V českých lesích a horách

Sdílej
 
Zimní táboření vyžaduje i určité další dovednosti. Zimní noci jsou dlouhé: stmívá se po čtvrté a rozednívá kolem sedmé. Spát bychom přitom měli jít odpočatí a zahřátí - k tomu nám pomůže, když se večer zahřejeme u pořádného ohně a uvaříme si na noc horkou polévku nebo čaj. Každý, kdo vyráží na noc v zimním období, proto musí umět spolehlivě rozdělat oheň za všech okolností - tedy i na sněhu a z provlhlého dřeva (umění rozdělávat oheň by ovšem vyžadovalo samostatnou kapitolu, na kterou zde není místo).

Oheň je podmínkou

Zimní táboření vyžaduje i určité další dovednosti. Zimní noci jsou dlouhé: stmívá se po čtvrté a rozednívá kolem sedmé. Spát bychom přitom měli jít odpočatí a zahřátí - k tomu nám pomůže, když se večer zahřejeme u pořádného ohně a uvaříme si na noc horkou polévku nebo čaj. Každý, kdo vyráží na noc v zimním období, proto musí umět spolehlivě rozdělat oheň za všech okolností - tedy i na sněhu a z provlhlého dřeva (umění rozdělávat oheň by ovšem vyžadovalo samostatnou kapitolu, na kterou zde není místo).

Foto
V oblastech, kde to není možné, např. v horách, kde nejsou stromy, nebo kde je z bezpečnostních důvodů rozdělávání ohně zakázáno, s sebou musíme nést horolezecký vařič (buď na pevný líh, nebo propanbutanový). Horký nápoj večer a pak ráno po probuzení je při zimní táboření takřka nezbytností.

Na co nezapomenout
Při letním táboření je celkem jedno, kam odložíme před spaním přebytečný oděv a zuté boty - hlavně, když zůstanou suché. V zimě to jedno není. S oděvem tolik problémů nebudeme mít, většinu si ho necháme na sobě. Ale obuv nemůžeme jako v létě postavit vedle spacáku - do rána by zmrzla a jen obtížně bychom se obouvali. Musíme ji tedy nějak chránit. Nejjednodušší je uložit obě boty naplocho pod okraj karimatky nebo si je dát přímo pod hlavu. Pokud však mrzne opravdu hodně (klesne-li teplota pod -15°C, už je to dost), je lepší uložit si boty zabalené v igelitu přímo do spacáku. Vyvarujeme se tak nepříjemného ranního zážitku - a obouvání zmrzlých bot na prochladlé končetiny je opravdu mimořádně nepříjemný zážitek.
Nesmíme zapomenout ani na potraviny a vodu. I mírný mráz promění přes noc vodu v láhvi v led, který z ní jen těžko vydolujeme. Alespoň jednu láhev s vodou (dobře uzavřenou) si proto uložíme na dno spacáku, abychom ráno měli z čeho uvařit horký nápoj. Později určitě nějakou nezamrzlou vodu najdeme - prameny vyvěrající z větších hloubek obvykle nezamrzají, také mnohé potoky skrývají pod ledem proudící vodu, případně si ji vyprosíme cestou přes vesnici. Některým základním potravinám zmrznutí nevadí, jen se obtížněji porcují - tak nemusíme před mrazem ukrývat chléb, tvrdé sýry, trvanlivé salámy nebo slaninu, sušenky, ovesné vločky, müsli tyčinky a čokoládu. Zato ovoce bychom měli před mrazem důsledně chránit. Také vajíčka nejsou vhodnou potravinou na táboření v mraze - ani natvrdo vařená. Ideální potravinou na zimní výpravu jsou instantní polévky, které nás zasytí a současně i zahřejí.

To nejdůležitější na závěr

Už na začátku jsme si řekli, že v naší přírodě nám prakticky nehrozí žádné smrtelné nebezpečí. Přesto je zbytečné riskovat. Kdo ještě nikdy nezkoušel chodit po lesích a horách, nevydá se na první výpravu sám nebo se stejně nezkušenými kamarády. Než se vypravíme na několikadenní výlet spojený s přespáním v přírodě, naučíme se nejprve "nanečisto" na zahradě či na jednodenním výletě stavět stan či přístřešek a rozdělávat oheň. A i tak se raději vydáme na první výpravu s někým, kdo už má s tábořením v přírodě zkušenosti.
Zimní výpravu s tábořením na sněhu pak můžeme doporučit jen tomu, kdo už má za sebou mnoho nocí strávených venku v příznivějším ročním období. Na ty první se však ani v tomto případě (i když se považujeme za zkušené táborníky) neodvažujeme sami - pobyt v přírodě v zimním období, zvláště když je krajina pod sněhem a mrzne, už může být opravdu nebezpečný. Zkušený průvodce je proto nezbytnou podmínkou a zárukou, že opravdu přežijeme.