Nebudit, tady se spí!

Sdílej
 
Proč vlastně příroda vynalezla spánek? Pozorovateli z jiné planety by muselo připadat podivné, že si s příchodem večerní temnoty téměř všechna zvířata stejně jako lidé vyhlédnou své místečko, zklidní se a usínají. Jsou samozřejmě i výjimky a někteří živočichové jsou nejaktivnější právě v noci. Mají k tomu své důvody, ale o nich dnes mluvit nebudeme.

Pro nás je spánek tak přirozený a samozřejmý, že se ani neptáme, proč tomu tak je. Co se však během spánku odehrává a proč se bez něj žádný živý organismus neobejde? Živý organismus si prostě musí odpočinout. Ve spánku se obnovují energetické rezervy jednotlivých tělesných orgánů, jako jsou svaly, krev, mozek ap., ty se naopak v klidovém stavu zbavují různých škodlivin a zplodin, které se v nich přes den při spotřebě a přeměně energie nashromáždily. Způsob spaní i volba místa odpočinku jsou geneticky předurčeny, tak je spánek důležitý. Kozorožec núbijský si rád při spánku odlehčí od své těžké ozdoby Různé druhy zvířat si ke spánku volí různá místa. Mnohá se shromažďují ve velkých skupinách ve stále stejných jeskyních, tak se chovají např. netopýři, hejna ptáků hřadují noc co noc na určitých oblíbených stromech, velcí lidoopi si naopak každý večer staví ke spaní nové lože tam, kam právě doputovali. Sdružování jednotlivců do většího společenství je výhodné - představuje bezpečí během dne i v noci. V každém okamžiku vždy někteří členové skupiny dávají pozor, dokonce i v noci, a tak mohou varovat své druhy před blížícím se nebezpečím.

Pohodlí není vždy samozřejmé

Každé zvíře zaujímá při spaní charakteristickou polohu. Pokud se váš pes otočí několikrát dokola, lehne si na břicho stočený do klubíčka s čenichem zabořeným do chlupů, pak je jisté, že se chystá spát. Ptáci si zase často zasunou hlavu do peří a balancují na jedné noze. Kopytníci a sloni spí vleže na břiše; jenom v případě, že se cítí naprosto bezpečni, se pohodlně rozvalí a spí na boku. Je-li to nutné, jsou naopak schopni spát i vestoje. Lenochod visí zavěšen za mohutné drápy na nohou a s hlavou ukrytouŽirafy mají trošku problémy se svým dlouhým krkem. Kam s ním? Obvykle ho v oblouku stočí k zadní části těla a hlavu opřou o zem. Probuzení a vztyčení se z této polohy žirafě trvá téměř deset vteřin, což je při útoku velkých šelem příliš dlouho. Žirafa proto v této poloze spí bez přerušení jenom krátce, každých osm až deset minut se probouzí a za celou noc tak nenaspí víc než dvě hodiny. K tomu přispívá i to, že je neustále rušena nejrůznějšími nočními skřeky a zvuky. Zcela jinou povahu má lenochod. Zavěšen za nohy a s hlavou zastrčenou mezi přední končetiny spí nepřetržitě téměř dvacet hodin denně. Stejně klidně a tvrdě spí i velké kočkovité šelmy nebo nosorožci, také velké druhy ryb jsou si jisté svým bezpečím a bez pohybu se vznášejí ve volné vodě. Velcí mořští savci, jako jsou velryby, delfíni a ploutvonožci, spí také ve vodě, protože však musejí dýchat vzdušný kyslík, vznášejí se u hladiny s nozdrami vysunutými nad vodu.

Co je spánek a jak vzniká?

