Tleskačův vynález zneužit?!

Sdílej
 
Jaroslav Foglar kdysi napsal podivný příběh s názvem Záhada hlavolamu, který poprvé vyšel za okupace Československa hitlerovským Německem. Mimo jiné se v něm psalo o létajícím kole tajemného učně Jana Tleskače. Byl tento záhadný vynálezce jen románovou postavou, nebo spisovatel vycházel při psaní své knihy ze skutečných událostí?

Po více než půl století od skončení druhé světové války se podařilo objevit důkazy o tom, že vynález Jana Tleskače měl být zneužit hitlerovskou armádou. Za války se v Německu pracovalo na nejrůznějších vynálezech, ať to byla třeba atomová bomba či rakety a letadla s reaktivním pohonem. Mnohé vynálezy byly po válce využity v USA a Sovětském svazu hlavně v kosmickém a vojenském výzkumu. Někteří odborníci prohlašují, že kdyby se tehdy Německu podařilo určité projekty včas dokončit, mohl Hitler válku vyhrát.

Nezvratné důkazy?

Tleskačův vynález zneužit?!Dokumenty potvrzující zájem wehrmachtu o létající kolo Jana Tleskače objevil pan Jaroslav Tábuk. Předkládáme vám úplnou verzi jeho příběhu, jak nám jej loni 1. dubna vyprávěl v redakci. "Pracuji v železničních dílnách v Nym-burku. Před časem jsme dělali inventuru a museli jsme navštívit i nejstarší, už nepoužívané dílny. Tam se v tmavých a zapomenutých zákoutích nahromadilo nejrůznější harampádí. Nevím, co mě to tehdy napadlo, ale začal jsem se v těch starých věcech přehrabovat. Přitom by tady jen sotva mohlo být něco, co bychom museli kvůli prodeji zařadit do inventáře. Zdálo se, že jediným výsledkem mého snažení budou vyplašené krysy. Náhle moji pozornost upoutalo několik nevelkých beden s masivními zámky. Když jsem jednu povytáhl na světlo a setřel z ní prach, ukázalo se, že je natřena vojenskou barvou a jsou na ní černá písmena a znak německé orlice. Pokusil jsem se bednu vypáčit, což nebyl žádný problém. Obsah bedny mě však zklamal - jen samé shnilé papíry. Ukázalo se, že dřevěné dno nahlodala hniloba a vlhkost pronikla i k samotnému obsahu. Pokusil jsem se ještě otevřít druhou truhličku. Ta neležela přímo na podlaze, kam zatékala voda, a tak jsem si říkal, že alespoň uvidím, k čemu ta lejstra náckům sloužila. A teď si představte to překvapení. Uvnitř jsem totiž našel spoustu nákresů a textů psaných zčásti na stroji a zčásti rukou. Hodně jich bylo poničených a slepených k sobě či dokonce ohryzaných od myší. Ze zachovalejších papírů mě zaujaly listy s kresbami, které mi cosi připomínaly. Ani jsem tomu nechtěl věřit. Bylo to létající kolo Jana Tleskače! Nemělo však vrtuli a také křídla byla jiná, kratší a podivně zakončená. Opatrně jsem se v nalezených listinách přebíral a abych porozuměl některým pasážím, musel jsem použít slovník. A tady máte výsledek mé práce." Takto skončil své vyprávění o nálezu dokumentů pan Jaroslav Tábuk a podal nám pár listů s textem a náčrtky.

Tajná zbraň luftwaffe

schránka první pomoci, výškově seřiditelné sedadlo pilota, pohonná jednotka pro let (SVFJRTWA 021-03), nádrž paliva, poziční světlo, pohonná jednotka pro jízduKoncem války získalo spojenecké letectvo nad německým územím značnou početní převahu. Jako nejjednodušší se maršálu Göringovi, veliteli luftwaffe (německého letectva), jevilo využití výrobně málo nákladných prostředků. Tleskačovo kolo bylo přesně tím, co potřeboval. Firmou Möbelfabrik Bünde byla vyvinuta souprava, která jednoduchou úpravou proměnila jízdní kolo ve stíhací raketový stroj. Toto monstrum dávalo sedlákům, pošťákům a všem, kteří měli doma jízdní kolo, šanci bránit svůj majetek a skomírající Velkoněmeckou říši. Startovalo se z mírného návrší. Poté, co pilot nabral potřebnou rychlost, nastartoval raketový motor SVFJRTWA 021-03. To je zkratka typicky německé složeniny názvu "Spezialvolksturmfahr-radjägerraketentriebwerkagregatt". Výrobcem měla být firma Mühle und Bäckerei, Brandis (je zarážející, že jde o mlynářskou a pekařskou firmu, to však mohla být kamufláž pro válečnou výrobu). Raketový motor zanesl pilota do určeného prostoru, kde po navázání kontaktu s nepřátelskými letadly odpálil pancéřové pěsti umístěné na koncích křídel a klouzavým letem přistál. Poté sklopil křídla a po pěšinách se v utajení vrátil domů, kde kolo odstrojil a dál běžně používal. Z dokumentů vyplývalo, že pro výcvik bylo vyvíjeno motorizované dvojkolo Zwillingfahrradjäger. Také byla zkoušena dvoumotorová varianta, ale projekt byl zrušen poté, co s ní Obl. (nadporučík) Tleskatsch překonal rychlost zvuku, přičemž mu odpor vzduchu strhal kombinézu a zdeformoval obličej. Na zem se vrátil s rozsáhlými omrzlinami. Zarážející na tomto případu je jméno pilota. Vypadá to na poněmčenou obdobu jména vynálezce kola - Tleskače. Kdo asi byl onen záhadný Tleskatsch?

Utajená výroba

Bez odpovědi zůstane i otázka, jak se dokumenty dostaly do nymburských dílen. Dá se jen předpokládat, že v roce 1945, kdy už německá armáda jen ustupovala, byla zbrojní výroba přesouvána do nejrůznějších továren, ale i do menších dílen v zázemí. Proto i výroba raketového stíhacího kola mohla probíhat právě zde. Tedy spíše, měla probíhat, protože není doloženo, že by kromě prototypů bylo vyrobeno více kusů. Jen náhodou zůstaly nalezené dokumenty v dílnách. Na ostatních listinách, pokud se z nich vůbec něco dalo přečíst, byly už jen vojenské účetní záznamy. Díky panu Jaroslavu Tábu-kovi vám však aspoň můžeme předložit rekonstruované plánky raketového kola i model, který podle nich postavil. Čelní pohled Pohled shora Rekonstruované kresby jedné z nejpodivnějších tajných zbraní luftwaffe, křídla sklopená do transportní polohy detail bombardovací verze detail průzkumné verze

ZÁHADY FOGLAROVÝCH HRDINŮ

Jaroslav Foglar se ve svých knihách o příbuzných Jana Tleskače nezmiňuje. Je tedy možné, že Tleskač skutečně existoval? Možná, že jeho příbuzný, neznámý "poněmčený" Tleskač dal wehrmachtu tip na zkonstruování raketové verze létajícího kola. Ale jak se dostal k plánům Jana Tleskače? Vždyť jestliže Foglarova kniha vychází ze skutečnosti i v ostatních případech, byly plány na létající kolo ukryty v hlavolamu "ježek v kleci" a ten se definitivně ztratil. Odpověď na tuto záhadu se už asi nikdy nedovíme.