Ve čtvrtek 25. 1. 2007 ve 4.30 ráno mě probouzí telefon. Rozespalý nerozeznávám číslo na displeji, palec automaticky mačká příjem a na druhém konci se ozývá známý hlas: „Hele, sorry, já tě asi budim, ale já se voe musim vo to podělit. Já tady tu kategorii vyhrál.“ Říkám si, jo, ...to je slušný!
V té době se v americkém zimním středisku Aspen vyhlašovaly výsledky fotografické soutěže Red Bull Illume a naše republika tam měla dva zástupce, Vítka Ludvíka, kterého již z ABC znáte, a Davida Blažka. Davidova fotografická technika byla známa nejednomu z evropských boardridingových fotografů a teď si našla své místo i za oceánem.
Co jsi dělal, když ti bylo dvanáct?
Bydleli jsme na Žižkově a bavila mě elektronika a počítače, chodil jsem do kroužků. A samozřejmě první parta, kola a tak.
Jaký byl tvůj první fotoaparát?
Právě v tomhle věku jsem dostal ruský Agat, koupila mi ho máma v Kotvě. Hrozně jsem ho tenkrát chtěl. Foťák měl dělenou závěrku a dělal 72 fotek na normálním kinofilmu s 36 políčky. Pak jsme ho dali jednomu horolezci a já přešel na Zenit.
Prošel jsi cestu fotokomory?
Dělali jsme fotky s mámou doma v koupelně a od strejdy jsme si půjčovali zvětšovák. Strejda fotil a vždycky si všechno - od vyvolání filmu po zvětšování fotek - dělal sám.
Navštěvoval jsi nějakou fotografickou školu?
Ne, všechny vědomosti jsem měl od strejdy a od mámy. Když strejda umřel, koupil jsem si knížky a studoval sám.
Kdy a jak ses dostal poprvé ke skateboardové a snowboardové fotografii?
K té skateboardové jsem se dostal, když mi bylo asi patnáct. Přestěhovali jsme se do Modřan a já jsem začal skejtovat. Začínal jsem tenkrát fotit kámoše, s kterými jsem jezdil. Nejvíc s Vaškem Štecherem. Tak jsem se dostal i ke kolům. Snowboarding jsem začal fotit pro 2b3 (dnes Free Magazine - pozn. autora).
Pravidelně publikuješ v časopise Free Magazine a na snowboardovém portálu Freeride.cz. Fotíš i jiné věci?
Takzvanou komerci, to znamená třeba produkty do katalogů. Spolupracuju s firmou Horsefeathers. Občas, když mám čas, beru i jinou zakázku, jako jsou firemní večírky a akce. Jsou dobře finančně ohodnoceny a to se vždycky hodí. Ale třeba svatbu bych fotil tak maximálně pro kamaráda.
Máš nějaké nejoblíbenější místo na horách? Určitě jsi už navštívil alpské resorty, ale nejen ty alpské, víckrát.
Spíš bych řekl, kde to nemám rád, a to je Hintertux. Ale při každém focení záleží i na dalších věcech, jako jsou počasí a parta.
Partou myslíš „atlety“, tedy snowboardisty a skateboardisty?
Jo jo. Jde o práci a důležitou věcí je důvěra jednoho k druhému. Častokrát se jezdec odhodlává k triku na místě, do kterého se mu už nebude chtít víckrát jít, a co nejlepší spolupráce mezi fotografem a jezdcem znamená co nejlepší výsledek.
Jak se díváš na digitální fotografii ve srovnání s tou na film?
Musím přiznat, že jsem velkým příznivcem filmu. Nyní ho sice nepoužívám, ale vracím se ke střednímu formátu. Digitální fotografie vyžaduje velkou práci s úpravou snímku v některém počítačovém programu. Určitě ušetří spoustu peněz i času. Na druhou stranu zaniká kouzlo fotky, a ti, kteří dnes začínají, to jen asi těžko někdy poznají.