Na rozdíl od zimního spánku je spaní pravidelné cyklické střídání stavu klidu a bdělosti. Je podmíněno střídáním dne a noci: intenzita světla a teplota prostředí ovlivňují tělesnou teplotu, tlak krve a vylučování hormonů. Výsledkem je denní rytmus klidu a aktivity. Během spánku je schopnost organismu reagovat na vnější podněty a popudy omezena, čehož právě využívají noční lovci. Mnohé druhy, které se často stávají kořistí nočních šelem, prospí během svého života jen velmi málo času a leckdy se musejí spánku vzdát úplně. Většina z nich však má dokonale vyvinuté smysly. Např. taková veverka klidně spí ve svém pelíšku a neruší ji vítr harašící větvemi ani hluk lijáku, ale jemné záchvěvy a šelestění drápků na kůře stromu způsobené kunou šplhající po kmeni ji okamžitě probudí. Růžový plameňák spí podle pravidel se zobákem zasunutým mezi peřím a na jedné nozeCyklické fáze klidu vykazují již jednobuněčné organismy - během nich mohou reagovat na světelné či potravinové podráždění zpožděně. Pouhým pozorováním však nelze vždy spolehlivě určit, zda živočich jenom odpočívá a jeho smyslové orgány jsou činné, nebo zda skutečně spí. Pokroku vědci dosáhli až s použitím encefalografu, který se využívá v lékařství k vyšetřování lidského mozku. Pokusy ukázaly, že ani u zdánlivě tvrdě spících zvířat není mozek, a tudíž ani smysly, zcela nečinný. Spánek vyšších živočichů prochází stejnými dvěma fázemi jako u člověka, čím je jejich mozek vyvinutější, tím je podobnost větší. Jednotlivé fáze spánku, které se během noci několikrát vystřídají, se od sebe liší mozkovou aktivitou - v jednom stadiu je mozek aktivnější (zdají se nám sny), ve druhém stadiu je mozkový útlum dokonalejší a to jsou okamžiky, kdy spíme tzv. jako "zabití". Každý, kdo měl někdy psa, existenci obou stadií v jeho životě určitě potvrdí. Pes někdy spí a nic ho neprobudí. Jindy koulí pod víčky očima, ze spánku si zavrčí i zaštěkne - to se mu hlavou hodí představy a sny prožitých honiček a legrací. Prvními pravými spáči ve vývojové řadě živočichů jsou plazi. Bezobratlí, ryby a obojživelníci sice pravidelně zaujímají klidové stadium bez pohybu, chybí jim však typické charakteristiky spícího mozku. Odpočívají, ale nespí. První známky pravého spánku se objevují u hadů. Krokodýlové a chameleoni dosáhli ještě vyššího stadia a želvy již tvrdě spí skutečným spánkem. Obě fáze spánku pak mají dokonale rozvinuté ptáci a savci. I tady ovšem existuje výjimka - u savců, kteří snášejí vejce (ptakopysk a ježura), se tyto dvě fáze nevyvinuly, z fyziologického i anatomického hlediska jsou to přece jenom živé zkameněliny.

JE SPÁNEK NEBEZPEČNÝ?

Na některých zvířatech lze pozorovat strach ze spánku. Paviáni sedí stěsnáni na svém stromě a hodiny je slyšet jejich brumlání a handrkování. Zvířata, která se nedostala doprostřed skupiny, se zcela bezdůvodně lekají, zatímco jedinci ve středu houfu spí hlubokým spánkem, jako by si byli vědomi toho, že se při útoku šelmy stanou první obětí ti na okraji. Drobnější a samotářské druhy se během spánku instinktivně ukrývají v podzemních i nadzemních doupatech a dutinách. Dokonce i mnohé drobnější ryby zalézají mezi rostliny či kameny nebo se zahrabávají do písku.

SPÁNEK V LETU

Spánek v letuDůležitou podmínkou pravého spánku je nehybnost, jedině tak se omezí spotřeba energie na minimum a organismus si odpočine. Tuto podmínku dodržují prakticky všechna zvířata - během spánku se střídají okamžiky, kdy se spáč všelijak vrtí a převrací, s delšími či kratšími časovými úseky naprosté nehybnosti. Výjimkou jsou jen dva dokonalí letci: albatros a rorýs. Albatros dokáže třicet až padesát dní nepřetržitě létat nad mořskou hladinou ve značných vzdálenostech od pobřeží. Zoologové předpokládají, že během té doby může upadat do stavu podobného spánku, aniž by usedl na hladinu. Potvrdit tuto teorii však není snadné. Něco podobného platí i pro rorýse, i on je dokonalý letec a celý jeho život se odehrává ve vzduchu: za letu loví, pije (kapky deště), za letu se i páří.

OPRAVDOVÝ SPÁČ

Opravdový spáčJen málokterý tvor si může dovolit to, co my lidé označujeme jako hluboký spánek. Jedním z nich je nosorožec, který nemá ve svém životním prostředí prakticky žádného přirozeného nepřítele. Mladí Masajové toho využívají ke zvláštní zkoušce odvahy. První se na otevřené stepi potichu přiblíží ke spícímu nosorožci a položí mu na tělo kámen. A hned rychle uteče. Druhý musí kámen odnést, další ho položí a tak to pokračuje, dokud se nevystřídají všichni. Někdy se to povede, někdy ne…