Važte si svých věrných

Naši předkové žili nesmírně skromně, ničím neplýtvali. Ale dnes na nás ze všech stran útočí tisíce reklam, které nás přesvědčují, že právě bez toho jejich nejnovějšího a zcela jedinečného výrobku nemůžeme žít. Jíst však můžeme jen z jednoho talíře, sedět lze pouze na jedné židli, nosit můžeme jedny boty, píšeme jedním perem a ani dva walkmany jeden člověk příliš nevyužije. Staré věci pak doma překážejí - nacházíme je u popelnic či kontejnerů, bazary a skládky jsou plné opuštěných předmětů, které by ještě dlouho mohly sloužit. Není to jen o plýtvání penězi - mnozí dnes mají na to, aby si každý rok koupili nový model kola či lyží, nejmodernější typ nádobí a z velké části obměnili šatník. Ale těch odložených věcí je mi líto, vždyť teprve používáním se s nimi člověk sžije, dokonale pozná jejich klady i zápory, ví, co od nich může čekat. A navíc - věci, které používáme, mají duši. Možná to znáte, máte svůj oblíbený hrníček a ze žádného jiného vám nechutná tak jako právě z něj. Pokud se rozbije, je to, jako byste ztratili kousek sebe. Třicet let jezdím na vandry s jednou lžící, tou nejobyčejnější z obyčejných. Když jsem ji jednou vytrousila z batohu, chodila jsem půl dne mezi skalami, než jsem ji zase našla. Nemohla jsem ji tam nechat, protože se mnou procestovala kus světa, je v ní kus mé osoby. Celá ta léta mi věrně slouží a já si jí za to vážím. Svou duši má už dávno, nikdy bych ji proto nevyměnila za novou, modernější. Aby vám věci věrně sloužily přeje