Soví královna krásy

Američtí kovbojové jí říkají "sova ahoj", protože se jim zdá, že přátelsky kýve hlavou na pozdrav, když je pozoruje ze své nory. Ve skutečnosti je natáčení a naklánění hlavy typický způsob, jakým všechny sovy sledují své okolí.
Toto je ovšem zvláštní sova. Na první pohled vypadá jako docela obyčejný sýček. Až na ty dlouhé "čapí" nohy.

Kdyby sovy uspořádaly volbu královny krásy podle lidských měřítek, neměla by tato konkurenci, dlouhonohá soví manekýnka by určitě vyhrála. Podoba se sýčkem není náhodná, opravdu to totiž sýček je. Ale jeho zvyky jsou zcela odlišné o zvyků našich sýčků. Je to dáno prostředím, v němž žije - jeho domovem je prérie. Dlouhé nohy jsou ve stepi výhodou. Hodně se naběhá pěšky, umožňují mu i lepší rozhled v trávě. Ve stepi by také jen obtížně hledal les a stromy s hnízdními dutinami. Tak se přestěhoval pod zem. V severoamerické prérii žije nejraději ve zvířecím "velkoměstě". A na rozdíl od lidí v něm nemá žádné velké potíže s bydlením, za své sousedy si totiž vybral nejlepší a nejpilnější stavitele Severní Ameriky - psouny. Ti si budují rozsáhlá podzemní bludiště a ve spleti nor se vždycky najde nějaká opuštěná, která poslouží dalším nájemníkům. A pokud se sově zdá byteček malý, žádný problém, za pomoci dlouhých silných nohou si ho snadno zvětší a upraví.

SOVA KRÁLIČÍ

Sova, která žije v norách a běhá po zemi jako nějaká myš či králík, dostala případné jméno sova králičí ( Athene cunicula ria, Cuniculus = králík). Od většiny sov se liší také svou denní aktivitou. Na celodenní lov se vydává zejména v období, kdy krmí mláďata. V jejím jídelníčku převládá hmyz, ale nepohrdne ani drobnými hlodavci, ještěry či žábami, a nijak se neostýchá zaútočit ani na štíra, před jehož jedovatým bodcem ji dlouhé nohy spolehlivě ochrání. Jejím domovem nejsou ovšem jen severoamerické prérie, obývá i stepní oblasti celé Střední a Jižní Ameriky. Tam samozřejmě využívá nory jiných druhů zvířat, zejména nory viskačí a dalších společensky žijících hlodavců. A pokud žádnou volnou noru neobjeví, nevadí, je schopna vyhrabat si ji sama.

LOV Z ROZHLEDNY
Jako všechny sovy má i sova králičí mimořádně pohyblivou hlavu a krk. Když se rozhlíží (nebo je rozrušená), na každou stranu ji otáčí téměř o neuvěřitelných 180°. Kromě zraku má i vynikající sluch a natáčení hlavy jí pomáhá i při přesném určování místa a vzdálenosti, odkud přichází určitý zvuk či šelest případné kořisti. Při lovu proto často sedává na nějakém vyvýšeném místě (např. na hromádce vyhrabané země, kůlu od ohrady ap.) a čeká, až se v blízkosti pohne neopatrný živočich, na kterého pak ze svého posedu neomylně zaútočí.


OPSÁNO OD SYSLŮ
Podobně jako naši syslové potřebuje i sova králičí ke svému životu místa, která nejsou pravidelně orána a která nezarůstají vysokou vegetací, takže jí umožňují dobrý rozhled. Kdysi zcela běžný pták je proto dnes na mnoha místech vyhuben. Vinu na tom má ztráta životního prostředí - přeměna stepí v pole. Pozoruhodné je, že sova králičí objevila stejně jako náš sysel možnosti, které jí připravuje člověk: oba druhy se v posledních desetiletích stěhují na travnaté plochy letišť, golfových hřišť ap.