V mikrofonu linky 158 se ozval vyšší hlas: "V hospodě u nádraží mají na podlaze rtuť. Ať zdechnou!" Klap, spojení se přerušilo. Policista oznámení okomentoval: "Nějaká naštvaná ženská tam má zašitýho starýho a chce ho dostat domů." Operátorka přehrála záznam: "Spíš je ten hlas měněný do fistule. Předám to speciálce."
Minikrimi kolem vás
V mikrofonu linky 158 se ozval vyšší hlas: "V hospodě u nádraží mají na podlaze rtuť. Ať zdechnou!" Klap, spojení se přerušilo. Policista oznámení okomentoval: "Nějaká naštvaná ženská tam má zašitýho starýho a chce ho dostat domů." Operátorka přehrála záznam: "Spíš je ten hlas měněný do fistule. Předám to speciálce."
Za pár minut se k hospodě sjeli policisté a specialisté. S pocitem možná zbytečné akce evakuovali osazenstvo. Ale poplach tentokrát nebyl planý. U pódia pro muzikanty našli loužičku rtuti. "Musí se to hned zavřít, výpary rtuti jsou silně toxické."
"Že si to tak pamatujete," podivil se poručík.
"Dozadu chodí málo lidí, tady vpředu mají blíž k pípě."
"A co někdo, s kým jste zrovna nevyšel dobře?"
"Já vyjdu s každým. A s kým nevyjdu, s tím vyběhnu," ušklíbl se hospodský a vylovil z paměti ještě pár jmen. Poručík nechal seznam proběhnout počítačem. Vzal do úvahy, kdo z podezřelých by mohl přijít k většímu množství rtuti. To ho přivedlo ke jménům na začátku seznamu. Jmenovaný Burda pracoval před časem na letišti jako opravář rtuťových tlakoměrných sloupců. Hned k němu zašel. Burda ho pozval dál. Otázka ho udivila: "No ano, obědval jsem v hospodě, protože marodím. Jinak jím v práci v kantýně, tam to není tak mastný, teda finančně."
"A nevšimnul jste si, že by tam někdo něco dával k pódiu? Někdo tam nastražil nebezpečný kov. Naštěstí nám o tom někdo jiný zavolal."
"Ne, nikdo se tam s ničím nemotal, aspoň myslím. Já si hleděl spíš řízku. A sám jsem tam taky nic nevylil. A volat jsem nemohl, telefon je hluchej, asi porucha," nabídl Burda poručíkovi němé sluchátko.
S podobnou otázkou zašel poručík za zubním laborantem Caltou: "Dnes jste obědval v hospodě u nádraží. Nevšiml jste si, že by někdo dával k pódiu nějaký kov?"
"Je mi líto, nic jsem neviděl, a co jsem přišel z hospody, vejrám do bedny na seriál, pak na čutanou a nic nevím." Ke konci výslechu se zeptal poručík: "Mohl bych si od vás zavolat?" "Ale klidně, tamhle je telefon," ukázal Calta.
Poručík se vrátil do hospody. Tam už místo ozdobných lampionů rozvěsil chemik citlivé proužky papíru, aby se zjistilo, není-li další rtuť zateklá ve škvírách podlahy a zda tam nejsou jedovaté výpary.
Cenu za námět posíláme J. K. z Liberce.
