíle, na něž je nejlepší zapomenout. Díky péči Ochových se jim to může podařit. Když chlapec nebo dívka jako nováček do domova Markéta dorazí, musí se často učit věci, které jeho vrstevníci dávno umějí. "Například devítiletý kluk si neuměl zavázat tkaničky, když mluvil, nikdo mu nerozuměl, druhý rok chodil do první třídy a neuměl stále písmenka," líčí Tomáš Och. Zakrátko se ale chlapci podařilo všechno dohnat. Dobré výsledky nejsou podle Ochových důkazem jejich dobrého přístupu, ale svědčí o tom, že dosud se dětem nikdo neměl čas věnovat.
V domově Markéta je také holčička, u níž do čtyř a půl let nikdo nepoznal, že velmi špatně slyší, mysleli si, že její inteligence je na hranici retardace. Ochovým ale začalo být divné, že dívka, která vymýšlela tak nápadité hry, občas nereaguje a chová se netečně. Začali mít podezření, že nedoslýchá. Lékařské vyšetření skutečně potvrdilo poruchu sluchu. Nyní má už za sebou operaci a směje se ostatním, když na ni omylem ze zvyku hlasitě volají.
Záliby mají zelenou
"Víme, že nepříjemné roky jejich dětství můžeme nahradit jenom novými hezkými zážitky. Chodíme s nimi alespoň jednou týdně cvičit do místní sokolovny, každý víkend podnikáme malé výlety. Dvakrát do měsíce za dětmi dochází arteterapeutka," vypočítává Tomáš Och.
Napadá vás, kdo to všechno platí? Určitý obnos financí získává domov Markéta od státu - rodiče Ochovi jsou placeni jako vychovatel a pomocná vychovatelka, na děti dostávají příspěvky, na domov pak dotace. "Tyto peníze nám stačí na běžný provoz, nikdy bychom ale nemohli koupit pro děti velký vůz, nebo jim pořídit kolo, kdyby nám nepomáhali různé nadace a hodní lidé," vysvětlují Ochovi.
Na domácí elektrospotřebiče jim přispěla nadace Rozum a cit a Výbor dobré vůle Olgy Havlové, všechny kroužky a hudební nástroje zaplatila dětem Nadace Terezy Maxové a spolu s Nadací Naše dítě jim přispěla i na letní dovolenou.
Přes projekt "Pomozte dětem!" získali tři sta padesát tisíc korun na velký ojetý vůz. Ten, který si vybrali, ale stál více než 400 tisíc. Avšak jeho majitel se rozhodl vzít si pouze nadační peníze. "Dokonce provedl všechny další potřebné opravy zdarma!" říkají Ochovi. Díky autu se život obyvatel Markéty zjevně zlepšil. Bez devítimístného vozidla by mohlo do kroužků dojíždět jen tolik dětí, kolik by se jich vešlo do favoritu...
Trojnásobný dárek
