Zrádná modlitba

Sdílej
 
Vypadají jako stéblo nebo list trávy, trnitá větévka, kousek kůry, kamínek či rozvinutý květ... Přední končetiny spínají jakoby v tiché modlitbě. Jsou to však smrtelné pasti, maskovaní predátoři, před nimiž si žádný tvor, který se dostane na dosah sepnutých trnitých nohou, není jistý.

Vypadají jako stéblo nebo list trávy, trnitá větévka, kousek kůry, kamínek či rozvinutý květ... Přední končetiny spínají jakoby v tiché modlitbě. Jsou to však smrtelné pasti, maskovaní predátoři, před nimiž si žádný tvor, který se dostane na dosah sepnutých trnitých nohou, není jistý.
Kudlanka nábožná se jmenuje nábožná proto, že po svatbě sežere manžela, vyslechl jeden můj známý výklad paní učitelky třídě shromážděné před expozicí kudlanek v zoologické zahradě. Bohužel to nebyl vtip, ona paní učitelka to tenkrát myslela smrtelně vážně. To jen my jsme se smáli, přestože - do důsledku domyšleno - na celé situaci toho zase až tak moc k smíchu nebylo. Kudlanky a především pak jejich páření je totiž obestřeno řadou mýtů, ten nejrozšířenější a nejvytrvalejší je, že samička během páření sežere samečka.
Stává se to samozřejmě: mnohem menší sameček představuje pro samičku, která navíc potřebuje pro vývoj vajíček značné množství plnohodnotných živin, docela vydatnou přesnídávku. Ale vůbec to není pravidlem. Je-li samička sytá, sameček splní své manželské povinnosti a opustí oplozenou družku bez újmy na zdraví. Toto požírání manžela se navíc týká pouze několika druhů. Samečkové jsou samozřejmě potenciální kořistí samiček stejného druhu vždy, předurčuje je k tomu už jejich velikost. Jsou si toho však dobře vědomi a ke své vyvolené se přibližují velice opatrně a zdaleka dávají najevo své záměry, aby je náhodou nezaměnila s kořistí. Často se proto v její blízkosti zdržují mnoho hodin, než se odváží přijít až k ní. Neoplozená samička naopak dává najevo svůj zájem a láká samečka pomocí molekul svého specifického pachu, které šíří do okolí máváním křídel.

PĚNOVÉ KOLÉBKY

U nás jen zcela vzácně, ale v jižní Evropě, v severní Africe a v řadě dalších oblastí subtropického a tropického pásma můžete na spodní straně větví, pod kůrou, pod kameny či na jiných podobných skrytých místech objevit podivuhodné útvary. Vzdáleně připomínají miniaturní vosí či sršní hnízdo, až na to, že by se do něj zmíněný hmyz nevešel. Kromě toho chybí i vletový otvor. To jste objevili ootéku - vaječnou schránku kudlanky, do níž ukrývá svá vajíčka.
Při kladení pro ně vytváří jakési pěnové hnízdo, které na vzduchu rychle tvrdne a bezpečně různými nepřáteli. Některé druhy kudlanek dokonce svůj kokon hlídají. Kudlanky patří k hmyzu s proměnou nedokonalou - z vajíček se proto líhnou larvy - nymfy -, které se několikrát (5 - 6krát) svlékají a po každém svleku se víc a víc podobají svým rodičům. Od dospělců je lze na první pohled rozlišit především podle toho, že ještě nemají vyvinutá křídla.

