Snímek Fimfárum z roku 2002 se skládal z pěti pohádek ze stejnojmenné knihy Jana Wericha. Bylo to podobenství o lidských vlastnostech a slabostech Až opadá listí z dubu, Lakomá Barka, Splněný sen, Franta Nebojsa a Fimfárum. Nyní do kin míří pokračování s pohádkami Tři sestry a jeden prsten, Tři hrbáči z Damašku, Moře, strýčku, proč je slané? a Paleček.
LOUTKY A POČÍTAČE
Při pohledu na program kin se může zdát, že počítačová animace ze stříbrného plátna loutky vytlačuje. Počítačem animovaných snímků je skutečně víc a slaví velké úspěchy (jako kupříkladu Shrek 2 či Úžasňákovi), loutkové filmy však zdaleka nemizí (nedávno byla k vidění Mrtvá nevěsta Tima Burtona či Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka). Počítačová animace zasahuje i do tvorby loutkových filmů. My se nyní podíváme na to, jak moderní technologie ovlivnily podobu českého snímku Fimfárum 2. Jak se změnily animační techniky od dob slavných českých animátorů Jiřího Trnky (legendární autor kupříkladu loutkového filmu Dobrý voják Švejk z roku 1955) a Karla Zemana (například Pohádky tisíce a jedné noci z roku 1974)? Odpověď vás nakonec možná trochu překvapí.
FIGURKA OŽÍVÁ
„U tradičního loutkového filmu začíná všechno kresbou,“ říká animátor pohádky Paleček v novém Fimfáru Jan Klos. „Z výtvarného návrhu vznikne technický výkres, podle kterého se figurka vyrobí. Výroba začíná u konstrukce kostry, na niž se následně nabalí anatomie figurky.“ Už v této fázi musí mít tvůrci jasno v tom, jaký bude mít figurka charakter – ten totiž vytváří také její pohyby, které se odvozují od možností její konstrukce. „Pak je nutno loutku obléknout – kromě jiného například i v závislosti na tom, jaké bude v té scéně zrovna počasí, vytvořit jí na hlavě vlasy, vymodelovat obličej a namalovat jej tak, aby na ni mohli animátoři stokrát denně sáhnout, důležitá je i modelace rukou figurky, protože ruce toho o jejím charakteru vypoví také mnoho.“ K tomu všemu je zapotřebí štáb složený z lidí nejrůznějších profesí.
ASISTENT POČÍTAČ
Fimfárum 2 se nenatáčelo na kameru, nýbrž na digitální fotoaparát. Fotoaparát je propojen s počítačem, takže animátoři mohou sledovat postup své práce takříkajíc v přímém přenosu. Jedna sekunda na filmovém plátně se rovná pětadvaceti okénkům na filmovém pásu nebo pětadvaceti snímkům digitálního fotoaparátu, seřazeným za sebe.
„Princip je u obou přístupů stejný,“ vysvětluje režisér Tří hrbáčů z Damašku Aurel Klimt, „jde o zachycení sledu obrázků.“ S digitálně zaznamenaným záběrem je pak mnohem jednodušší pracovat ve střižně. „Jednodušeji se stříhá, jednodušeji se z něj také vybírají jednotlivá okénka - pokud chceme záběr například zrychlit, pak několik okének odstraníme, chceme-li záběr zpomalit, pak je můžeme zase namnožit. Na klasickém filmovém pásu by byly takové úpravy velmi náročné,“ dodává Klimt.
MEZI DNEŠKEM A VČEREJŠKEM
„Dříve se pracovalo mnohem víc se skutečnými předměty, materiály a prostředími, zatímco dnešní natáčení probíhá v mnohém na virtuální rovině,“ obává se o budoucnost klasické animace Jan Klos. Dodává však, že počítačová technologie uvolnila ruce fantazii tvůrců.
Řeknete si asi, co by za takové výdobytky dal třeba Karel Zeman v sedmdesátých letech minulého století. „Neexistuje věc, kterou by Karel Zeman nebo tehdejší animátoři s tehdejší technikou nezvládli,“ vyvrací takové myšlenky režisér Klimt. „Způsob, jakým natáčíme dnes, je jen ulehčení. To všechno bylo ale možné vytvořit i klasickou cestou.
Dokonce i ty trojrozměrné efekty, jakými jsou ve Fimfáru oheň nebo voda, je možné do obrazu zakomponovat i jinak než přes počítač - zkrátka se natočí a do obrazu se vloží. Stojí to víc času a práce, ale výsledek bude srovnatelný s tím, co dnes točíme za pomoci moderních technologií,“ nezavrhuje Klimt klasickou animaci. Zdá se tedy, že ani s nástupem těch nejmodernějších technologií se loutkový film příliš nezměnil.
Jak se stát animátorem
Animátor Jan Klos vyučuje také animaci na FAMU. Zeptali jsme se ho, co by měl čtenář ábíčka trénovat, aby mohl jednou točit animované filmy. „Nejdůležitější je umět kreslit. Rukodělnost této grafické práce je obsažena ve všech ostatních oborech. Když začnete kreslit, získáte základní návyky ohledně kompozice, načasování i vlastního výtvarného stylu.“ A jak nejlépe se pak ve světě filmu uplatnit? „V Čechách je hned několik škol s kvalitní výukou animace.
Škola je důležitá věc, ale praxe je nenahraditelná. Nejrozumnější způsob, jak se prosadit, je přijít do konkrétního studia a začít v něm pracovat. Dokud tvoříte sami, děláte si úlevy, ale jakmile pracujete ve filmovém štábu, naučíte se sami sebe překonávat.“
Výzva
Pokusili jste se někdy natočit svůj vlastní animovaný film? Neváhejte a napište nám o své tvorbě na adresu smid@ringier.cz. Jako předmět zprávy uveďte „Animace“.
