Tank T-34/76

Sdílej
 

Tank T-34 patří mezi nejslavnější zbraně druhé světové války. Tento sovětský stroj se vyznačoval jednoduchostí a spolehlivostí a v době svého nasazení do výzbroje neměl na protivníkově straně konkurenci.
Vývoj tanku zahájil slavný konstruktér Koškin roku 1937 pod krycím označením A 32. Vývoj probíhal poloilegálně, přes odpor tehdejšího velení Rudé armády. Zavedení do výzbroje prosadil konstruktér originálním způsobem - v únorové ruské zimě projel se dvěma prototypy vzdálenost 2000 km z Charkova do Moskvy.

Nové pancéřování

Sériové tanky, vyráběné od roku 1940, dostaly označení T-34. Znamenaly zásadní překvapení pro německé ozbrojené síly, které v červnu následujícího roku napadly Sovětský svaz. Tank se vyznačoval skloněným pancéřováním svařované korby, které má vyšší odolnost ve srovnání s kolmým. Dále vznětovým motorem, jehož naftové palivo je méně náchylné ke vzplanutí, a účinným kanonem ráže 76 mm. Široké pásy umožňovaly značnou pohyblivost v terénu. Podařilo se vytvořit téměř ideální kombinaci pohyblivosti, palebné síly a ochrany.
Nedostatky

Lité věže se podle výrobních závodů vzhledově lišily. Čtyřčlenná osádka se skládala z velitele, který zároveň plnil funkci střelce, nabíječe, řidiče a střelce z čelního kulometu; u pozdějších sérií obsluhoval i radiostanici. Do roku 1942 byl T-34 nejlepším tankem na východní frontě. Přesto měl také řadu nedostatků. Velitel měl velet osádce, pozorovat okolí, zaměřovat kanon a ještě udržovat spojení pomocí signalizace praporky (většina T-34 totiž neměla radiostanice). Uvedené úkoly nemohl najednou zvládnout. Také řazení rychlostí bylo únavné a řidiči si museli pomáhat kladivem. V důsledku nedostatečné ventilace byly osádky po delším boji přiotrávené spalinami střelného prachu. Zaměřovač a pozorovací přístroje byly nekvalitní.
Čechoslováci
Přesto tvořily T-34 páteř tankových divizí vítězné Rudé armády až do roku 1944. Poté začaly být nahrazovány novou verzí, vybavenou větší věží s kanonem ráže 85 mm a pětičlennou osádkou doplněnou o střelce. Tanky T-34 se začaly oficiálně rozlišovat podle ráže kanonu na starší T-34/76 a nové T-34/85. Na podvozku T-34 bylo vyráběno rovněž několik typů samohybných děl. Licenční výroba T-34/85 a dalších vozidel na jeho podvozku probíhala také v poválečném Československu a dalších zemích. Tanky T-34/76 tvořily výzbroj tankové brigády 1. čs. armádního sboru v SSSR. Téměř všechny však byly zničeny v bojích na Dukle a na Ostravsku. Na slavnostní přehlídce v Praze proto českoslovenští tankisté jeli na nových T-34/85, které byly z výzbroje naší armády oficiálně vyřazeny až počátkem devadesátých let minulého století.

Hlavní technická data

T-34/76 T-34/76 T-34/85
Rok výroby 1940 1943 1944
Hmotnost (t) 26,3 30,9 32
Osádka 4 4 5
Délka vč. kanonu (mm) 5920 6750 8100
Šířka (mm) 3000 3000 3000
Výška (mm) 2450 2600 2720
Max. rychlost (km/h) 53 55 55
Dojezd (km) 500 460 350

 

Hry