Sláva, jsem vítěz, zajásá atlet za cílovou páskou. Horolezec na vrcholu ne. Dotýká se nebe, ale na ovace nemá v tu chvíli nejmenší pomyšlení. Mohlo by se mu to totiž vymstít: nemusely by mu stačit síly na sestup. Radek Jaroš, podle všeho v současnosti nejlepší Čech mezi horolezci, dobře ví, že to skutečné vítězství na něj čeká dole.
První Češi dobyli Pět pokladnic velkého sněhu
I loni v květnu, když pouhý den po svém kamarádovi Martinu Minaříkovi jako druhý Čech v historii pokořil Kančendžengu (8598 m), třetí nejvyšší horu světa, to pořádně oslavili až v Káthmándú, v baru U Toma a Jerryho.
BOJ O ŽIVOT
Kančendženga leží na dohled od Mount Everestu, ale je nevyzpytatelnější, a tím pro horolezce výrazně obtížnější. Vypíná se totiž na dosah oceánu a počasí se tu vlivem monzunů mění každou chvíli. Před třemi lety, když se o tento vrchol Radek pokoušel poprvé, nejdřív s expedicí lehce dosáhli 7700 metrů, ale pak je z "kopce" vyhnala vichřice o síle 130 km/hod, která běsnila celých patnáct dnů. Sestup se proměnil v dvoudenní boj o holý život. Teď se ale píše březen 2002 a dva z předchozí neúspěšné expedice - Radek s Martinem - se pod Kančendžengu vracejí.
PO LEDOVCI V SANDÁLECH
Desetidenní pochod deštným pralesem a pověstné pijavice, které na každém kroku krvežíznivě útočí na nohy horolez ců, nejsou tentokrát to nejhorší, co musejí cestou do základního tábora překonat. Pochod znepříjemňují i jiní "cizopasníci": maoisté. V Nepálu po vyvraždění královské rodiny panuje výjimečný stav a v odlehlých končinách si "zjednávají respekt" partyzáni. Neštítí se ničeho, loupí a vraždí místní obyvatelstvo a stejné riziko představují ipro cizince. A to Radka do rána ještě někdo z nosičů okrade o trekovky. Dva dny po ledovci k základnímu táboru ve výšce 5500 metrů šplhá v sandálech!
NEDOBYTNÁ HORA?
V základním táboře, výchozím stanovišti všech expedic, jež přicházejí svést boj s horou, pomoc Šerpů končí a ti se vracejí zpátky do civilizace. Životní příležitost tří horolezců se naopak rozhořívá. Martin, Radek a jeho "parťák" z Everestu a K2 Zdeněk se sami sebe ptají, zda se jim podaří pokořit osmitisícovku, kterou doposud nezdolal žádný Čech. Jejich úkol je jasný. Co nejrychleji vybudovat čtyři výškové tábory a pokusit se o vrchol. Ve třech lidech slušná rasovina. Navíc se Kančendženga tváří nedobytně. Zatímco minule si hověla v závějích, jak se na ni sluší
POSLEDNÍ POKUS
Až v noci 12. května Čechům zahoří naděje. Už několik nocí strávili v táboře IV, 800 metrů pod vrcholem, všichni tři se tísní ve stanu se základnou 100 x 180 cm. A navíc bez spacáků, na které není místo. Sardinky si proti nim hoví. Naposledy uvaří a po půlnoci, v hluboké tmě, s čelovými baterkami na hlavách, vyrážejí. Radek se ale brzy vrací. Omrzají mu nohy. Vzdává to i Zdeněk. Ještě v noci si stříhají, kdo půjde dolů a kdo počká na Martina. Náhoda se přiklání k Radkovi a ten si náhle uvědomí: mám ještě jeden pokus - zítra. Masíruje nohy a přemýšlí o svých šancích. "Pokud jsem prohlašoval, že chci na tři nejvyšší hory světa, je mi jasné, že jestli ne dnes, tak už nikdy. Sem se nevrátím ani za nic! A když na ni nevylezu, asi nemá cenu pokoušet se o další osmitisícovky. Už bych si připadal jako kašpar," zapisuje Radek později do zpravodajství, které přes satelit pravidelně posílají domů. Myslí přitom na Marcelu, dávnou lásku, která kdysi zůstala pod lavinou. Jí patří snažení na tomto kopci, stejně jako Everest jeho rodičům. Myslí i na svoje děti, Andrejku a Ondru, a plyšové talismany, které slíbil vynést nahoru. Čeká ho další noc bez spacáku, nemají už žádné jídlo, jen pár sáčků s pitím a zbytek gelů enervit. Ale vedle jsou tři Kazaši a na příští noc taky plánují pokus. Je rozhodnuto. Mezitím ve tmě se Zdeňkem zahlédnou světlo Martinovy čelovky. Dokázal to!
PŘEPIŠTE DĚJINY
Kazašská expedice vyráží nepochopitelně o půl hodiny dřív, než se s Radkem domluvili. Za hodinu, v půl druhé v noci, je jim ale v patách. Pravidla jsou jasná, každý padesát kroků a střídání. Je tu třetina kyslíku a taky třetinový tlak, mozkové buňky odumírají a každý krok je vykoupen dvaceti nádechy. Voda v lahvi zamrzá, Radek ji zahazuje. 14. května, v
RADEK JAROŠ (29. 4. 1964)
První skalní stěnku zdolal v šesti letech. Lezl v Tatrách, Tchien-šanu, Pamíru a Himálaji. V roce 1998 vystoupil jako druhý Čech bez kyslíku na Mount Everest (8850 m), loni na Kančendžengu (8598 m). Letos se hodlá vrátit na legendární K2. Jestli se mu to podaří, vstoupí do elitního klubu těch, kteří se na svět dívali z vrcholů tří nejvyšších hor planety. Bez kyslíku se jich tam v celé historii vydrápalo dvanáct (zatím žádný Čech). Daleko méně než lidí, kteří vzlétli do vesmíru. Radek Jaroš je tátou dvou dětí, Andrejky (14) a Ondry (11).
WWW.RADEKJAROS.CZ
Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil - píše Radek Jaroš na svém webu. Co zde naleznete? Archiv výprav včetně fotografií a reportáží psaných přímo z hor, i podrobnosti o chystané dvojexpedici na K2 (8611) a Broad Peak (8047). Už nyní odtud můžete poslat horolezcům vzkaz.
