Bourec morušový doprovází člověka již 5000 let, byl příčinou válek, rozhodoval o lidských dějinách a dodnes je dárcem jedinečného materiálu - hedvábí.
Jak bourec morušový dobyl svět
Bourec morušový doprovází člověka již 5000 let, byl příčinou válek, rozhodoval o lidských dějinách a dodnes je dárcem jedinečného materiálu - hedvábí.
Nejstarší zmínky o chovu bource morušového pocházejí z Číny ze 3. tisíciletí př. n. l. Číňané první objevili, jak lze odvinout hedvábné vlákno z kokonu a jak je zpracovávat. Cena hedvábí se ovšem rovnala ceně zlata, proto se z něj vyráběly šaty císařů a bylo používáno k posvátným účelům.
Hedvábnictví (tj. chov bource morušového a zpracování hedvábí) bylo přísným tajemstvím země a za jeho vyzrazení hrozil trest smrti. Až po staletích odhalili tajemství i v dalších zemích: v Koreji, v Japonsku a později i jinde v jihovýchodní Asii.
Vývozu hedvábných látek z Dálného východu vděčí za vznik i jedna z nejznámějších obchodních cest starověku - tzv. hedvábná stezka vedoucí od Čínského moře až do Sýrie. Karavana po ní tehdy putovala 243 dní.
Obchod s hedvábím ovládli Peršané, kteří však téměř neustále válčili s císařem Justiniánem, ten se proto rozhodl zbavit se závislosti na perském zboží. Roku 552 vyslal do Číny dva mnichy, kterým se i přes hrozící trest smrti podařilo dopravit vajíčka a kokony bource morušového v dutých bambusových holích až do Cařihradu (semena moruší přinesli již z předešlé misijní cesty). Teprve v 6. století n. l. se tak hedvábnictví rozvíjí v Řecku, v 8. století se s ním seznamují ve Španělsku a v 15. století ve Francii. V Čechách se s hedvábím obchodovalo sice už ve 14. století, ale chov bource sem proniká až v první polovině 17. století.
Nenápadný tvůrce krásy
Nejvýznamnějším producentem hedvábných vláken je bourec morušový ( Bombyx mori L. ). Lze ho považovat za domácí zví ře, neboť je zcela odkázán na péči člověka (na rozdíl např. od včely medonosné, kterou člověk využívá, ale stejný druh žije ivolně v přírodě). Před několika tisíci lety byl bourec morušový vyšlechtěn z divoce žijícího druhu Bombyx mandarina a od té doby vznikla šlechtěním celá řada odrůd a zeměpisných ras (hybridů) bourců morušových. Nenápadně zbarvený motýl má v rozpětí křídel kolem 4 cm, nepřijímá po travu, proto žije pouze několik dní, a v důsledku domestikace zcela ztratil schopnost létat.
Za vším jsou housenky
Samička klade 300-500 vajíček, ta jsou nejprve žlutá a později tmavnou. Housenky, které se z nich líhnou, se živí výhradně listím moruše bílé nebo černé ( Morus alba, M. nigra ), jedná se tedy o tzv. monofágní hmyz. Vývoj housenek trvá asi 35 dnů a má pět instarů (vývojových stadií, z nichž každé je zakončeno svlékáním). Za tuto dobu housenka vyroste na 25 - 30násobek své délky a hmotnost zvýší sedm- až devěttisíckrát. Plně vyvinutá, dorostlá housenka se začne kuklit. Z párových slinných žláz vylučuje tekutinu, která na vzduchu tuhne, čímž vzniká tenké hedvábné vlákno. Jím se opřádá tak dlouho, až vytvoří pevný pružný zámotek - kokon. Ten je svrchu ještě opředen jemnými vlákénky, tzv. bourovinou.
Tajemství hedvábného vlákna
Kokony se liší barvou a velikostí, tady zasáhl člověk nejvíc a vyšlechtil řadu hybridů lišících se vlastnostmi hedvábného vlákna. Rozdíly jsou však také v rychlosti množení - existují hybridy, které mají mnoho, dvě nebo jenom jednu generaci do roka: v jižnějších oblastech je totiž možné udržovat chov po celý rok, na rozdíl od mírného pásma, kde je nutno jej v zimě přerušit.
Kokony se sbírají 8-10 dní po zakuklení a suší se vzduchem při 80 - 85 °C, tím se usmrtí kukla uvnitř (kdyby se vylíhl motýl, poškodil by zámotek). Kokony se pak máčejí v teplé vodě, kde se rozpustí bílkoviny slepující zámotek, a uvolněné hedvábné vlákno, které není nutné spřádat, se navíjí a dále zpracovává. Celková délka hedvábného vlákna z jednoho kokonu je až 2000 metrů. To je zdánlivě hodně, ale vlákno je neuvěřitelně tenké, na výrobu látek je ho proto třeba obrovské množství - na 12 kg hedvábné tkaniny je to 100 kg kokonů což představuje 70 000 housenek, které za svůj život spořádají dvě tuny morušového listí.
Hedvábí ničím nenahradíš!
Velkochov bource morušového má i své nevýhody, hlavně snadné šíření nemocí. Nejobávanější je tzv. pebrina, způsobená drobným prvokem hmyzomorkou bourcovou ( Nosema bombycis ), která málem ukončila slávu hedvábnictví ve Francii. Další velkou pohromou pro motýly byl objev umělých vláken - silonu, nylonu atd. -, která začala přírodní hedvábí rychle nahrazovat. Jak se ale časem ukázalo, unikátní vlastnosti přírodního hedvábí (chemické, fyzikální a biologické) napodobit neumíme, proto je stále oblíbené a rozhodně má nezastupitelnou roli v textilním průmyslu (např. nevyvolává alergické reakce jako mnoho umělých vláken).
Ošizené housenky
Kromě morušového listí se podařilo najít i umělou potravu, na které je možné bource morušové chovat, základem je ale opět prášek ze sušeného morušového listí společně s agarem, vitaminy, minerály atd.
Příbuzné druhy
Hedvábné vlákno produkují i jiné druhy motýlů (tzv. plané hedvábí označované jako tussah), zejména příslušníci čeledi martináčovitých ( Saturniidae ), jako např. martináč dubový ( Antherea pernyi ) nebo příbuzný martináč japonský ( Antherea yamamai ). Martináč dubový dosahuje rozpětí křídel až 18 cm a pochází z Mandžuska, kde se zpracovává nejvíce hedvábného vlákna z jeho kokonů. Martináč japonský pochází z Japonska
Bourci v kosmetice
Bílkoviny, které spojují hedvábné vlákno, se jmenují sericiny a mají velké využití v kosmetice (součást pleťových masek aj.) a ve farmacii. Na jedné straně je to tedy odpadní produkt při výrobě hedvábí a na druhé straně velmi důležitá surovina.
Hedvábí u nás
Nejvíce hedvábí se vyrábí v Číně, pak v Japonsku, v části bývalého Sovětského svazu, v Indii, Koreji a Brazílii. V Čechách bylo hedvábnictví na vrcholu na konci padesátých let minulého století, ročně se vyprodukovalo 29 tun surových zámotků, potom však bylo hedvábnictví zrušeno. Od roku 1989 probíhá jeho pozvolná obnova.
Foto v článku: Isifa, autor a archiv autora
