Konečně tu máme jednu celistvou, vývojově ucelenou skupinu psů. Všichni teriéři (až na jejich několik novodobých odvozenin) mají svůj původ na britských ostrovech. Terra znamená latinsky země, a tak je jasné, k jakému účelu byli původně vyšlechtěni. Byli to lovečtí psi, určení především pro práci pod zemí, tedy v norách. Aby se tam vešli, museli být malé či maximálně střední velikosti. Jako nejpraktičtější se osvědčila hrubá, drsná srst. Dopředu klopené ušní boltce zase měly zajistit, aby do sluchovodů nenapadala hlína. Tito psi museli být však především dostatečně kurážní, draví a hbití. Ostatně teriérská ostrost se stala příslovečnou a v nezměněné podobě se u většiny zástupců této skupiny vyskytuje dodnes. 
S teriéry není snadné pořízení. Vždycky se museli rozhodovat sami za sebe - ostatně pod zemí jim ani nic jiného nezbývalo. Byli také zvyklí poradit si s každým nepřítelem a postavit se třeba i čertu. Na druhé straně vždy žili v těsném kontaktu s lidmi, nebyli to žádní smečkoví psi, ale individuality, lpící na svém pánovi. Proto z nich dnes mohou být skvělí rodinní psi pro ty, kteří mají rádi vzrušení, zábavu a pohyb. Přirozenou ostrost většiny teriérů lze vzhledem k jejich inteligenci a učenlivosti udržet v rozumných mezích, i když ve vztahu k ostatním psům a ke kočkám se mohou vyskytnout problémy. 
I když, jak jsme si už řekli, byli teriéři původně psi převážně střední velikosti, během času se z nich chovatelům podařilo vyšlechtit trpaslíky i obry. Nejznámějším příkladem prvního je jeden z nejmenších psů vůbec, miniaturní jorkšírský teriér. Ač budí dojem luxusního "gaučového" psíka, je to teriér každým coulem: překypuje temperamentem a nepostrádá skutečnou ostrost. Udržet jeho způsoby i jeho dlouhou srst v mezích dá zabrat! Velmi podobný, jen o něco větší a robustnější a také nepoměrně vzácnější je australský silky teriér. 
Na druhém pólu stojí černý ruský teriér, který vznikl nedávno křížením teriérů s velkými knírači a rotvajlery a dnes bývá řazen mezi pinče a knírače. Tradičně však je za "krále teriérů" považován erdelteriér. Od svých menších bratříčků se liší nikoliv jen majestátním zjevem a až 60cm kohoutkovou výškou, ale i užitím. I když má lovecké předky, dnes se běžně užívá jako služební a pracovní pes. Zvláště dobře se osvědčuje v roli záchranáře.
NEJZNÁMĚJŠÍ PLEMENA
Za typické, dodnes především lovecky využívané teriéry lze považovat jagdteriéra, foxteriéra a velšteriéra, zatímco tzv. krátkonozí teriéři, k nimž patří kupříkladu módní vesthajlendský teriér, skotský teriér či norvičský teriér, plní dnes už téměř výhradně úlohu psů společenských. K tomuto účelu se také mimořádně dobře hodí český teriér, pohledný krátkonohý pejsek s kovově lesklou dlouhou srstí, který do značné míry postrádá ostrost většiny svých bratrů a je snadno ovladatelný.