KRUTÝ LOVEC

Kudlanky jsou velmi starobylý hmyz, na Zemi se objevily spolu se šváby a termity před 340 miliony lety. Nálezy kudlanek v jantaru pak dokládají, že se v průběhu posledních 120 milionů let nijak nezměnily. Však se také nijak měnit a vyvíjet nepotřebovaly - jsou dokonale přizpůsobené svému dravému způsobu života: mají štíhlé protáhlé tělo, tvarem a zbarvením skvěle maskované ve vegetaci. Přední končetiny se přeměnily v účinný lovecký nástroj - stehna a holeně jsou opatřeny řadami trnů a v klidu se k sobě sklápějí jako zavírací nůž. Právě tvar předních končetin složených jakoby k modlitbě dal kudlankám ve většině jazyků jméno. Vzhled kudlanky je však zrádný - jakmile se na dosah těchto tzv. loupeživých končetin přiblíží neopatrný živočich (většinou hmyz, ale některé velké druhy tropických kudlanek uloví i drobného obratlovce - ptáka, ještěrku ap.), přední končetiny se vymrští, uchvátí nebohou oběť a zase se kolem ní sklapnou.
Trny ji bezpečně udrží ve smrtícím sevření a dravec se ihned pouští do hodování bez ohledu na to, jak se dosud živá kořist zmítá... K lovu je kudlanka vybavena i dokonalým zrakem - na neobyčejně pohyblivé trojúhelníkovité hlavě vynikají nápadné vystouplé oči, posazené daleko od sebe. Právě ta vzdálenost mezi nimi je důležitá: umožňuje kudlance přesné prostorové vidění, jejich vypouklý tvar a schopnost otáčet hlavu daleko do stran zase rozšiřují její zorné pole na úhel téměř 360°.

KROK CO KROK

Kudlanky mají dobře vyvinutá křídla - spodní blanitý pár překrývá dvojice kožovitých krovek. Létají však nerady a neochotně, zpola rozevřená křídla jim často slouží spíše k zastrašování nepřítele, zvláště u druhů, které mají na křídlech různé skvrny více či méně napodobující tvar očí. V případě nebezpečí však kudlanky dávají přednost útěku pěšky - hbitě kličkují mezi vegetací, skrývají se před domnělým nepřítelem na opačné straně větviček, ztrácejí se ve spleti travních stébel těsně při zemi. Jsou přitom překvapivě rychlé, v jednu chvíli jsou tady, o pár vteřin později mohou být o metr i více dál. Zcela jinak se pohybují při lovu.
V případě, že nejde kořist k nim, jdou samy ke kořisti. Kráčejí přitom tak trochu jako chameleoni: zvolna posunou jednu nohu a nehybně strnou. Nakročí další nohou a opět znehybní. Pak se na napjatých nohách zakývají ze strany na stranu, jako když vítr rozkýve list trávy. A znovu opatrně vykročí a strnou. Tento způsob pohybu - krok a zastavit, krok a zastavit - je kromě chameleonů a některých dalších ještěrů mnoha pavoukům; zdá se, že složené oko hmyzu jej není schopno vnímat a vidět tak přibližujícího se nepřítele.

BEZHLAVÝ MILENEC

Právě takto si většina lidí představuje páření kudlanek. Samička kudlanky Rhombodera extensicollis ukousla samečkovi hlavu, ten však pokračuje v páření. Kopulaci totiž řídí zadečková nervová uzlina, zatímco hlavová ji spíše potlačuje. K podobné situaci však dochází jen zcela výjimečně (a vědci dosud úplně přesně nevědí, proč k tomu dochází), většinou sameček páření přežije a stihne se včas vzdálit a ukrýt.

LOUPEŽIVÉ KONČETINY

Složené přední nohy sloužící k lovu kořisti se natolik osvědčily, že jimi příroda vybavila i některé další skupiny hmyzu. K nejznámějším z nich patří nepochybně dravé vodní ploštice, splešťule blátivá (Nepa cinerea) nebo jehlanka válcovitá (Ranatra linearis). A jen podle střechovitě složených křídel s hustou žilnatinou poznáte, že pakudlanka jižní (Mantispa pagana) není skutečná kudlanka, ale hmyz z řádu síťokřídlých (Neuroptera), který se od kudlanek mimo jiné liší i svým vývojem: patří již mezi hmyz s proměnou dokonalou.

KUDLANKY U NÁS

Na celém světě žije přes dva tisíce druhů kudlanek. Dávají však přednost teplým oblastem, takže do naší republiky zasahuje pouze jediný druh, kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která dala jméno celému řádu (Mantodea). Ale i ta žije jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy a patří ke vzácnostem naší přírody.