Do Stínadel a k Bobří řece

Sdílej
 
Existují knihy, které časem ožívají vlastními životy. Takový osud potkal také některé z románů Jaroslava Foglara. Od vytištění první foglarovky uplynulo dlouhých sedm desítek let, přesto knižní postavy, události i věci dosud přitahují kluky i holky hledající dobrodružství a kamarádství.

Existují knihy, které časem ožívají vlastními životy. Takový osud potkal také některé z románů Jaroslava Foglara. Od vytištění první foglarovky uplynulo dlouhých sedm desítek let, přesto knižní postavy, události i věci dosud přitahují kluky i holky hledající dobrodružství a kamarádství.
Prostřednictvím knižní trilogie Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta se stal ježek v kleci naším nejznámějším hlavolamem. Nejdříve byl v držení nalezence Jana Tleskače, později se stal symbolem v rukou náčelníka Stínadel - Velkého Vonta. "A tak bylo psáno v pravidlech nejtajnějších: Z generace na generaci bude Tleskačův hlavolam přecházet mezi námi a v držení u toho bude, kdo Stínadla jako nejvyšší náčelník povede!" Kolik bitev se o ježka v kleci svedlo! I Rychlé šípy, přestože nebyly ze Stínadel, se o hlavolam živě zajímaly.

Foto
JEŽEK NA SVĚTĚ

Poprvé se čtenáři o ježku v kleci dozvěděli z časopisu Mladý hlasatel, kde román Záhada hlavolamu začal vycházet na pokračování po prázdninách v roce 1940. O rok později Letecká prodejna K. Moučky vyrobila první sérii prodejných ježků (ze dřeva) a Mladý hlasatel vyhlásil soutěž o jeho vyjmutí z klece. Jiné verze hlavolamu v nejrůznějších tvarech (umělohmotné i kovové) se v prodeji objevovaly vždy, když mohly veřejně vycházet Foglarovy romány, což nebylo v průběhu desetiletí vždy samozřejmostí. Vedle prodávaných ježků v kleci se záhy začaly díky dovedným rukám nadšenců vynořovat na světlo hlavolamy více či méně podobné buď románovému popisu a kresbě, nebo první dřevěné variantě. Z dnes již stovek těchto ježků v kleci je nejznámější ten, který vyrobil z oceli jako škodovácký učeň František Ulč z Mladé Boleslavi v roce 1948 a věnoval jej Jaroslavu Foglarovi. Zda se Jaroslav Foglar nechal při vymýšlení ježka v kleci inspirovat principem podobnými starobylými hlavolamy (francouzskou klecí s koulí z 19. století či starodávným čínským hlavolamem) nebo něčím jiným, se už zřejmě nikdy nedovíme. Autor sám to neprozradil.

JAN TLESKAČ

Románový hrdina Jan Tleskač byl nalezen ve Stínadlech jako malé opuštěné či ztracené dítě a už tehdy měl u sebe hlavolam - ježka v kleci. Později, jako zámečnický učeň, uložil do rozebíratelného ježka plánek svého fantastického vynálezu - létacího kola. Z Tleskačova deníku víme, že se mu podařilo vzlétnout, po chvíli se mu však zaseklo přehazovací lanko křidélka. Tleskač zazmatkoval, přestal šlapat a zřítil se na zem. Toho říjnového dne zámečnický učeň zažil vzlet i pád, byl to však nejšťastnější
Foto
den v jeho životě. To ještě netušil, že jen za několik dní přijde jeho pád poslední, pád ze zvonice kostela svatého Jakuba. Tleskačův život tam ukončila touha jeho mistra po hlavolamu, po jeho obsahu - plánku létacího kola. Opět se můžeme jen domnívat, kterými pokusy dobrodruhů vzlétnout vlastní silou se nechal Jaroslav Foglar při "tvorbě" létacího kola inspirovat. Není však bez zajímavosti porovnat Tleskačovo kolo se záznamy Jana Hirsche o vlastních pokusech vzlétnout na kole doplněném křídly, vrtulemi a převody v Písku roku 1908. Četl někdy Jaroslav Foglar Hirschovy vzpomínky?

65 LET RYCHLÝCH ŠÍPŮ

Legendární chlapecký klub Rychlé šípy se rozběhl za svými příhodami 17. prosince 1938 v časopise Mladý hlasatel. Letos je to tedy už plných šedesát pět let. Po otištění první stránky obrázkového seriálu nikdo nemohl tušit, jaký poprask postupně pětice kamarádů způsobí mezi svými "vrstevníky" jak v éře, kdy jejich příběhy pravidelně vycházely (v Mladém hlasateli, po druhé světové válce ve Vpředu a koncem 60. let minulého století v samostatných sešitech), tak v dobách, kdy žádné foglarovské příběhy nemohly být tištěny. Žijí Rychlé šípy? Kde? Jsou jejich příhody skutečné? Kde jsou Stínadla? Tyto otázky dostával Jaroslav Foglar všude, kde se objevil, ale celá dlouhá desetiletí pravidelně opakoval: Ani dnes vám neprozradím to, co jsem dosud neřekl nikomu!

