Požár smolného jehličnatého lesa vypadá strašlivě, zdá se, že v plamenech zahyne veškerý život a bude trvat celá desetiletí, než se spáleniště opět zazelená. Jenže blesky zapalovaly les už v dobách, kdy na Zemi nežil žádný člověk, který by požár uhasil. Příroda se proto přizpůsobila. Mnohé druhy borovic (např. borovice banksovka) vytvářejí dvojí druhy šišek. Jedny se otevírají ihned po dozrání semen (to jsou ty zčernalé). Ty druhé jsou silně sklerotizované a zdánlivě bez života a zůstávají na větvích po celé roky. Teprve prudký žár ohně uvolní sevřené šupiny a šišky se otevřou (na obrázku mají svěží rezavé zbarvení, neboť jejich vnitřek plameny nepoznamenaly). První liják, který uhasí skomírající plameny a promáčí úrodný popel, probudí spící semena a les se rychle zazelená. Drobní lesní hlodavci, např. veverky, mají ve spáleném lese postaráno o potravu a zároveň pomáhají rozšiřovat semena na vzdálenější místa.
OHNIVZDORNÁ BOROVICE I U NÁS
Není u nás původní, pochází ze Severní Ameriky, zejména z Kanady, a protože je velmi skromná, vysazuje se na ty nejchudší půdy. Jmenuje se borovice banksovka (Pinus banksiana), má poměrně řídké jehličí a na první pohled ji od borovice lesní poznáte podle větviček, které nejsou červené, ale černé. Šišky, které jsou na větvičkách přirostlé v přeslenech po dvou až třech, neopadávají a zůstávají zavřené po mnoho let. Často se otevírají skutečně až při požáru lesa.
