Velryby v ohrožení

Sdílej
 
Velryby to s lidmi nemají jednoduché: lov pokračuje navzdory mezinárodním dohodám, vojenské sonary způsobují podmořské zmatky, v oceánech přibývá jedovatých chemikálií... Co člověk zpackal, měl by napravit. Od příštího roku bude o osudu velryb rozhodovat i Česká republika.

Velryby to s lidmi nemají jednoduché: lov pokračuje navzdory mezinárodním dohodám, vojenské sonary způsobují podmořské zmatky, v oceánech přibývá jedovatých chemikálií... Co člověk zpackal, měl by napravit. Od příštího roku bude o osudu velryb rozhodovat i Česká republika.
Velrybářské řemeslo se od časů Moby Dicka a jednonohého kapitána Achaba z románu Bílá velryba změnilo k nepoznání. Souboj rovného s rovným, při němž šlo o život velrybám i lidem, patří minulosti. Proti moderním lovcům vyzbrojeným sonary a harpunovými děly nemají největší savci planety šanci.

NA POSLEDNÍ CHVÍLI

Foto
V roce 1946 podepsaly tehdejší velrybářské státy Mezinárodní úmluvu o regulaci velrybářství. Došlo jim, že budou-li v nekontrolovaném lovu pokračovat, nebude brzy co lovit. O tři roky později se na základě úmluvy poprvé sešla Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která měla za úkol stanovit jasná pravidla: jaké druhy se smějí lovit, kde, kdy, v jakém počtu a jakou technikou.

ČEŠI A VELRYBY

Čeští poslanci letos 24. září schválili návrh na přistoupení České republiky k úmluvě a z ní plynoucí členství v IWC. K tomu, abychom se do ochrany velryb aktivně zapojili, už chybí pouze podpis prezidenta. Není to nesmysl? Proč by se země, která nemá ani moře, ani velrybářskou flotilu, měla cpát do rozhodování o problémech, které by jí mohly být ukradené? Není to nesmysl. Nemůžeme se tvářit, že se nás ochrana velryb netýká jen proto, že na ně v Labi ani v Máchově jezeře nenarazíme. Příroda státní hranice neuznává a starost o ni musí mít celoplanetární rozměr. Hlas České republiky teď navíc bude důležitější než kdy jindy. Ve velrybářích se už zase probouzí lovecký pud...

JAPONCI JDOU DO BOJE

Při hlasování v IWC má hlas malinké a jinak bezvýznamné zemičky stejnou váhu jako hlas nejbohatších Spojených států nebo nejlidnatější Číny. Toho se snaží využít (či spíše zneužít) Japonsko. Nabízí malým a chudým zemím rozvojovou pomoc za to, že vstoupí do IWC a budou hlasovat v souladu s japonskými zájmy. V roce 2004 se na výzvu Tokia
Foto
staly členy IWC Mali, Surinam, Pobřeží slonoviny a Tuvalu, odpůrci lovu posílili pouze o Maďarsko a Belgii. Je to zákopová válka, ani jedna strana zatím není schopna si zajistit tříčtvrtinovou většinu nutnou k prosazení zásadních rozhodnutí. Japonsko však dělá vše pro to, aby patovou situaci zvrátilo ve svůj prospěch.

LOVÍ SE DÁL

Od roku 1986 platí pro členské země IWC moratorium na komerční lov velryb. Jinými slovy - členové Mezinárodní velrybářské komise se zavázali, že neuloví ani jednu velrybu za účelem prodeje jejího masa, tuku nebo kostic. To by mělo velrybám poskytnout dostatečný klid na obnovu zdecimovaných populací. Na berlínském setkání v roce 2003 byl navíc při IWC zřízen Výbor pro ochranu velryb a komise poprvé prohlásila, že velryby si zaslouží ochranu samy o sobě, nejen jako užitečný zdroj masa a tuku. Velrybářské země zuřily. Lov ale pokračuje navzdory moratoriu. IWC totiž v omezené míře povoluje lov pro vědecké účely (čehož využívá Japonsko) a omezený lov v oblastech, v nichž jde o tradiční součást kultury místních obyvatel (např. v Grónsku). Norsko moratorium neuznává a velryby loví i pro maso. A některé velrybářské země, např. Kanada nebo Indonésie, členy IWC nejsou a její dohody se na ně nevztahují.

JEN DVA PRSTÍČKY

Někteří ochránci přírody usilují o úplný zákaz lovu velryb, jenž by platil jednou provždy a bez výjimky. Lov odmítají i kvůli tomu, že je pro velryby příliš krutý. Jenomže není dost dobře možné hořekovat nad krutostí velrybářů a přitom se cpát hovězím z velkochovů. Vždyť průměrná
Foto
evropská kráva prožije o poznání ubožejší život než plejtvák v Tichém oceánu. Zoologové se nicméně shodují, že uvažovat o obnovení lovu by zatím bylo předčasné. Několik druhů je kriticky ohroženo, jiné se sice zotavují, ale ve s množstvím velryb, které brázdily světové oceány před začátkem průmyslového lovu, jsou současné populace stále nebezpečně malé. Protivelrybářsky naladění členové IWC se uvolňování pravidel svazujících lov velryb brání. Mají strach, že jakmile by velrybářům otevřeli dveře k obnovení lovu, jen těžko by je před nimi opět zabouchávali. Pokud znáte pohádku o Smolíčkovi a jeskyňkách, víte, jak to v takových případech chodí. „Jen dva prstíčky si ohřejeme a hned zase půjdeme...“ Běda velrybám, pokud většina členů IWC velrybářským jeskyňkám uvěří.