KDE JSOU STÍNADLA?

Foto
Generacím kluků a děvčat tak nezbývalo než pátrat a zažívat při tom svá vlastní dobrodružství. Staré uličky a zákoutí měst jsou roky a roky svědky tu větších, tu menších událostí a akcí, často dobře skrytých. Na druhou stranu jsou i podniky veřejné, jako jsou hry v uličkách či poznávání pamětihodností. "Kde jsou vaše Stínadla?" Již po několikáté se mohou pátrači prostřednictvím literární, fotografické a výtvarné stejnojmenné soutěže, vyhlášené letos Sdružením přátel Jaroslava Foglara, podělit s ostatními o své zážitky. Podrobnosti soutěže s uzávěrkou 15. 6. 2003 naleznete na internetové adrese www.stinadla.cz. Soutěžní práce budou zveřejněny na výstavě S Rychlými šípy do Stínadel, připravené sdružením v pražském Muzeu dětské kresby od 1. do 9. 11. 2003 u příležitosti narozenin Rychlých šípů.

PŘÍBĚHY NEJEN NA PAPÍŘE

Foglarovský svět byl přenesen z papíru i do rozhlasu, na gramofonové desky, na
divadelní prkna, filmové pásky, televizní obrazovky. První rozhlasové hry podle románů Jaroslava Foglara posluchači slyšeli již před druhou světovou válkou a dramatizace z 90. let jsou dodnes opakovány. Rychlé šípy a stínadelské příběhy uvedla v roce 1969 Československá televize v devítidílném černobílém seriálu Záhada hlavolamu, celovečerní film stejného názvu natočil Petr Kotek a premiéru měl 13. 5. 1993, tedy přesně před deseti lety. Vzniklo také několik foglarovských dokumentů, např. Tábor Černého delfína. Rychlé šípy se zatočily i na gramofonu. Poprvé na čtyřech deskách v roce 1941 a 1942 zazněly scénky z kresleného seriálu. V roce 1991 vydal Supraphon dvojalbum Záhada hla volamu a vydavatelství Hurikán pokračuje šípovskou sérií.

DO SLUNEČNÍ ZÁTOKY

Jedna z nejoblíbenějších foglarovek, Hoši od Bobří řeky, nás láká do Sluneční zátoky. Ani tady ovšem není známo, kde přesně románoví hrdinové žili a tábořili. My se vypravíme tam, kam jezdil Jaroslav Foglar - Jestřáb se svým oddílem, tam, kde prožili několik táborů, z jejichž událostí kniha částečně vychází. Na Sázavě, poblíž železniční zastávky Vilémovice u Ledče nad Sázavou, nalezneme v ohybu řeky, pojmenované spisovatelem Bobří, velkou slunnou louku - Sluneční zátoku. Tábory pražského skautského oddílu Dvojka mezi lety 1925 - 1945 zde připomíná od roku 1997 i obelisk s pamětní deskou. Pro vznik knihy Hoši od Bobří řeky zde byly důležité dva tábory - v roce 1927 tábor Svazu třinácti (zde například poprvé probíhalo plnění 13 těžkých zkoušek - předchůdců 13 bobříků) a v roce 1928 tábor Zelené příšery. Tyto dva tábory inspirovaly Jestřába k napsání knihy, nad jejímiž stránkami trávilo chvíle napětí již několik generací čtenářů.



PLANETKA FOGLAR
12. prosince 1996 objevili M. Tichý a Z. Moravec, astronomové z hvězdárny na jihočeské Kleti, další z mnoha zde vysledovaných planetek a podle práva objevitelů ji i pojmenovali. V celosvětovém přehledu tak planetka s číslem 9102 závazně nese jméno Foglar. Více o planetce na www.hvezcb.cz. Pohyblivý model zobrazení dráhy planetky ve sluneční soustavě na www.planetky.cz.

FOGLAR NA INTERNETU
Nejrozsáhlejší, pravidelně doplňované informace z historie i současnosti, přehled akcí, soutěží, badatelské články, informace pro sběratele, aktuality, rozcestník, kalendář a další přináší nezávislý foglarovský server Bohoušek na adrese www.bohousek.cz. Oficiální stránky Sdružení přátel Jaroslava Foglara najdete na adrese www.spjf.adam.cz.

 

Hry