Stopařské umění

Znalost stop patřila po dlouhou dobu vývoje lidského rodu k dovednostem rozhodujícím o životě a smrti. Obklopeni civilizací se už bez tohoto umění obejdeme, bylo by ale škoda na ně úplně zapomenout.

BÍLÁ DETEKTIVKA
Zvířata jsou plachá, řada z nich je aktivní pouze v noci a člověku se je podaří zahlédnout jen náhodou. Sněhová pokrývka nabízí jedinečnou možnost poodhalit tajemství jejich života. Jako do knihy jsou do sněhu zapsány příběhy běžného dne (a noci) i napínavá dramata. Stačí jen vyrazit do přírody a číst.
Při toulkách zasněženou krajinou brzo přijdete na to, že i zvířata mají své oblíbené stezky. Stopy drobných hlodavců se sbíhají u vchodu do nory, srnky dobře vědí, kudy se dá snadno projít obtížným terénem, své oblíbené ochozy mají i zajíci...
Zkuste si zahrát na detektiva: Vyberte si nějakou dobře čitelnou stopu, jejíhož původce dokážete určit, a vydejte se po ní. Při troše štěstí se vám podaří zjistit o zvířeti leccos zajímavého. Kde šlo klidně a kde utíkalo?

ZIMNÍ VÝPRAVY
Pohybovalo se krajinou samostatně, nebo jich bylo víc? Kde se zastavilo a pátralo po potravě? Pro laika je někdy obtížné dokonce určit směr, kterým zvíře šlo. (Např. zajíc klade při skocích zadní nohy před přední, čímž nezkušeného stopaře snadno zmate.)

SOUKROMÁ SBÍRKA
Ve sněhu nelze dělat sádrové odlitky. Stopu samozřejmě můžete vyfotografovat, to však vyžaduje kvalitní fotoaparát a dostatek zkušeností. (Fotit bílou stopu na bílém pozadí není snadné.) Proto je lepší si stopu zakreslit, a to jak její tvar, tak vzájemné postavení více stop, které je pro určování neméně důležité. Snažte se co nejpřesněji zachytit proporce a noste s sebou malé pravítko, abyste mohli změřit hlavní rozměry stopy. S pomocí literatury se potom můžete pokusit zvíře určit. Nehledě na to, že časem získáte originální sbírku, aniž by to přírodu sebeméně zabolelo.