Když se fotilo na film, musel mít fotograf naprostou jistotu, ne?
Přesně tak. Dneska si člověk může dvacetkrát zmáčknout a podle toho vše nastavit. U filmu to musel mít v hlavě.
Takže podle tebe film ještě neumírá?
Určitě ne. Díky digitálu jsou dnes filmové přístroje na slušné cenové úrovni, nedovolím si odhadnout, jak se budou vyvíjet ceny filmu a vyvolání, ale určitě ještě dlouho pojede. Hlavně černobílý film.
Co tě motivuje ke stálému zlepšování?
Nejvíc moje vlastní chyby.
Jak vidíš svou budoucnost nebo co by sis přál?
Snažím se myslet na zadní kolečka, a tak s kamarádem pomalu budujeme ateliér, ve kterém se dá fotit komerce. Samozřejmě chci zůstat co nejdéle u akční fotografie.
Pojďme se podívat na soutěž Red Bull Illume, ve které si získal skvělé ocenění. Takže o co šlo?
Společnost Red Bull vyhlásila soutěž pro celý svět. Kdokoliv mohl poslat své fotografie do jednotlivých kategorií. Odborná porota pak vybírala z fotografií, ty semifinálové byly vytištěny na papír a nebyly popsané kvůli objektivitě. Pak mi přišel e-mail, že jsem v semifinále. Následoval telefonát, že jsem postoupil do finále mezi pět nejlepších v kategorii Sekvence. Oznámili mi, že vyhlášení se bude konat v americkém Aspenu, abych si tedy vybral leteckou společnost a připravil se na cestu v určený termín.
Následovala cestovní horečka?
Ani ne, musel jsem si jenom vyřídit nové vízum, naplánovat cestu a najednou jsem byl v Americe.
Jaké jsi měl pocity na místě a jak to tam probíhalo?
Byli jsme do Aspenu pozváni o několik dnů dříve, takže jsme si mohli pěkně zajezdit. Pak přišlo vyhlášení. Ten den jsem měl od rána divný pocit, byl jsem nervózní. Nervozitu zvyšovali i lidi kolem, říkali mi, že mám se svou sekvencí velkou šanci. Na začátku, při vyhlašování výsledků v kategorii Energy, vyhrál kamarád ze Švýcarska a já jsem z toho měl hroznou radost. Když došlo na mou kategorii, ... nejdřív jsem nechápal, nevěděl a najednou jsem byl strašně Šťastný.
Ještě jednou gratuluju a řekneš nějakou tu „Oscar speech“ na závěr?
Díky mámě, bráchovi, Monice, kamarádům a všem, s kterými jsem fotil, protože bez nich bych nikdy nebyl tam, kde jsem.
David Blažek
* 1. 12. 1979 v Praze
- fotograf na volné noze
- adrenalinové sporty - skateboarding, snowboarding, kola BMX, freestyle motokros
- fotit začal na střední škole
- spolupráce s časopisy Freemagazine, Boardlife, Snow, Pleasure, Kingpin a Playboard
- publikace: EnCyklopedie, s Pepou Dresslerem Školu kola a čtyři bike-trialové kalendáře, dvě knihy o freestyle snowboardingu
- bydlí v Praze, hodně cestuje: loni strávil více než 200 dní mimo ČR
- koníčky: fotografování, nové techniky ve fotografii
- úspěchy: prosím doplnit
- oblíbení fotografové skate/snowboardingu: Oliver Barton, Sebastian Michellini a ve snowboardingu Blotto a Espen Lystaad
Red Bull Illume Image Quest
- první mezinárodní soutěž se zaměřením na fotografii adrenalinových sportů
- v roce 2006 bylo vyhlášeno 10 kategorií
- finále se konalo 24. 1. 2007 ve městě Aspen, v Coloradu v USA
- do finále postoupilo 50 fotografů z celého světa včetně Vítka Ludvíka a Davida Blažka
- mezi 37 porotci byl také Jan Šibík, fotograf časopisu Reflex
