Boubelaté křepelky

Sdílej
 
Křepelky jsou na první pohled docela nenápadná kulaťoučká stvoření, velká přibližně 12 - 16 cm. Člověk je chová jen tak pro radost, nebo od nich očekává snůšku vajec, která jsou poměrně malá, ale cenná pro své živiny. Křepelky jsou proslulé svou nenáročností na chov, proto jsou jedněmi z nejčastěji chovaných ptáků ve voliérách. Vřele mohou být doporučeny i úplným začátečníkům.

DOMÁCÍ ZOO

Křepelky jsou na první pohled docela nenápadná kulaťoučká stvoření, velká přibližně 12 - 16 cm. Člověk je chová jen tak pro radost, nebo od nich očekává snůšku vajec, která jsou poměrně malá, ale cenná pro své živiny. Křepelky jsou proslulé svou nenáročností na chov, proto jsou jedněmi z nejčastěji chovaných ptáků ve voliérách. Vřele mohou být doporučeny i úplným začátečníkům.
Nejznámějšími domácími druhy jsou křepelka čínská (Coturnix chinensis), japonská (Coturnix japonica) a harlekýn (Coturnix delegorguei). Všechny náleží do čeledi bažantovitých - Phasianidae. Křepelky pocházejí hlavně z jihovýchodní Asie, Austrálie, křepelka harlekýn je doma v jižní a východní Africe. Kohoutci se od slepiček většinou liší kontrastnější kresbou na hlavě a hrdle.

CHOVNÉ ZAŘÍZENÍ

Křepelky chováme obvykle ve voliéře ve větším hejnu samic s jedním samcem, neboť kohoutci jsou dost vitální a často by na slepičky doráželi. K ostatním druhům ptáků nejsou křepelky agresivní. Pokud přece jen pozorujeme mezidruhovou či vnitrodruhovou agresi, je pravděpodobně způsobena příliš velkým množstvím jedinců ve voliéře, pak je nutné některé ptáky oddělit do dalších voliér.
Křepelky jsou vázány na půdu, v níž se rády přehrabují, a tak je můžeme chovat např. se zástupci astrildovitých. Neměli bychom zapomenout na osázení voliéry zelení, tj. keříky a větvemi, ve kterých křepelky nalézají útočiště před slunečním svitem a ostatními obyvateli klece. Během zimního období by křepelky měly mít k dispozici úkryt, např. dřevěnou budku s podestýlkou.
Dokončení příště