***

Největší velrybáři

Japonsko

Loví tři druhy plejtváků (malé, Brydeovy, sejvaly) a vorvaně - oficiálně za účelem vědeckého výzkumu, na nějž se zákaz lovu nevztahuje. Odpůrci tvrdí, že věda je pouze průhlednou záminkou pro získávání velrybího masa, v Japonsku považovaného za lahůdku.

Norsko

Je sice členem IWC, ale nesouhlasí se zákazem komerčního lovu a podél svého pobřeží loví plejtváky malé.

Island

Roku 1992 na protest proti moratoriu vystoupil z IWC, o deset let později do ní znovu vstoupil. Od roku 2003 loví „pro vědecké účely“ plejtváky malé a nejpozději do dvou let chce začít s lovem dalších druhů. Na Island jezdilo mnoho turistů velryby pozorovat, po obnovení lovu klesl jejich zájem na desetinu. Pod domácím i mezinárodním tlakem vláda couvá a z původních plánů slevuje.

UVÍZNUTÍ NA MĚLČINĚ

Čas od času se velryby dostanou nebezpečně blízko pobřeží a uvíznou na mělčině. Existuje řada teorií, které tento jev vysvětlují. Změny vzdušného proudění mohou například přihnat chladnou vodu bohatou na potravu blíže k pobřeží než obvykle, a velryby se tak vydají i do míst, která pro ně nejsou bezpečná. Některá uvíznutí má zřejmě na svědomí člověk - hluk lodní dopravy a sonarů může u velryb vyvolat paniku a ztrátu orientace s tragickými důsledky.

DŮSLEDKY HLUKU

Foto
Vnitřní krvácení do uší a mozku; kesonová nemoc - bublinky dusíku uvolněné do krve (zřejmě v důsledku příliš rychlého vynoření velryby stresované hlukem); poškození sluchu (hrozí už při 110 dB)

Podmořský randál

Nízkofrekvenční sonary, jejichž pomocí vojáci pátrají po nepřátelských ponorkách, mají dosah několik stovek kilometrů. Vydávají zvukové vlny, které se šíří vodou a odrážejí se od předmětů pod mořskou hladinou. Nadělají při tom pořádný hluk - zvuk vysílaný sonarem má až 215 decibelů a ještě 160 km od lodi dosahuje intenzity 160 dB. (Rockové koncerty mívají přibližně 120 dB, raketové motory 180 dB.) K podmořskému hluku přispívají i motory lodí (velký tanker „huláká“ silou až 190 dB) a sondy zkoumající zásoby ropy na mořském dně.
- Sonar vysílá zvukové vlny
- Ozvěnu zachytí detektor, ponorka je odhalena
- Sonar hledá ponorky - a zabíjí velryby
- Zvuk se odráží od nepřátelské ponorky

Plíživá otrava

Kromě lovu a sonarů jsou velryby ohrožovány i srážkami s oceánskými loděmi, menší druhy občas uvíznou v rybářských sítích a v žaludku se jim hromadí plastové sáčky, jichž jsou zvláště pobřežní vody plné. Samostatnou kapitolou jsou jedovaté chemikálie, které velryby přijímají s potravou. Obsrovnáníjevují se pak např. v mateřském mléce a ohrožují zdraví mláďat. Velryby doplácejí na své postavení na konci potravního řetězce a na obrovské množství potravy, které konzumují. Toxické látky
Foto
se dostávají do moře, hromadí se v tělech korýšů a ryb - a velryby je polykají pěkně koncentrované.
- Do ústní dutiny proudí tuny vody s potravou
- Voda je filtrována přes kostice, na nichž se potrava zachytává
- Těla korýšů a ryb obsahují pesticidy, těžké kovy, polychlorované bifenyly a další „dobrůtky“
- jazyk
- horní čelist
- dolní čelist
- kostice

Plejtvák malý

Délka 8,8 m, žije v pobřežních vodách všech oceánů, dnes nejčastěji lovený druh, přesná velikost populace není známa

Plejtvák Brydeův

Délka 13 m, na rozdíl od jiných plejtváků nemigruje, zdržuje se ve vodách tropického až mírného pásu všech oceánů. Počet jedinců zřejmě pod 90 000

Plejtvákovec šedý

Délka 15 m, žije v příbřežních vodách Tichého oceánu, v severním Atlantiku byl vyhuben. V severo-jižním směru migruje až na vzdálenost 18 000 km, odhady hovoří o 7-21 000 jedinců

Plejtvák sejval

Délka 15 m, obývá všechny oceány s výjimkou tropů a polárních oblastí, populace se odhaduje na 57 000 jedinců

Vorvaň

Délka 20 m, zástupce čeledi ozubených (má zuby, ne kostice), obývá všechny oceány, hlavní potravou jsou velcí hlavonožci. Potápí se až do 2500 m, populace zřejmě menší než 50 000 jedinců

Plejtvák myšok

Délka 23 m, obývá všechny oceány, odhady velikosti populace se pohybují mezi 50 -120 000. Kostra velryby v Národním muzeu patří samici právě tohoto druhu

Plejtvák obrovský

Délka 28 m, největší zvíře všech dob. Tvoří dvě oddělené populace na severní a jižní polokouli. V létě spořádá až 4 tuny potravy denně (jako by si dal k svačině slona), ale až 8 měsíců ročně hladoví a tráví tukové zásoby. Počet jedinců se odhaduje na 1-14 000

 

Hry